Divadlo Kámen je nezávislá pražská divadelní skupina s originální poetikou. Zaměřuje se na divácky i herecky náročnější formy moderní činohry. Zabývá se některými aspekty minimalismu a fyzického divadla a snaží se využívat jen takové divadelní prostředky, které jsou pro zkoumání zvoleného tématu nebo formy naprosto nezbytné. Klade stejný důraz na formu jako na téma.Jeho diváci jsou lidé, kteří mají rádi jeho styl a způsob vyjadřování. Nejsou vymezitelní podle věku, vzdělání, zkušeností nebo podobně.
Článek:
Při každé nové práci se díváme na svět jiným pohledem. Tento pohled se pokoušíme maximálně vyčistit a zaostřit. Jako bychom si určili rovinu, do které budeme skutečnost promítat, na kterou ji budeme zachytávat. Zobrazujeme důsledně to, co je v této rovině vidět. Opravdu důsledně, ať se nám to líbí nebo ne.Dá se tedy říci, že promítáte skutečnost na plátno, které je v každé hře jinak pootočené, v jiné vzdálenosti, jinak prohnuté?
Ano, ale ty roviny nejsou jen prostorové, jsou ve všech dimenzích, které divadlo má. Když promítnete do zajímavě umístěné estetické roviny předmět, který při obvyklém zkoumání vypadá jako tupý, můžete ho vidět ostře. A nemusí to být iluze, může to být jeden z pravdivých aspektů toho předmětu.
Proč myslíte, že je pohled promítnutý do jiné roviny tak fascinující?
Nevím, asi nám prostě otvírá jiný pravdivý pohled. Ovšem má-li na nás jiný pohled působit a nemá-li to být podvod, musí být důsledně pravdivý, i malá lež ho znehodnotí, protože mu přestaneme důvěřovat.
Jak hledáte takovou novou rovinu pohledu, jak si ji určujete?
Je to věc určitého pocitu. Ovšem ne nějakého přechodného nebo povrchního pocitu. Zachytíme nějaký základní pocit, něco jako atmosféru, která by mohla ve hře být. Tento první pocit pak tvrdě a dlouhodobě konfrontujeme s realitou - při vzájemné výměně prvních představ, při psaní scénáře, při zkoušení, ale hlavně také při všem, co se nám v životě právě přihodí. Když přežije, zkusíme to hrát.
Konce vašich příběhů a pointy bývají překvapivě jednoduché. Jak k nim docházíte?
Děj probíhá tak, jak cítíme, že probíhat musí. Na začátku je nějaké situace, která se rozvíjí a v daných okolnostech nemůže pokračovat jinak - nebo může, ale nebylo by to pravdivé. Konce jsou tedy logické důsledky začátků. Samozřejmě existují nějaké křižovatky, na kterých je několik možných variant. Volíme tu, která se nám zdá jako nejsilnější a nejpravdivější.
Některá představení hrajete v nezvyklou dobu - v pátek od 22 hodin. Co vás k tomu vede?
Zajímavý projekt Divadla v Celetné, které zavedlo pravidelné páteční noční programy. Vždycky jsme chtěli zkusit hrát později, než je v Praze obvyklé. Pro naše hry se noční atmosféra hodí. Lidé jsou koncentrovanější a zároveň uvolněnější, nedoléhá na ně denní stres. Kromě toho hrajeme i od 19 hodin v Žižkovském divadle Járy Cimrmana.
Náhledy fotografií ze složky Opičí tlapa
