domov-johanka
JOHANKA
Umístěna 18. 3. 2011
DOPIS ŠESTÝ 29. 3. 2014
Dobrý den, paní Babková,
chtěla bych Vás poprosit o uveřejní zprávy níže z 19. 1. 2014 o Johance.
Od doby, co nás Johanka opustila, mi stále lítá hlavou myšlenka, že Vám musím napsat, konečně jsem se k tomu dostala, odhodlala.
Je to pořád těžké, strašně mi chybí, ta moje malá holčička.
Moc Vás obdivuji, že zvládáte svoje poslání kočičí depozitářky, je mi jasné, že ne každá kočička lze zachránit... Já bych to nedávala.
Přeji Vám, všem Vašim blízkým a Vašim zvířátkům hodně sil, zdraví a lásky.
Se srdečným pozdravem
DOPIS PÁTÝ 19. 1. 2014
Dobrý večer, paní Babková,
mám smutnou zprávu - dnes 19. ledna v 16:45 nás opustila naše milovaná Johanka.
Spolu jsme bojovaly měsíc, během něhož jsem ji několikrát denně krmila stříkačkou, protože sama nechtěla papat ani pít. Měla i lepší chvilky, že by na první pohled nikdo nepoznal, že je vážně nemocná (kočičí leukémie). Ještě vesele běhala, dokonce párkrát se vydala na svoji oblíbenou procházku přes plot do zahrad. Do toho se ale střídaly dny, kdy jen spinkala a nechtěla na sebe ani šáhnout. Někdy jsme měly pocit, že se Johanka rozpapá a že bude moci podstoupit léčbu Virbagenem a že se s náma bude radovat ze života třeba ještě pár let. To se ale bohužel nestalo. V noci z pátka na sobotu se její zdravotní stav výrazně zhoršil, kdy ani vleže nedokázala udržet svoj hlavičku v klidu. Natož pak celé tělíčko... Proto jsme se musely rozhodnout její trápení ukončit, bylo na ní vidět, že už jí to na tomto světě nebaví, ať už ji tu nedržíme. Víc jsme pro ni nemohly udělat.
Nezapomenutelná kočička s velkým srdcem, byla s náma tak krátce, ani ne tři roky :-(((
Mezi Johankou a mnou panovala těžko popsatelná harmonie, snad ještě někdy budu moci prožívat ty veselé chvilky s podobnou kočičí dušičkou...
Přeji Vám spoustu hezkých chvil a hlavně hodně zdraví Vám a vašim kočičkám a pejskům.
Se srdečným pozdravem
Julie
DOPIS ČTVRTÝ 27. 10. 2013
Dobrý den, paní Babková,
po delší době se opět ozývám, jak se daří Johance. Johanka nám připadá jak z jiné planety, občas se tak zadívá a přemýšlí, prostě si žije ve svém světě. Má ráda svůj osobní prostor - stačí jí přítomnost blízkého člověka nebo kočičí kámošky, ale osobní kontakt moc nevyhledává. S nadšením chodívá ven, i když se nyní ochladilo, aspoň jednou denně si vyprosí procházku do zahrad. Přes léto tráví celé dny venku, ale večer nejpozději po setmění vždy disciplinovaně přijde domů, jako kdyby věděla, že bych se o ni bála a že bych měla bezesnou noc. Dělá mi fakt radost, je to taková milá, skromná a tichá kočička. Chtěla bych, aby trochu přibrala, ale nejsem moc úspěšná, neboť je poměrně vybíravá, jí granule a z "mokré" stravy papá jen Felixe a Gourmety. Takže se jí snažím podstrojovat třeba zakysanou smetanu :-) Na jaře jsme byli na očkování a bohužel jí očkovací dávka nesedla - zvracela a zvracela, až jsme musely ještě na jednu injekci, aby se žaludek uklidnil. Takže popřemýšlím, zda do budoucna budeme vůbec očkovat. Až na tento zádrhel je úplně zdravá.
Za poslední rok se u nás počet kočiček zdvojnásobil, tzn. máme čtyři :-) Černá kočička Sofie k nám doslova přišla a už neodešla loni v listopadu, to když se u nás objevila hladová & vyhublá na předzahrádce a nikomu nechyběla. Tak jsme si ji nechali. Bohužel je v kočičím kolektivu dominantní a často bezdůvodně profackuje ostatní kočičky. Není to tak zlé, mají totiž dost místa na svá mini-teritoria po domě. Paradoxní však je, že ač byla kdo ví jak dlouho kočičím bezdomovcem, přišla k nám již vykastrovaná. Jakou má minulost, to ví jen ona.
A poslední náš přírůstek - bílomourovatá krátkosrstá kočička Amálka - k nám neměla tak přímočarou cestu jako Sofie. Během asi tři čtvrtě roku jsem ji zaregistrovala asi jen 2x, a to ještě v noci. Nicméně v situaci, kdy v zimě obcházela popelnice a hledala něco na zub a bohužel s břichem pár dní před porodem :-( Věděla jsem, že potřebuje pomoc, takže byla rodinná porada o 4. kočičce. Podařilo se mi se zkontaktovat se sousedkou, která má také ráda zvířata a od ní jsem se dozvěděla, že se sem tam objeví u nich na zahradě. Takže následovalo plánování odchytové klece, která nakonec nebyla potřeba - paní sousedce se v červenci podařilo Amálku odchytit ručně do přepravky. První dny byly kapku krušné (byla velmi plachá, počáteční nečistotnost, každý druhý den na veterině), ale vše jsme nakonec zvládly a z Amálky je rozkošná kočička s duší hravého kotěte, s velkým apetitem a s velkým srdcem - pořád mi musí být na blízku a svoji vděčnost dává stále najevo. Ostatní kočičky má ráda, jen bohužel ne vždy její náklonnost jí opětují... Z jejího "minulého" života má ale jeden malý handicap: po nějakém úrazu kulhá na přední tlapičku, kde jí chybí 3 prsty a zbytek tlapičky je mírně zdeformovaný. Paní veterinářka však shledala, že jí to nepůsobí žádné bolesti a že se s tím už nedá stejnak nic dělat, když je tlapička zcela zahojená. Amálku to moc neomezuje, jen kulhá, přesto si však hraje jak zdravá kočička, jen k mé radosti neleze přes plot k sousedům :-)
Johanka si nejvíce rozumí se Sheilou (hnědě želvovinová kočička), jsou na sebe hodné a plně se respektují.
Tak to je snad vše, co jsem Vám chtěla z našich kočičích novinek napsat.
Mějte se krásně a ať se daří Vám i Vašemu sdružení!
Julie + Johanka, Sheila, Sofinka a Amálka
DOPIS TŘETÍ 16. 9. 2012
Dobrý den, paní Babková,
už delší dobu si říkám, že bych Vám měla opět napsat, jak se daří Johance, kterou jsem si od Vás brala loni v březnu.
Johance se v Brně líbí moc, hlavně že může chodit ven, to jí v Písku v bytě chybělo. Jak jsem s Vámi nedávno diskutovala problém, že přelézá plot a prozkoumává zahrady sousedů, tak už jsem rezignovala a nechávám jí volnost. Spíše naopak, zpřístupnila jsem jí otvor v zídce plotu, aby nemusela několikrát denně skákat z té výšky. Na noc a když doma nikdo není a když prší, jsou kočky jen uvnitř baráku, abych si jich aspoň trochu užila. Jinak si užívají zahrady plnými doušky, nejraději obě dvě chrní v afrikánech. Zatím se nezatoulala a snad se se tak nikdy nestane; když se vrací, vždycky ji pochválím, že je šikovná, že se vrátila. Jinak je pořád tak hodná, milá, nesmělá a hravá. Zkusmo jsem zjistila, že Johanka má určitě nějaké předky mainské mývalí kočky. Dočetla jsem se například, že tyto kočky často měkce mňoukají, resp. vrkají jako holub (to dělá od doby, co se uzdravila a bez toho by to nebyla naše Johanka!), že vyhledávají na spaní neobvyklá a nepohodlná místa (taky sedí), plus teda i zbarvení a obecně srst, a taky chlad snáší mnohem lépe než naše druhá číča. Jen ta váha a velikost fakt neodpovídá, mainky mívají 5 - 7 kg (kocouři až 12 kg) a Johanka nemá ani 3 kila. Není hubená, jen moc nevyrostla, ale mně to vůbec nevadí a myslím si, že ani jí.
Připojuji i pár fotek.
DOPIS DRUHÝ 3. 12. 2011
Dobrý den,
Johance se daří moc dobře, je pořád veselá, velice hravá, no má prostě radost z každého dne. Hlavně když se může poškádlit se svojí kočičí parťačkou, to pak lítají mnohdy i chlupy. Má už za sebou kastraci, která proběhla naprosto bezproblémově. V poslední době se jí zachtělo poznat i ten okolní svět, tak s ní chodím ven (na popruzích), z čehož je vždycky naprosto nadšená. Přikládám pár fotek a někdy se zase ozveme.
Mnoho pozdravů posílá Julie a Johanka
DOPIS PRVNÍ 20. 5. 2011
Dobrý den paní Babková,
18. května to budou dva měsíce, co jsem si od Vás vzala Johanku. Včera jsem s ní byla na přeočkování, takže nás čeká už "jen" kastrace, ale to až ještě nabere nějaké síly. Sice stále přibírá (má něco málo přes 2 kila), ale je pořád drobná. Hodně si hraje, s naší druhou kočkou dovádí, honí se. Řekla bych, že je vše v pohodě, je moc hodná, umí i poslechnout. Jsem za ni moc ráda, že ji mám! Je to moje sluníčko Přikládám fotky, jednu i se Sheilou, aby nežárlila.
Jinak mě moc mrzí, že Arčibald boj prohrál, je to smutné, když takhle malé stvoření odejde tak brzo... Tak aspoň že Colombo a další kočičáci našli svůj nový domov
Mějte se moc krásně a ať se Vám po všech směrech daří!
Julie Blovská