Sedm mytů o ISLÁMU ...
Jedním z mála pozitivních důsledků útoku na New York bylo obnovení zájmu američanů o islám a Střední východ. Bohužel, většina informací rozšiřovaných o těchto tématech médii je omezená a zavádějící. To je nešťastné, protože jakákoliv naděje, že současný převážně křesťanský Západ a muslimský východ mohou překonat současný konflikt, požaduje, aby ten první svět byl informován o tom druhém (což platí i opačně, ale to je jiné téma). Existuje sedm konkrétních mýtů o islámu, které byly v médiích opakovány tak často, že se byly uznány za obecné pravdy.
Za prvé, není pravda, že islám je světově nejrychleji rostoucím náboženstvím.
(Mormoni a scientologové to také tvrdí, ale málo lidí mimo Salt Lake a Hollywood tomu věří.) Jak ve své práci ukázal Philip Jenkins z Penn State University, křesťanství, obzvláště pentecostalismus, je světově nejrychleji rostoucí vírou. V současné době žijí dvě miliardy křesťanů a 1,3 miliardy muslimů (z celkové světové populace šesti miliard lidí), a v 21. století si křesťanství udrží vedení díky explozivnímu růstu v subsaharské Africe a Číně.
Za druhé, bez ohledu na to, co při několika příležitostech prohlásil i prezident Bush, není islám pouze náboženstvím míru.
Ano, v Koránu jsou verše vyjadřující toleranci: súra 2:256 říká: "Nebudiž žádného donucování v náboženství!", súra 25:65 a dále říká, že Aláh bude milosrdný k těm, kteří se budou kát a konat dobro, a súra 4:19 dává muslimům povinnost finančně zajistit své manželky a exmanželky. Ale verše jako tyto jsou pravděpodobně převáženy jinými: súra 8:12 a 38:3 vyzývají ke stínání nevěřících, súra 4:34 umožňuje bití žen a ve verších 74 a 94 slibuje velkou odměnu těm, kteří zemřou v boji za Aláha, súra 5:51 říká "Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele…". Samozřejmě i v Bibli jsou násilné pasáže - nebo přinejmenším v hebrejských spisech a Starém zákoně (Joshua a David byli vojenskými, stejně jako náboženskými vůdci). Ale to nikdo nepopírá tak, jak mnozí - muslimové i nemuslimové - popírají tyto násilné a často misogynní pasáže Koránu. Proti těmto veršům může být proneseno mnoho argumentů (musejí být uvedeny ve správném kontextu, jsou aplikovatelné pouze v určitých časech, jsou metaforické atd.), ale nikdo nemůže říct, že neexistují. Někdo, kdo pouze opakuje, že "Korán učí míru", ho evidentně dostatečně nečetl. Bezpochyby dnes většina muslimů nečte tyto pasáže jako návod. Ale stejně jako někteří křesťané berou doslova například Ježíšův příkaz k zacházení s jedovatými hady (Lukáš 10:19), stejně tak někteří muslimové berou příkaz ke stínání nevěřících. A tento způsob výkladu je pro ty druhé dosti škodlivý.
Třetí v přehlídce desinformací je tvrzení, že džihád neznamená svatou válku.
Tato lež se často objevuje v učebnicích a v médiích, kde politicky korektní neúnavně opakují, že džihád ve skutečnosti znamená pouze "snahu o to, být dobrým muslimem". To je napůl pravda. Ale v ranné historii islámu džihád znamenal boj proti nevěřícím za účelem rozšíření území pod vládou islámu. Al-Bukhari, který žil v devátém století a byl nejuznávanějším sběratelem Mohamedových výroků, mnohokrát džihád zmiňuje ve smyslu "svaté války". Džihád jako muslimská zbožnost je převážně záležitostí sůfistů, islámských mystiků, a dnes představuje menšinový pohled. Ještě více, muslimská historie je plná vůdců vyhlašujících džihád svým nepřátelům - i umírněné Otomanské impérium vyhlásilo džihád francouzům, britům a rusům v první světové válce.
Čtvrtým je nehorázná lež, že se islám z Arábie šířil mírumilovně.
Jako kdyby Mohamedovi stoupenci chodili od domu k domu, zvonili na zvonky, a rozdávali brožurky. Od poloviny sedmého století muslimové vojensky dobívali území a pod tlakem nutili dobité ke konverzi (ano, křesťanská království dělala to samé, ale to nikdo nepopírá!). Muslimské arabské armády zničily celé Perské impérium (moderní Írán), a nahradily jeho původní zoroastriánské náboženství. Ve zhruba stejném čase napadly přežívající křesťanské Římské (Byzantské) impérium a během několika desetiletí zabraly polovinu jeho území. V roce 732 dorazila muslimská armáda z Maroka do Francie. V roce 750 vládli muslimové území od iberského poloostrova k Indii. A muslimské armády zůstaly v ofenzívě po celé další tisíciletí, s pouhými dvěma výjimkami: "rekonkvistou" v Ibérii a křížovými výpravami.
Pátým únavným mýtem je, že evropští katoličtí křižáci začali válku s islámem.
A že po osm století muslimové trpěli jejich strašlivými nespravedlnostmi. Ve skutečnosti byly křížové výpravy (1095-1291) jednoduše prvním obdobím, kdy evropští křesťané dokázali přenést boje na území nepřítele. A kromě toho: proč jsou křížové výpravy stále používány jako klacek, kterým je možné bít Západ - vzpomínáte si na sžíravé útoky na prezidenta Bushe, nedlouho po útoku na New York, kdy se odkázal na "křížovou výpravu" proti terorismu? Neustálé jmenování američanů "křižáky" Osámou bin Ládenem je tak dokonalým spojením historické negramotnosti s bystrým psychologickým vhledem do sebenenávisti nepřítele.
Další pohádkou o islámu je, že chudoba vytváří teroristy.
Tento otřelý mýtus říká více o světovém pohledu jeho amerických stoupenců, než o zástupech islámistů. Většina z new yorkských a londýských teroristů měla univerzitní vzdělání a pocházela přinejmenším ze střední třídy. To samé platí o palestinských sebevražedných útočnících, a pravděpodobně i těch íráckých. Naivní američané berou svůj domácí pohled na chudobu a kriminalitu - že první způsobuje druhé - a aplikují ho v kontextu, kde nesedí. V souvislosti s americkým a londýnským útokem prohlásil britský expert na terorismus, že "se nezdá, že by socioekonomické pozadí hrálo nějakou roli." Chudoba může být nutnou, ale těžko postačující, příčinou islámského terorismu.
A konečně se dostáváme k politicky korektní lži číslo sedm, kterou nedávno zopakoval i britský premiér Tony Blair: že islám byl teroristy "unesen".
Z tohoto pohledu bin Laden, íránští ajatoláhové, bývalí tálibánští vládci Afghánistánu, saudové se svým Wahabismem (puritánská odnož sunitského islámu) - překrucují "umírněné" náboženství ke svým vlastním účelům. Skupina tvrdící "islám = mír" charakterizuje islám jako mírumilovný. Osáma bin Láden ho charakterizuje jako džihád. Ačkoliv oba pohledy lze podpořit citací veršů Koránu a hadísů, mnoho z nich podporuje bin Ládena a jemu podobné. Navíc je historie islámu plná učenců, z nichž moderní islámisté čerpají. Nejznámějším je Ibn Taymiyah, který 700 let před Georgem Bushem řekl "buďto jste s námi, nebo jste proti nám" a rozdělil svět na oblast války a islámu. Jediný dobrý vládce je muslimský vládce, ujišťuje Ibn Taymiyah. A tím myslel takového, který prosazuje šaríu, neboli islámské právo. Většina muslimů nesouhlasí, ale někteří ano (a pouhých 10 procent z 1,3 miliardy je 130 miliónů). A nevede k ničemu tvářit se, že bin Ládenové světa lživě "unesli" islám. Protože jejich pohled na náboženství - jakkoliv netoleratní a násilný se může zdát - má základy v islámské teologii a historii.
Islám je tam, kde bylo křesťanství před třicetiletou válkou (1618-1648), a poté osvícenectví vedlo k rozvodu náboženství a státu, a tudíž odstranilo (víceméně) hrozbu nábožensky založených válek. Jako monoteista se spolu s muslimy modlím, aby umírněné proudy uvnitř islámu zvítězily nad těmi fundamentalističtějšími a jejich civilizace je následovala. A abychom my na západě k tomuto vítězství pomohli, musíme otevřít své oči před hrubějšími aspekty islámu a islámské historie. Cokoliv jiného je jednoduchý - a nebezpečný - sebeklam.
Komentáře
Přehled komentářů
Acho jo, proč nenapíšete, pane kolego, že to je z http://info.pravdaoislamu.cz/index.php/2005/11/09/sedm-mytu-o-islamu/
?
הלט
Ať žije Islám Info!
(הלט, 24. 2. 2007 3:32)