VELKÝ SEŠIT S TVRDÝMY DESKAMI!!
Český jazyk
Obsah
1.
2.
3. Vyjmenovaná slova
4.
5. Jazyk a jeho útvary
6. Rozvrstvení národního jazyka
7.
8.
9. Zvuková stránka jazyka
10.
11. Zvuková stránka slova
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24. Podstatná jména
25. Podstatná jména Pomnožná, Hromadná, Látková,
26. Vlastní jména
27.
28. Ke tvarům podstatných jmen vzor pán, muž
29. Přivlastňovací jmenné tvary
30. Skloňování cizích vlastních jmen, skloňování obecných jmen přídavných
31. -//- tabulka
32. Přídavná jména
33.
34. Stupňování přídavných jmen
35.
36. Zájmena
37. Číslovky
38.
39.
40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.
48.
49.
50.
51.
52.
53.
54.
55.
56.
57.
58.
59.
60.
61.
62.
63.
64.
65.
66.
67.
68.
69.
70.
71.
72.
73.
74.
75.
76.
77.
78.
79.
78.
80.
81.
82.
83.
84.
85.
86.
87.
88.
89.
90.
91.
-3-
Vyjmenovaná slova
B- být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka, zbytek, Přibyslav
Vlastní jména:Bydžov, Bylany, Hrabyně, Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Bystřice, Byšice, Hrabyně
F- fyzika
L- slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýko, lýtko, lyže, pelyněk, plyš
M- my, mýt, myslet/myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, Přemysl, Litomyšl
Vlastní jména:mýto, mykat, mys, sumýš, Nezamyslice, Kamýk
P- pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, pyl, čepýřit se,
Vlastní jména:Chropyně, Pyšely, Spytihněv
S- syn, sytý, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat,
Vlastní jména:Bosyně
V- vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy- a vý-
Vlastní jména:Vyškov, Výtoň
Z- brzy, jazyk, nazývat (se)
Vlastní jména: Ruzyně
-5-
Jazyk a jeho útvary
Lidská řeč - schopnost člověka mluvit
Krásný jazyk – slušné vyjadřování myšlenek
Mateřský jazyk – dítě učí mluvit matka
Čeština - náš mateřský jazyk
- náš národní jazyk – dorozumívají se jim obyvatelé Čech, Moravy a Slezska .
Národní jazyk se vyvinul z praslovanštiny.
Slovanské jazyky dělíme na:
Západoslovanské východoslovanské jihoslovanské
Čeština Ruština Slovinština
Slovenština Běloruština Srbochorvatština
Polština Ukrajina Makedonština
Lužičtina (horní a dolní) Bulharština
Národní jazyk český
å æ
Spisovná čeština Nespisovná čeština
å å â æ æ
V projevech V projevech Nadnářeční celky Slang Argot
Mluvených mluvených Čechy –Morava
Obecná – o. hanáčtina
Čeština – o. laština – nářečí atd.
-6-
Rozvrstvení národního jazyka
Spisovný jazyk – je celonárodní dorozumívající prostředek reprezentuje národ. Píší se jim knihy, noviny a časopisy, užívá se v rozhlase a v televizi, je vyučovacím jazykem ve školách. Vzhledem ke svým funkcím je bohatý a rozvinutý.
Nespisovné útvary – národního jazyka se dělí buď podle území, nebo podle¨společenského prostudí v němž se užívají.
Nářeční celky a nářečí – se užívají v mluvené komunikaci, jejich užívaní souvisí s určitým územím.
Slang – je mluva určité zájmové skupiny lidí nebo mluva užívaná v pracovním prostředí, např. železnický slang, filatelistický slang
Argot – slouží k utajení obsahu sdělení, např. vězeňská mluva.
-9-
Zvuková stránka jazyka
Opakování o hláskách
Hláska je nejmenší jednotka řeči.
┌ Krátké a, e, i, o, u, y
┌ Souhlásky(tóny) └ Dlouhé á, é, í, ó, ú, ů, ý
Hlásky│
│ ┌ Měkké ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň I
└ Souhlásky(šumy)├ Tvrdé h, ch, k, r, d, t, n Y
└ Obojetné b, f, l, m, p, s, v, z I, Y
1, Samohláska je základ slabiky, ale někdy je nahrazena slabikotvorné r, l (srnka, vlna, atd.)
- ojediněle m, n (sedm)
2, v přejatých slovech píšeme po souhláskách –i (kina)
- v citoslovcích hi hi
3, Dvojhláska –ou, -au, -eu (louka, auto, eukalypt)
Výslovnost souhláskových skupin
Souhlásky, při jejichž výslovnosti
-28-
K tvarům podstatných jmen vzoru pán, muž
Ve 3. a 6. pádě jednotného čísla mají vlastní jména osobní, stojí-li sama, vždy koncovku -ovi (Milanovi, Pavlovi, Nováčkovi)
Ve spojení s jiným podstatným jménem má koncovku -ovi obvykle jen poslední jméno (o Miloši Morávkovi, k řediteli Janu Dolejšovi).
K tvarům podstatných jmen vzoru předseda v 6.pádě jednotného čísla mají podstatná jména vždy jen koncovku -ovi (hokejistovi Jirkovi Hrdinovi).
V 1. a 5. pádě množného čísla mají podstatná jména zakončení na -ita, -ista koncovku -e (hokejisté, husité)
-29-
Přivlastňovací jmenné tvary
Přivlastňovací
-tvoříme je z názvů osob
Z rodu mužského je tvoříme příponami:
M - ův (otcův klobouk)
Ž - ova (otcova čepice)
S - ovo (otcovo kolo)
Z rodu ženského je tvoříme příponami
M – in (matčin klobouk)
Ž - ina (matčina čepice)
S – ino (matčino kolo)
-koncovky zdůvodňujeme vzorem matčinu
┌ TI matčini psi
1.p.,č.mn.│
└ TY matčiny sestry
Jmenné tvary
tvoříme je z některých přídavných jmen tvrdých
mají krátkou koncovku
mladý – mlád, mláda, mládo
bosý – bos, bosa, boso
unavený – unaven, unaveno, unavena
Množné číslo jmenných tvarů se řídí rodem po.
Příklad: Chlapci běhali bosi.
Dívky se vrátily zdrávy.
Chlapci jsou zdrávi.
Výsledky jsou známy.
RÁD, RÁDA, RÁDO = jen krátký tvar
Tvrdá
- v každém rodě jinou koncovku
M – ý mladý muž
Ž - á mladá žena
S - é mladé dítě
Měkká
-ve všech rodech mají stejnou koncovku (např. cizí, ryzí)
M – í jarní muž
Ž – í jarní žena
S – í jarní dítě
Přídavná jména tvarů z názvů včelí, orlí
-31-
-32-
Přídavná jména
-vyjadřují vlastnosti podstatných jmen
a, příponu –ny, -ní
od podstatných jmen s kořenem končícím souhláskou n
např. den + ní = denní
kámen + ný = kamenný
příponu –í
mají jen přídavná jména utvořená od názvů zvířat
např. beran + í = beraní
krocan + í = krocaní
b, příponou –ský v jednotném čísle
příponou –ští v množném čísle je pro rod mužský neživotný (pražský – pražští o.)
Změny hlásek při odvození
c-č hornický - horničtí
k-c vodák – vodácký - vodáčtí
g-ž Kongo – konžský - konžští
h-ž Praha – Pražský - Pražští
ch-š černoch – černošský - černošští
-s- tuniský – tuniští
-34-
Stupňování přídavných jmen
1.stupeň – vyjadřují základní míru vlastností např. zelený, vysoký
2.stupeň – vyjadřují větší míru vlastností
- tvoříme příponami – ejší, ější, -ší, í
Přípona –ší po souhláskách d-, t-
Bohatý – bohatší
Krátký – kratší
Prudký – prudší
Řídký – řidší
Sladký – sladší
Chudý – chudší
Těžký – těžší
Blízký – bližší z-ž
Nízký – nižší
Drahý – dražší h-ž
Hluboký – hlubší
Vysoký – vyšší s-š
Tichý – tišší ch-š
Suchý – sušší
Jednoduchý – jednodušší
Úzký – užší z-ž
Přípona –í
Hezký, lehký, křehký, měkký, kluzký, tenký, vlhký
k-č
hezčí, lehčí, křehčí, měkčí, kluzčí, tenčí, vlhčí
přípona –ejší , ější
červený – červenější
černý – černější
upřímný – upřímnější
levný – levnější
přátelský – přátelští
lidský – lidští
nepravidelný 2. stupeň
dobrý – lepší
zlý – horší
3.stupeň
Předpona: nej + 2. stupeň
Největší
Nejhorší
nejveselejší
-36-
Zájmena
- zastupují podstatná jména
Osobní- já, my, ty vy(bezrodá), on, ona, ono, oni, ony, ona, se – zvratné
Já- mě- 2.p., 4.p.,
Mně- 3.p., 6.p.,
Ty- tě- 2. a 4. pád tebe
Ti- 3. a 6. pád tobě
Se- sebou- plácl sebou na zem
S sebou- nesl s sebou svačinu
Přivlastňovací- můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj (zvratné)
Zájmena
Můj, tvůj, svůj
Skloňujeme jako mladý
V 1.,4 a 5 pádě dva tvary
Ukazovací- ten, ta to, ti, ty, ta, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
Na tu naši zahradu.
Před tou naší zahradou.
Tázací- kdo? Co? Jaký? Který? Čí?
Vztažná- kdo, co, jaký, který, čí, jenž
Neurčitá- někdo, leckdo, něco, lecco, některý, leckterý, nějaký, nějaký, kdokoli, něčí, cosi, kdosi, všechen, každý
Záporná- nikdo, nic, nějaký, ničí, žádný
Ona, on- délka souhlásek se řídí zájmenem TEN po předložkách mají tato zájmena na začátku N→např. k němu,bez ní, na ně
→bez předložek→;dal ji psa, jimi, neviděl je
-delší tvary po předložce a při zdůraznění
→např. Na tebe se nedívám.(neviděl tě) Jemu nic nedávej.(nedávej mu nic)
její→jarní jeho(j.č.) a jejich(m.č.) NESLKOŇUJÍ SE
V jejich očích. = v očích té ženy.
V jejich očích. = v očích těch žen.
-37-
Číslovky
- slova, která mají číselný (početní) význam
Základní
- vyjadřují počet něčeho
- ptáme se na ně otázkou kolik?
5 knih – pět, Několik hodin
Řadové
- vyjadřuje pořadí
- ptáme se otázkou kolikátý?
Druhá lavice – 2, Několikátý 1. pád
Řadové číslovky
- píše se za ní tečka
26.dubna 2006
26.4.2006
93.strana 7. cvičení
Na straně 93 cvičení 7.
1. pád 2. pád
Karel IV.
Druhové
Vyjadřují počet druhů něčeho
- ptáme se otázkou kolikerý?
Dvoje boty, několikeré rukavice
Násobné
- vyjadřují, kolikrát se něco opakuje
- ptáme se otázkou kolikrát? Kolikanásobný?
Dvakrát zaspal, Trojnásobný vítěz, Několikrát vyhrál
Skloňování číslovek
Jeden- ten
Jedna- ta
Jedno- to
Dva- 1. a 4.p dva, dvě, oba
Dvě- 6. a 2.p dvou, obou
Dvě- 3. a 7.p dvěma, oběma
1. pád tři čtyři
2. pád tří čtyř
3. pád třem čtyřem
4. pád tři čtyři
5. pád tři čtyři
6. pád třech čtyřech
7. pád třemi čtyřmi
Sto, tisíc, milión, miliarda
Město, stroj, hrad, žena
-40-
Slovesa
- slovesa jsou slova, která vyjadřuje děj, činnost- hrát si
Slovesný tvar určitý
- vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob
Slovesný tvar jednoduchý
- je vyjádřen jedním slovesem
Př. pracuje, utíkáte, jít
Slovesný tvar neurčitý
- nevyjadřuje tyto mluvnické kategorie = infinitiv
Slovesný tvar složený
- je vyjádřen dvěma (nebo více) slovesy
Př. pracovali jste, utíkali by, byli bychom, bude pracovat
Zapamatujte si: všechny tvary minulého času jsou složené, vyjadřují se příčestím minulým významového slovesa a tvarem pomocného slovesa být. V 3. os., č.j. a mn. Není pomocné sloveso vyjádřeno (koupil jsem, koupil jsi, koupil).
1, osoba- 1.os., 2.os., 3.os,.
2, číslo- jednotné (j)
množné (mn)
3, způsob- oznamovací (oz.)
Já čtu my čteme
Ty čteš vy čtete
On čte oni čtou
Rozkazovací (roz.)
2.os., č.j. čti mluv
1.os., č.mn. čteme mluvme
2.os., č.mn. čtete mluvte
Podmiňovací
- podle počtu použitých sloves rozdělujeme na přítomný a minulý
Podmiňovací způsob přítomný
- příčestí minulé slovesa + bych, bys, by, bychom, byste, by
1.os. já bych četl četli bychom
2.os. ty bys četl četli byste
3.os. on by četl četli by
Používáme zvratná slovesa: koupil bych si
koupil by sis
koupil by si
Podmiňovací způsob minulý
- podmiňovací přít. + byl, býval
1.os. byl bych četl byli bychom četli
2.os. byl bys četl byli byste četli
3.os. byl by četl byli by četli
Slovesné tvary bych, bys, bychom apod. bývají často spojeny se spojkou v jedno sloveso
Př.: kdybych přišel, abys nekřičel, kdybychom běželi, abyste dělali apod.
-41-
4, čas - přítomný já čtu my čteme
ty čteš vy čtete
on čte oni čtou
- minulý on četl oni četli
ona četla ony četli
ono četlo ona četla
- budoucí - tvar jednoduchý já přečtu my přečteme
ty přečteš vy přečtete
on přečte oni přečtou
- slovesa, která vyjadřují budoucí čas tvarem jednoduchým, nemohou vyjádřit čas přítomný.
- tvar složený já budu číst my budeme číst
ty budeš číst vy budete číst
on bude číst oni budou číst
Slovesný rod
Činný
Maminka vaří oběd.
Zedníci postavili dům.
Švadlena ušila šaty.
Babička plete svetr.
Podmět sám vykonává tu činnost, kterou vyjadřuje přísudek.
Trpný
Oběd se uvařil.
Dům byl postaven zedníky.
Šaty byli ušity švadlenou.
Svetr plete nebo svetr je pleten.
Podmět nevykonává sám činnost, kterou vyjadřuje přísudek.
PU prostředku: zedníky, švadlenou
Trpný rod může být vyjádřen:
1, příčestím trpným + tvarem slovesa BÝT (byl chválen)
2, 3.os. čin. rodu + se (vysílá se)
Trpný rod mohou mít jen slovesa, který vyjadřují činnost:
Např. namalovat –být namalován
Slovesný vid
1, dokonavý- děj ohraničený
2, nedokonavý- děj prostě probíhající, neohraničený
Slovesný vid je schopnost slovesa vyjádřit dokonávat nebo nedokonalost.
Vid se vyjadřuje odvozováním: a, přeponami
b, předponami
c, vlastností základního slovesa
slovesem můžeme vyjádřit týž děj různě podle vidu (tím nám vznikají vidové dvojice):
-42-
např. vyrábět- vyrobit
píše- napíše
kupuje- koupí
Dokonané sloveso: vyjadřuje děj ohraničený (nemůže vyjádřit přítomnost, jejich tvary přítomného času vyjadřuje děj budoucí- vyrábí, napíše)
- vyjadřuje taky čas budoucí a čas minulý
Nedokonavé sloveso: vyjadřuje děj prostě probíhající
- vyjadřuje minulý, přítomný a budoucí čas
Např. zpíval- min. čas
Zpívá- přít. Čas
Bude zpívat- bud. Čas
Bude kupovat→vyjadřuje budoucnost→je sloveso N
Bude kupovat→nevyjadřuje budoucnost→je sloveso D
!!!Dokonaná slovesa se velmi často tvoří ze sloves nedokonaných s předponou
např. zelenat-zezelenat; znát- poznat.
Někdy zase se slovesa nedokonaného utvoříme předponou dokonavé a z toho zase sloveso nedokonané.
Např. žít- prožít- požívat
mýt- umýt- umývat
V rozkazovacím způsobu užíváme vid nedokonaný→obzvláště zákaz = sloveso nedokonané (seď, stůj, mlč!, pracuj)
Substantiva a adjektiva tvořená od sloves mají rovněž vidové rozdíly
Např. lepený- nalepený
D Kopání- kopnutí N !!!
Tvoření slovesných tvarů z kmene přítomného a minulého.
1, kmen přítomný (od 3. os., č.j., oddělím koncovku a získám kmen přítomný)
Např. děl- á, děl- ám, děl- áme, ber- e, trp- í
Co tvoříme z kmene přítomného?
a, přítomné tvary zp. oznamovacího u sloves nedokonaných s významem přítomným
např. děl- ám, děl- áš, děl- á, děl- áme, děl- até, děl- ají
a u sloves dokonaných s významem budoucím
např. zanech- áš, zanech- á, zanech- áme, zanech- ám
b, rozkazovací způsob
např. děl- ej, zanech- ej, děl- ejme, děl- ejte
c, přechodník přítomný (9. ročník)
např. děl- aje, děl- ajíce, děl- ajíc
-43-
2, kmen minulý (oddělíme-li od příčestí minulého koncovka „-li“, získáme kmen minulí)
Např. děla- l, zanecha- l, milova- l, záponě- l
Co tvoříme z kmene minulého?
a, příčestí minulé
např. děla- l, děla- la, děla- lo
b, příčestí trpné
např. dělá- n, dělá- na, dělá- no
c, infinitiv
např. děla- t, zanecha- t, trpě- t (-ti)
d, přechodník minulý (9. ročník)
např. uděla- v, uděla- vši, uděla- vše
Co se tvoří z příčestí trpného?
a, podstatná jména slovesná (s koncovkou –li)
např. nesen- í
- tvoří se i do slovesa od kterých se příčestí trpné nevytvoří
Např. bytí, žití, hnití, hoření
b, od příčestí trpného tvoříme koncovkou –y, -á, -é přídavná jména slovesná
např. nesený, nesená, nasené
krytý, ktytá, kryté
- týmiž koncovkami se tvoří příd. jm. od některých sloves příčestí minulého
Např. spadl – spadlý
minul – minulý
Slovesné třídy a vzory
1. –e (nese ş, bere ş, peče*, maže*, umře*,[tře])
2. –ne (tiskne, mine, začne)
3. –je (kryje, kupuje)
4. –í (prosí, trpí, sází)
5. –á (dělá)
Tvrdé vzory- ş
Měkké vzory- *
I. třída- před –e nesmí být souhláska -n-
II. třída- před –e je -n-
III. třída- před –e je souhláska -j-
Pracovat →3.os., č.j., čas přít., rod č. = pracuje → 3. třída
Přítomné tvary oznamovacího způsobu sloves mohou mít koncovky trojího typu (str.52)
-44-
I. třída - Slovesa vzoru MAŽE:
- 1.os., č.j. = -u
- 3.os., č.mn. = -ou
- psát → píši i píšou, píší i píšou
- většina sloves, která se časují podle vzoru maže, mají tvary vzoru dělá
Např.: hryžu i hryzám
+ některé změny jsou i v rozkazovacím způsobu
- jiná slovesa, která nají v kmeni -p-, -b-,-n-,-v- mají přít. tvary podle vzoru bere a dělá
Např.: dlabu i dlabám
Dřímu i dřímám
Kývu i kývám
- Slovesa vzoru PEČE:
- s přít. kmenem na –ž- mají v 1.os., č.j. a 3.os., č.mn. základní tvary
Např.: mohu, mohou
Pomohu, pomohou
- infinitiv typu mohu, pomohu končí na -ci
Např.: moci, pomoci, téci, péci, tlouci, vléci, obléci
moct, pomoct, téct, péct, tlouct, vléct, obléct
II. slovesná třída –ne
- slovesa zakončená ve 3.os., č.j., čas.přít. na → -ne tvoří příčestí minulého trojím způsobem
a, před –ne je samohláska nebo slabikotvorné r, l →toto příčestí minulé má před koncovkou –l přeponu –nu-
b, slovesa, která mají před –ne souhlásku, nemají v příčestí minulém –nu (většinou)
Např.: výskl i výsknul
Pískl i písknul
Tvrdl i tvrdnul
c, slovesa ZAČNE, POČNE mají v příčestí min. před –l „-a“
Např.: začal, počal
Slovesa TNE, ŽNE mají dva tvary
Tál, tnul žal, žnul
- stejné tvary mají i slovesa zakončené na -me
Např.: příjme- přijal
Odejme- odňal
Vyjme- vyňal i vyjmul
Najme- najal i najmul
-45-
d, - příčestí trpné podle vzoru slovesné třídy
tiskne- přípona- nut
Např.: odříznut, vymknut, zamítnut, odřeknut
Slovesa, která mají kmen zakončený -h- mají příčestí trpné na -n
Např.: oblečen, zdržen, zdvižen
Obojí tvary - u některých sloves
tištěn i tisknut, uzamčen i uzamknut
- tvary sloves se liší významem
Např.: Kniha je tištěna. – Ruka je tisknuta.
Mine- přípona- nu
Např.: prominut, sehnut, hrnut
Začne
Např.: přijat, začat
Obojí tvary
Např.: najat i najmut
Vyňat i vyjmut
Napjat i napnut
Ťat i tnut
Žat i žnut
Vzepsat i vzepnut
III. slovesná třída –je (kryje, kupuje)
- slovesa této třídy mají v 1.os., č.j., čas přít. -i ale 3.os., č.mn., čas přít. -í
Rozkaz. Způsob: -má před –j krátkou souhlásku
Např.: bij, šij, ryj
- tato pravidla platí i v příčestí minulém (jinak je vždy dlouhé)
VI. slovesná třída –í
- koncovky 3.os., č.mn.: a, slovesa i infinitivem na –it -í (oni prosí)
b, slovesa i infinitivem na –et –ét: 1, -í (oni trpí)
2, ejí (oni sází, sázejí)
- k rozlišení sloves trpí a sází mi pomůže jejich rozkaz. zp.:
Trp- trpí ; Sázej- sází, sázejí
Prosí + příslušná slovesa a podst. jm. Slovesa v příčestí trpném dochází ke změně kmen. samohlásky
Např.: ť-c: platit- placen
ď-z: nahradit- nahrazen
s-š: brousit- broušen
z-ž: zkazit- zkažen
V. slovesná třída –á (dělá)
Nepravidelná slovesa
Být, jíst, vědět, chtít}se neshodují s žádným ze slovesných vzorů
Nepravidelná slovesa- být
a, jsem, jsi, jsme, jste, jsou
b, budu, budeš, bude, buď, buďme
c, byl, byla, bylo… být
-46-
Zápor: nejsem→3.os., č.j. = není
- odvozená slovesa
- nabýt, odbýt, dobýt
- nabudu, odbudu, dobudu
Nepravidelná sloveso
Jíst a vědět
3.os., č.mn., čas přít. = jedí, vědí
Rozkaz: jez, věz
-47-
Příslovce
- slova, která vyjadřují vlastnosti a okolnosti dějů
1. místa (blízko, daleko) KDE?
2. času (zítra, někdy) KDY?
3. způsobu (snadno, rychle) JAK?
4. míra (hodně, velice) DO JAKÉ MÍRY? JAK MOC?
5. příčina (proto) PROČ?
a, většina příslovcí se tvoří z PŘÍD. JMEN např. zbytečný – zbytečně
daleký – daleko
b, ustrnutím tvaru PODST. JMEN
Např.: čas – občas
Hlas – nahlas
c, spojení předložky s pod. jménem nebo příd. jménem, zájmenem, příslovcem → příslovečné spřežky
Např.: nahoru, dohromady
2. stupeň- tvoří se z 1. stupně příponami - eji (pomalu→ pomaleji)
- ěji (snadno→ snadněji)
- e (výše)
3. stupeň- tvoří se z 2. stupně předponou nej. - nejkrásněji
- nejvýše
Některá příslovce tvoří 2. stupeň z jiného kořene
Např.: zle – hůře mnoho – více
dobře – lépe málo - méně
Předložky
- slova neohebná, vyjadřují bližší okolnosti jako příslovce, ale se spojením se jmény!
- se 7. pádem se pojí předložka s
- s 2. pádem se pojí předložka z
SLOVESNÉ TŘÍDY – VZORY
–e (nese, bere, maže, peče, umře, [tře])
–ne (tiskne, mine, začne)
–je (kryje, kupuje)
–í (prosí, trp, sází)
–á (dělá)
Tvrdé vzory
Měkké vzory
! 1. Třída – před – e nesmí být souhláska – n –
2. Třída – před – e je – n –
3. Třída – před – e je souhláska – j –
PRACOVAT - 3. os. č. j. č. přít. PRACUJE – 3. třída
Přítomné tvary ozn. zp. sloves mohou mít koncovky trojího typu.
1. 2. 3.
1. os. j.č. -u nebo –i - ím - ám
2. os. j.č. - eš - íš - áš
3. os. j.č. - e -í - á
1. os. mn.č. - eme - íme - áme
2. os. mn.č. - ete - íte - áte
3. os. mn.č. - ou nebo – í -í nebo – ejí - ají
SLOVESA VZORU MAŽE :
-1. Os. č.j. = - u , 3. Os. č.mn = - ou
- psát, píši i píšu, píší i píšou
-většina sloves, která se časují podle vzoru maže, mají tvary vzoru dělá
Např. hryžu i hryzám
+ některé změny jsou i v rozkaz . způsobu
-jiná slovesa ,která mají v kmeni – p -, - b -, - n -, - v - mají přít . tvary podle vzoru bere,dělá
Např. dlabu i dlabám
dřímu i dřímám
kývu i kývám
SLOVESA VZORU PEČE:
-s přít. Kmenem na – ž – mají v 1.Os. č.j. a 3. Os. č.mn. základní tvary
Např. mohu i mohou
pomohu i pomohou
-infinitiv typu mohu,pomohu končí na – ci (obléci)
Např. moci, pomoci, téci, péci, tlouci, vléci, obléci
moct, pomoct, téct, péct, tlouct, vléct, obléct
SLOVESNÁ TŘÍDA – NE
-slovesa zakončená ve 3. Os. č.j. přít. času na – ne
Tvoří příčestí minulé trojím způsobem
před – ne je samohláska nebo slabikotvorné r, l – toto příčestí minulé má před koncovkou – l příponu – nu –
slovesa, která mají před – ne souhlásku, nemají v příčestí minulém – nu – (většinou)
Např. výskl i výsknul, tvrdl i tvrdnul
pískl i písknul
slovesa ŽNE, POČNE mají v příčestí min.před –l „- a“
Např. začal, počal
Slovesa TNE, ŽNE mají dva tvary
Ťal, tnul
Žal, žnul
-stejné tvary mají i slovesa zakončená na – me
Např. přijme – přijal
odejme – odňal
vyjme – vyňal i vyjmul
příčestí trpné podle vzoru slovesné třídy
TISKNE – přípona – nu
Např. odříznut, vymknut, zamítnut, odřeknout,
-slovesa, která mají kmen zakončený – k – mají příčestí trpné na –n
Obojí tvary – u některých sloves
tištěn i tisknut
uzamčen i uzamknut
-tvary sloves se liší významem
Např. Kniha je tištěna. Ruka je tisknuta.
MINE – přípona – nu
Např. prominut, sehnut, hrnut
ZAČNE
Např. najat i najmut
vyňat i vyjmut
napjat i napnut
ťat i ťnut
žat i žnut
vzepsat i vzepnut
SLOVESNÁ TŘÍDA – JE (KRYJE, KUPUJE)
-slovesa této třídy mají v/e - 1. Os. č.j. č. přít. – i
3. os. č.mn. č. přít – í
Rozkazovací způsob má před – j krátkou samohlásku
Např. bij, šij, kryj, ryj
Toto pravidlo platí i v příčestí minulém (jen - á je vždy dlouhé)
SLOVESNÁ TŘÍDA – Í
-koncovky 3. Os. č.mn. a) sloveso s infinitivem na – it = -í (prosí)
b) na – it = -et
1. – í (oni trpí)
1. – í, ejí (oni sází, sázejí)
-k rozlišení sloves trpí a sází mi pomůže jejich rozkazovací způsob:
Trp – trpí
Sázej – sází, sázejí
Pros – prosí + příslušná slovesa a podstatná jména slovesná
-v příčestí trpném dochází ke změně kmenové souhlásky
Např. Ť– C : platit – placen
Ď – Z : nahradit – nahrazen
S – Š : brousit – broušen
Z – Ž : zkazit – zkažen
SLOVESNÁ TŘÍDA – Á
DĚLÁ
-nepravidelná slovesa
Být
Jíst
Vědět
Chtít
se neshodují s žádným ze slovesných vzorů
Nepravidelné sloveso BÝT
jsem, si, je, jsme, jste, jsou
budu, budeš, bude, buď, buďme, buďte
byl, byla, bylo, …, být
zápor. : nejsem – 3. Os. č.j. = není
-odvozená slovesa
-nabýt, odbýt, dobýt
-nabudu, odbudu, dobudu
NEPRAVIDELNÁ SLOVESA
Jíst a vědět - (3. Os. č. mn. č. přít. = jedí, vědí)
Rozkaz. : jez, věz
Nepravidelné sloveso CHTÍT - (3. os. č. mn. č. přít. = chtějí)
Rozkaz. : chtěj
PŘÍSLOVCE
-slova neohebná, vyjadřují vlastnosti a okolnosti dějů
1. místa (blízko, daleko) KDE?
2. času (zítra, někdy) KDY?
3. způsobu (snadno, rychle) JAK?
4. míra (hodně, velice) DO JAKÉ MÍRY? JAK MOC?
5. příčina (proto) PROČ?
a) většina příslovcí se tvoří z přídavných jmen např. zbytečný – zbytečný
daleký – daleko
b) ustrnutím tvaru podstatných jmen např. čas – občas
hlas – nahlas
c) předložky s podstatným jménem nebo přídavným jménem, zájmenem, příslovcem
= příslovečné spřežky
Např. nahoru, dohromady
2. stupeň – tvoří se z 1. Stupně příponami : - eji – pomalu = pomaleji
- ěji – krásně = krásněji
- e – výš = výše
3. stupeň – tvoří se z 2. Stupně příponou : - nej – nejkrásněji, nejvýše
Některá příslovce tvoří 2. Stupeň z jiného kořene např. zle – hůře, dobře – lépe
PŘEDLOŽKY
- slova neohebná, vyjadřují bližší okolnosti jako příslovce, ale se spojením se jmény
- se 7. Pádem se pojí předložka s
- s 2. Pádem se pojí předložka z
( s 2. p. můžeme užít s, jestliže jde směr z povrchu pryč – vzít sešit ze stolu!)
X
( jestliže jde směr z vnitřku ven – vzít sešit ze stolu! = ze vnitř)
SPOJKY
-slova neohebná, která spojují větné členy (Petr a Pavel) nebo věty (Seděl a četl si.)
-spojky, které spojují vedlejší větu k větě hlavní, jsou spojky podřadící (aby, že, protože, když)
-spojky, které spojují souřadné větné členy v jeden několikanásobný člen (husy, kachny a slepice) nebo souřadné věty hlavní (Děti skákaly a běhaly.) nebo věty vedlejší, jsou to spojky souřadící ( a, i, nebo, tedy)
ČÁSTICE
-slova neohebná, uvozují samostatné věty a naznačují jejich druh (rozkaz, otázku, přání, zvolání)
-nejsou větnými členy
-jsou většinou na začátku věty (Ať nepřijdeš pozdě.)
-mohou být i uprostřed věty (To je ale krása!)
Ať, kéž, prý, ano, ne, a, asi, bohužel, ….
CITOSLOVCE
-slova neohebná, vyjadřují City a nálady (au, ach)
Vůli mluvícího (hej, rup!)
Hlasy a zvuky (haf, mňau, žbluňk, prásk)
-citoslovce oddělujeme čárkou, jestliže stojí ve větě samostatně (Ach, to je dřina!)
-citoslovce může vyjadřovat i přísudek (Žába žbluňk do rybníka.) – čárku nepíšeme!
PODMĚT ( PO )
-je základní větný člen (VČ)
-vyjadřuje o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Ptáme se otázkou 1. Pádu KDO? CO? A přísudkem
ROZLIŠUJEME :
Po holý ( V pokoji stála knihovna.)
Po rozvinutý ( V pokoji stála malá knihovna.)
Po několikanásobný (V pokoji stála knihovna a stůl.)
Po nevyjádřený
Je známí z předchozí věty.
Děda šel do leda. Našel plno hub.
Je zřejmí z určitého tvaru slovesa.
Utíkáme domů.
Po nevyjádřený – všeobecný
-jedná se o nepojmenované osoby.
Hlásili to v rozhlase.
Po tvoří:
Podstatné jméno
Sestra chodí do školy.
Přídavné jméno
Raněný naříkal.
Zájmeno
Všichni se vrátili.
Číslovka
Pět jich nepřišlo.
Sloveso v infinitivu
Mýlit se je lidské.
PŘÍSUDEK (PŘ)
-je základní větný člen a spolu s PO tvoří základní skladební dvojici
-vyjadřuje, co se vypovídá o podmětu, co nositel nebo původce děje dělá, co se s ním děje
1. slovesný – základem přísudku mohou být
a) slovesné tvary jednoduché ( Ota píše.)
b) slovesné tvary složené (Jan bude hrát hokej. Vrátili jste se včas?)
2. jmenný se sponou – základem je spona a jmenná část
-sponová slovesa být, bývat, stát se, stávat se mohou být i v záporu
Např. není, nestávají se
a)spona + podstatné jméno (Eva se stala lékařkou.)
b)spona + přídavné jméno (Podzim bývá deštivý.)
3. jmenný beze spony
- bývá vyjádřen podstatným někdy přídavným jménem
MLADOST – RADOST
SLIBY – CHYBY
Maminka je v kuchyni.
Bratr byl na horách.
Čerti nejsou.
To se někdy stává.
= sloveso být samostatně v přísudku!
FÁZOVÁ SLOVESA
-začít, začínat – přestat, přestávat
-vyjadřují určitou část děje a spolu s významovým slovesem v infinitivu tvoří přísudek
Konečně se začal učit. Od rána začal padat sníh.
Odpoledne přestalo pršet. Všechno se mu přestávalo dařit.
ZPŮSOBOVÁ (MODÁLNÍ) SLOVESA
-tvoří přísudek spolu s infinitivem významového slovesa
MOCI Mohl bych jít do kina. Nemohla si koupit boty.
MUSET Musím se učit báseň. Museli pomáhat mamince.
SMĚT Nesmím jet na hory. Nesměli se dívat na televizi.
CHTÍT Nechce se mi psát úkol. Nechtěli na nás počkat.
MÍT Měl pracovat na zahradě. Nemám žádný úkol.
SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM
PODMĚT PŘÍSUDEK
-podmět je v množném čísle -sloveso – příčestí minulé
M živ. Psi TI
M neživ. Vlaky TY štěkali – i
Ž dívky TY odjely - y
S okna TA poslouchaly - y
Lidé – TI přiběhli otevřela - a
Rodiče –TI přišli
Koně –TI běhali
Některá podstatná jména rodu mužského neživotného mohou mít v 1. Pádě č. mn. životné koncovky.
ŽIVOTNÉ KONCOVKY NEŽIVOTNÉ KONCOVKY
í, é, ové y, e
Sněhuláci roztáli. Sněhuláky roztály.
Maňásci se nám líbili. Maňásky se nám líbily.
Strašáci stáli na poli. Strašáky stály na poli.
Ukazatelé ukazovali cestu. Ukazovatelé ukazovaly cestu.
Ledoborci rozbíjeli led. Ledoborce rozbíjely led.
Dnové se krátili. Dny se krátily.
Zástupové se rozešli. Zástupy se rozešly.
SHODA PŘÍSUDKU S NĚKOLIKA NÁSOBNÝM
PODMĚTEM V MNOŽNÉM ČÍSLE
-alespoň jeden člen je mužského životného – i
Chlapci a dívky hráli na hřišti odbíjenou.
-žádný z členů není rodu mužského životného – y
Velká loď a ostatní plavidla opustila přístav.
-všechny členy jsou rodu středního v množném čísle – a
Kuřata a housata se pásla v ohrádce.
-několik členů je rodu středního a alespoň jeden je v jednotném čísle – y
Koťata s štěně si hrály před chalupou.
ROZVÍJEJÍCÍ VČ PŘÍVLASTEK
-rozvíjí podstatné jméno
-ptáme se na něho podstatným jménem + otázkou jaký? Který?
Přívlastek shodný Pks Přívlastek neshodný Pkn
-s podstatným jménem se -s podstatným jménem se neshoduje
shoduje v rodě, v čísle a pádě v rodě, čísle ani pádě
-stojí zpravidla před podstatným -stojí zpravidla za podstatným
jménem, bývá vyjádřen přídavným jménem, bývá vyjádřen podstatným
jménem, zájmenem nebo číslovkou jménem, příslovcem nebo infinitivem
(zlý pes, náš pes, druhý pes) slovesa (pes kamaráda, vila naproti,
nutnost učit se)
Začaly letní měsíce.
Líbí se mi Honzíkova cesta.
To byla moje chyba.
Některé květiny nevoní.
PK postupně se rozvíjející
- jestliže PK u podstatného jména je rozvíjen dalšími přívlastky,
tak toto spojení nazýváme PK postupně se rozvíjející.
-nelze mezi ně vložit spojku, neoddělují se čárkou
Mám doma krásný nový zelený svetr.
PK několikanásobný
-mohou být odděleny spojkami nebo čárkami
-čárky nepíšeme před spojkami „a, i, ani, nebo, či“
Rostou tady listnaté, jehličnaté i smíšené lesy.
České, moravské, slezské vesnice se zúčastnily soutěže.
PK TĚSNÝ
-nemůžeme ho vynechat jinak by došlo ke ztrátě smyslu
Žáci se přihlásili do pěveckého kroužku.
V lese měla noru liška obecná.
PK VOLNÝ
-podává bližší vysvětlení, můžeme ho vypustit z věty
-z obou stran se odděluje čárkami
Slunce zapadající za obzor zářilo rudě.
PŘEDMĚT PT
-rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno
-ptáme se pádovými otázkami kromě 1. a 5. Pádu
-mezi PT a jeho řídícím slovesem (přídavným jménem) je vztah závislosti
-pád předmětu je řízen slovesem (přídavným jménem)
Bývá vyjádřen:
PODSTATNÝM JMÉNEM Sbírali jsme houby.
PŘÍDAVNÝM JMÉNEM Silný se vyvyšuje nad slabým.
ZÁJMENEM Napíšeme jim.
INFINITIVEM SLOVESA Umíš malovat?
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ (PU)
-je rozvíjející VČ
-rozvíjí sloveso, přídavné jméno, příslovce
-bývá vyjádřeno: podstatným jménem nebo příslovcem
-mezi PU a jeho řídícím členem je vztah závislosti
1) PU místa = PUM
-ptáme se řídicím větným členem + kde, kudy, odkud, kam
Šli jsme do lesa? (KAM? Do lesa.) = PUM
2) PU času = PUČ
-ptáme se řídícím větným členem + kdy, dokdy, odkdy, jak dlouho
Vrátil jsem se včera.(KDY? Včera.) = PUČ
3)PU způsobu = PUZ
-ptáme se řídícím větným členem + jak, jakým způsobem
Petr se rychle otočil.(JAK? Rychle.) = PUZ
4)PU míry
-vyjadřuje intenzitu, měřítko nebo množství
-ptáme se: Do jaké míry? O kolik?
Otevřela sem napolo oči. (DO JAKÉ MÍRY? Napolo.)
5)PU příčiny
-vyjadřuje příčinu, která vyvolává nějaký děj
-ptáme se: Proč? Z jaké příčiny?
Pro samou zábavu neměl čas na práci.(Z JAKÉ PŘÍČINY? Pro zábavu.)
6)PU účelu
-vyjadřuje účel děje, jeho cíl
-ptáme se: Proč? Za jakým účelem?
Řekl to na vysvětlenou.(ZA JAKÝM ÚČELEM? Na vysvětlenou.)
7)PU podmínky
-vyjadřuje podmínku, aby děj nastal
-ptáme se: Za jaké podmínky?
Za pěkného počasí je vidět Sněžka.(ZA JAKÉ PODMÍNKY? Za pěkného počasí.)
8)PU přípustky
Přes zákaz se o to pokusil.
Učinil to proti naší vůli.
DOPLNĚK
-je to RVČ(rozvíjející větný člen), který závisí na slovesech v PŘ a zároveň na jméně v PO
nebo předmětu
-vyjadřuje vlastnost, kterou má jméno za děje nebo která je mu dějem přisouzena
-je vzdálen od jména
-ptáme se: Jaký? Jaká? Jak?
Dáša se vrátila unavena. (JAK SE VRÁTILA? Unavena.)
-bývá vyjádřen:
a) přídavným jménem (jmenný tvar)
Děti se vrátily spokojeny.
b) zájmenem všechen, sám
Děvčata přišla všechna.
Honza zůstal ve voze sám.
c)číslovkou oba, dva, tři, čtyři, první, druhý
Naše družstvo skončilo první.
Chlapci došli oba.
K cíly jsme dorazili třetí.
d)podstatným jménem po slovesech
jmenovati, zvoliti, prohlásiti, zdát se
Strýce prohlásili manažerem firmy.
Zvolili Valentu předsedou družstva.
Výhra se zdála vzdálenou vidinou.
e)podstatným jménem ve 4. pádě po předložce ZA
Milana zvolili za kapitána týmu.
f)za spojkou JAKO
Nováka si sousedé vážili jako hospodáře.
Měli ho rádi jako syna.
g)infinitivem
Nikdo neviděl Marii plakat.
Eva uslyšela matku volat.
h) přechodníky
-doplněk vyjadřuje vlastnost podstatného jména jako přívlastek
-liší se od něj tím, že vyjadřuje tuto vlastnost za určitého děje
-přívlastek stojí těsně u jména, doplněk stojí od jména vzdáleně
SOUVĚTÍ
Věta je základní jednotka jazykového projevu.
Věta jednoduchá: - vyjadřuje jednu myšlenku
-obsahuje jedno sloveso v určitém tvaru = jeden přísudek
Př. Kniha leží na stole.
Souvětí: -vzniká spojením dvou nebo více vět jednoduchých
-podle počtu sloves v určitém tvaru (přísudků) určujeme
počet vět v souvětí
Př. Na stole leží kniha, kterou právě čtu.
VH: -je mluvnicky nezávislá
-vyjadřuje svoji myšlenku a neptáme se na ni
-je větou řídící
Př. Slunce hřálo a děti si mohly hrát venku.
VV: -je významově závislá na jiné větě, která je pro ni řídící
-ptáme se na ni a nemůže stát samotně
Př. Když jsme šli domů, začal hustě padat sníh.
Půjdeme na borůvky, protože maminka slíbila, že upeče koláč.
VĚTNÁ STAVBA
Věty dvojčlenné a jednočlenné
Věta dvojčlenná
– je věta, která má oba dva základní větné členy (PO + PŘ)
Např. Západní strana oblohy najednou ztemnila.
-dvojčlennou větu můžeme rozdělit na část podmětnou a přísudkovou
! VĚTY S NEVYJÁDŘENÝM PODMĚTEM JSOU VĚTY DVOJČLENNÉ!
Např. Byli jsme v parku. (MY)
Věta jednočlenná
– je věta, která má pouze přísudek, nelze ji rozdělit na část podmětnou a přísudkovou
-označuje přírodní jevy nebo tělesné a duševní stavy lidí
Např. Svítá. Pršelo. Bude sněžit. Bolí mě v zádech. Je mi špatně.
Větné ekvivalenty
-užíváme je v běžných nebo uměleckých textech
-mají platnost jako věty
základem je: a) infinitiv – Stát! Mlčet!
b) podstatné jméno – Babička. Hotel. Anča.
c) přídavné jméno – Skvělé! Výborný!
d) příslovce – Proč? Zpět! Velmi.
e) částici – Kéž! Asi ano. Ne.
f) citoslovce – Au! Haf! Brr!
Souvětí podřadná s vedlejšími větami
Vedlejší věta přísudková
-nahrazují jméno přísudku jménem se sponou (spona zůstává ve větě hlavní a vše
ostatní je vyjádřeno větou vedlejší)
Např. Bylo jako by měla přijít bouřka.(Bylo jako před bouřkou.)
Nejsem takový, aby se na mě dalo spolehnout.(Nejsem spolehlivý.)
Jak připojujeme věty vedlejší k větám hlavním?
a) spojkami podřadicími -že, aby, kdyby, když, jestliže, protože
b) vztažnými zájmeny – kdo, co jaký, který, čí, jenž
c) vztažnými příslovci – kde, kudy, kam, kdy, jak, proč
2) Vedlejší věta podmětná
-vyjadřuje podmět věty (přísudkovou část tvoří věta)
-spojující výrazy: a) zájmena kdo, co
b) příslovce kde, kdy
c) spojky že, aby, jak
-na VV podmětnou se ptáme 1. Pádovou otázkou (kdo, co?) a větou hlavní
-Např. Lyžař poznává krásy zimní krajiny.
Kdo lyžuje, poznává krásy zimní krajiny.
SP – kdo 1V, 2H
2H
Kdo 1V - podmětná
Kdo poznává krásy zimní krajiny?
Kdo lyžuje.