Aliance NATO: politika na jižním Kavkaze
4. 12. 2006
Bezpečnostní problematika Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie Situace na Jižním Kavkaze je velmi složitá. Teritoriální problémy a neurovnané vztahy se sousedními zeměmi narušují i tak křehké bezpečnostní prostředí států regionu. Základním problémem urovnání vztahů je nedostatek důvěry, bez které region nikdy nebude sjednocen - nerozvine se regionální spolupráce, nevyřeší se teritoriální spory a neustaví se zdravé vztahy se sousedy.
Vztahy Gruzie s
Ruskem Gruzie, stejně jako ostatní postsovětské republiky,
je podle ruské zahraniční koncepce „blízkým zahraničím“. Rusko má v Gruzii své zájmy (někdy dokonce hovoří
o zájmech bazálních) ekonomického, politického, vojenského, atd. charakteru. Od
získání nezávislosti Gruzie se vztahy mezi oběma státy značně měnily a
v poslední době se spíše zhoršovaly. Po revoluci v listopadu 2003 a
převzetí vlády Micheilem Saakašvilim se Gruzie snažila navázat s Ruskem lepší vztahy, ale rychlý vývoj
událostí naznačuje spíše opačný trend. RF dává Gruzii najevo, že pokud bude
Rusku vzdorovat, problémy v Jižní Osetii a v Abcházii nevyřeší.
Vztahy Arménie s Tureckem
Vztahy Ázerbájdžánu s Íránem
Strategický význam Jižního Kavkazu
Česká republika
Česká republika má značný potenciál, který by mohla Jižnímu Kavkazu nabídnout. Výhodou je její komunistická zkušenost a zkušenost z demokratické transformace. ČR byla členem Varšavské smlouvy a její armáda a obrana byla založena na sovětském modelu. Proto by bylo přínosem poskytnout české zkušenosti v oblasti obranné reformy včetně zavedení civilní kontroly nad ozbrojenými silami. Jednou ze slibných oblastí spolupráce může být poskytnutí lidských zdrojů pro konzultace o demokratických reformách v armádě. Česká republika by mohla vyslat alespoň dva specialisty, kteří by působili jako poradci v ministerstvu obrany a ve velitelském štábu Gruzie. Česká republika může také nabídnout vojenská školení - nejpřínosnější by byla příprava jednotek protichemické ochrany. Ministerstvo obrany ČR by mohlo nabídnout důstojníkům Jižního Kavkazu školení např. v oblasti zkušeností s integrací do NATO, dosažení interoperability s NATO, atd.
Možným řešením finančních otázek by byla spolupráce ve formátu 2 + 3 (ČR, Německo + státy Jižního Kavkazu), ve kterém by finanční náklady mohly být rozděleny mezi ČR a Německo, popř. je zde možnost dohody převzetí celkových finančních nákladů souvisejících s projektem německou stranou. Další variantou spolupráce může být formát 2 + 1 (USA, ČR + Gruzie). ČR by se mohla účastnit nově připravovaného programu USA GTEP, v jehož rámci by připravovala protichemické nebo protiteroristické jednotky.
Dalším možným řešením zejména financování spolupráce s regionem by mohla být dlouhodobá spolupráce ČR se státy Jižního Kavkazu ve formátu zejména 2 + 3 + 3 (ČR, Polsko + Estonsko, Litva, Lotyšsko + JK), který se jeví jako slibný a realizovatelný. Polsko i státy Pobaltí jsou aktivními členskými státy NATO v regionu, navíc se státy Jižního Kavkazu sdílí společnou komunistickou minulost a podporují jeho evropskou budoucnost. Česká republika by v rámci tohoto formátu mohla nabízet programy spolupráce, což by pro ni znamenalo menší finanční zatížení. Zlepšila by se také koordinace projektů, čímž by se předcházelo jejich možné dualizaci. Tento formát by bylo vhodné zachovat i v rámci postupu v NATO – bylo by tak možné prosazovat vytvoření strategické koncepce NATO vůči Jižnímu Kavkazu. Vhodná by byla také spolupráce s Bulharskem, Rumunskem, Řeckem, Tureckem, USA, které jsou v regionu aktivní.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář