Popis hradu Nístějky
Zdeněk Fišera
Hrad Nístějka patří k hradům, které byly daleko více ovlivněny přírodními poměry než většina jiných hradních staveb. Stavbu celkově můžeme zařadit mezi hrady se skalními bloky. Hrad svými parametry patřil spíše k hradům střední velikosti.
Zdejší hornina je tvořena ze zelených břidlic a celý prostor dnešního hradu je porostlý letitým lesem. Přírodní staveniště je sevřeno na východní straně tokem řeky Jizery a z celé jižní strany bočním údolím Farského potoka. Pouze zvedající se hřeben na severozápadě je snadno dostupnou stranou, kde ústí přístupová komunikace před zachovalým šíjovým příkopem.
Areál pozůstatků hradu Nístějky dosahuje délky plných
Do dnešní doby vzniklo několik zcela odlišných rekonstrukcí hradu, počínaje maketou hradu ve vysockém muzeu a konče znázorněními od členů Občanského sdružení hradu Nístějky. Dosud není jistý způsob zajištění hradu vodou, přesná doba některých nejvíce zaniklých částí hradu a nebo vnitřní komunikační schéma,
Přední část hradu jako plošně nejrozsáhlejší byla chráněna zmíněným příkopem, podkovovitě klesajícím do kolmých bočních svahů. Venkovní val není v terénu patrný. V čelní zdi se nacházela vstupní brána s padacím mostem, chráněná výzkumem objevenou baštou, situovanou po pravé straně vstupu. Tuto linii lze na vnitřní hraně příkopu pouze jen vytušit. Mezi branou a věží byl prostor, jehož využití je posud nejisté, podobně jako parkán v nižší poloze po levé straně. Prostor celé vstupní části ovládala mohutná válcová věž, stojící dodnes jako torzo v podobě rozpadávajícího se komolého kužele uprostřed přední části hradu. Její průměr je
Pouze hrany strání a terénní nerovnosti ukazují na průběh zaniklých zdí v dolní severní části předního hradu. Od věže se terén silně kloní do prostoru střední části hradu v podobě nádvoří. Mnohem užší střední část hradu, výškově nejnižší, vykazuje stopy hospodářského traktu, podélně přilehlého k severovýchodnímu svahu. Bez výzkumu nelze určit bližší zástavbu nádvoří s výjimkou bočních hradeb. Podobně jako celého hradu. Na jihozápadním boku tohoto nádvoří byl pak prostor vnitřní komunikace.
Vnitřní neboli zadní hrad byl zbudován na dvojici výrazných skalních bloků, oddělených od sebe částečně umělou průrvou na způsob příkopu. Přední blok je o rozměrech 13 x 4-
Na přední části zadního skaliska je dodnes viditelný malý dvorek a v zadní části zříceniny nepravidelného, patrně věžovitého paláce. Tato věžovitá stavba měla patrně tři podlaží s možným dalším roubeným patrem. Přízemní podlaží bylo rozděleno příčkou na dvě prostory. Výzkum doktora Jaroslava Kavána z libereckého muzea v roce 1958 přinesl některá zjištění, příkladně existenci mohutných kachlových kamen v prostoru tohoto paláce. Palác původně obsahoval rovněž venkovní omítku. Jeho obvodové zdi dosahují šířky
Dvorek zadního hradu byl obklopen zdivem silným pouze
Nevyjasněnou je skutečnost, že hrad patrně nekončil pouze zmíněným věžovitým palácem. Klesající hřeben k Jizeře, tedy k současnému mostu byl nejspíše zajištěn lehkou formou opevnění, dnes zcela zaniklého a proto nezřetelného.
Přes zjevnou znalost podoby hradu je nutné připustit, že další výzkum může zjistit další velmi podstatná zjištění k detailům o podobě hradu a pak i zodpovězení některých posud sporných otázek.
Dějiny hradu
Podle archeologických nálezů vznikl tento pomezní hrad ve druhé polovině 13. století. Nejpozdější doba vzniku je až na samém konci 13. století. Původně to byl patrně jen dřevěný hrádek jako pomezní ochrana vodního toku Jizery a určený ke kontrole nedaleké trasy zemské stezky.
Vznik kamenné zástavby lze hledat nejspíše až v polovině 14. století. První písemná zpráva o hradu Nístějce pochází až z roku 1369. Tehdy se uvádí Jindřich z Valdštejna, řečený Nístějka. Doložen je o dva roky později, při prezentaci kněze Jana. Po něm následoval syn Heník, zvaný také z Vysokého, jinak z Valdštejna, doložený v letech 1383 až 1399, známý po svém odchodu z Čech jako služebník moravského markraběte Jošta. Ten z tohoto důvodu hrad prodal, neboť již r. 1398 se majitelem uvádí Jindřich z Vartenberka řečený z Nístějky. Roku 1406 mohl být dočasně pánem hradu Jindřich z Valdštejna. Avšak tohoto roku se znovu uvádí Jindřich z Vartenberka, kterému patřil i hrad Valdštejn na Turnovsku. Podle Augusta Sedláčka se Nístějka Vartenberkům dostala již okolo roku
Nístějka později připadla k semilskému panství a v roce 1519 se uvádí jako pustá. K rozebírání zřícenin hradu došlo po roce 1834, kdy městečko Vysoké nad Jizerou téměř celé vyhořelo a při jeho obnově se zde začalo s budováním zděných domů.
Chátrající zbytky hradu a pak velmi kritický stav rozpadající se věže vedly ke snaze tuto památku zachránit. Proto v roce 1999 došlo k založení Sdružení na záchranu hradu Nístějky se sídlem ve Vysokém nad Jizerou. Bylo zčásti zajištěno zdivo válcové věže a proběhl při její patě dílčí archeologický výzkum. Jeho Pokračovatelem sdružení je dnes Občanské sdružení hradu Nístějky se sídlem ve Tříči. Záchranu hradu komplikují některé skutečnosti. Hradní lokalita je Přírodní památkou a také dva vlastníci hradu nesvědčí.