Dnes máme pro Vás rozhovor s ústeckou závodnicí Monikou Smolařovou, loňskou vicemistryní ČR kata juniorů, zlatou medailistkou z prestižního turnaje Krokoyama cup 2009 v Německu a aktuálně bronzovou medailistku z GPHK 2009.
Moniko, prozraď nám na začátek něco málo o sobě.
Je mi 16 let. Bydlím v Ústí nad Labem a trénuji v Karate klubu Ústí nad Labem se skvělou partou výborných katařů. Trénuji už 10 rokem. Chodím na Gymnázium, kde navštěvuji první ročník. Mám ráda tancování, tréninky a nakupování : ))
Od kolika se věnuješ karate a co Tě k tomu vedlo?
Karate se věnuji od 6 let. Přivedla mě k tomu kamarádka, která už 3 měsíce navštěvovala ústeckou Kamuru. I rodiče mi nabízeli na začátku školního roku navštěvovat podobný kurz, ale já nechtěla. Poté, co mi kamarádka ukázala nějaké techniky, rozhodla jsem se, že to zkusím. Hned ten den jsem šla za rodičema a ty mě vzali druhý den na trénink.
Kdo je v současné době Tvůj trenér? A kdo Ti všechno pomáhá, aby ses mohla kvalitně připravovat a zúčastňovat nejdůležitějších akcí?
V současné době je můj trenér Míla Kabeš. Pomáhá mi v kvalitní přípravě na závody, diskutujeme a zvažuje správnou volbu závodů na které vyjet. Připravuje pro mě tréninkové plány, které se snaží konzultovat s odborníky jako je třeba Iva Keslová z Prahy. Dále mi pomáhají moji rodiče. Bez nich bych nebyla tam kde jsem. Pomáhají mi jak psychicky, tak i fyzicky. Jelikož oba aktivně sportovali, snaží se mě pomáhat v posilovně, zvažují správnou stravu,vitamíny a hlavně mě finančně podporují.
Kde vlastně trénuješ a jaké máš podmínky pro přípravu?
Trénuji spolu s dalšími v klubu ve sportovní hale PF UJEP na Klíši v Ústí nad Labem, kde je perfektně vybavená úpolová tělocvična s celým tatami. Je to výborné místo pro trénink i z toho důvodu, že se tam střetávám s jinými vrcholovými sportovci. Hala je totiž multifunkční a pro kompletní trénink nabízí v úvodní části přípravy, mimo velkého sportovního hřiště, velkou posilovnu a pro relax saunu i bazén. Dále doma využívám takovou skromnou posilovnu, kde mám mimo činek i běžící pás. Občas zajedem s trenérem do Prahy za Karlem a Ivčou Keslovou, abychom doladili detaili a probrali další možnosti v tréninku.
Kterého výsledku si nejvíce vážíš a proč?
Nejvíce si vážím toho, když mám vnitřně dobrý pocit z kvalitního výkonu. A z úspěchů? Jejich hodně, ale pro mě je úspěch vždy v samotním duelu, když se mě povede konkurovat nebo porazit kvalitní soupeřky.
Měla jsi možnost být nominovaná na Mistrovství Evropy mládeže 2009. Bohužel to ve finále nevyšlo a jela tvoje rivalka Veronika Mišková. Docela by nás zajímalo, jak se změnil od té doby postoj k tvému trénování a co děláš pro to, abys dostala šanci na MS mládeže, které se bude konat na podzim?
Ano, to jsem měla, ale bohužel se ne zadařilo. Příprava na MČR byla kvalitní, ale je fakt, že finálovou katu Unsu, na kterou jsem s trenérem vsázela, nemám ještě tak zajetou. Tahle situace byla pro mě velmi těžká, ale jiná kata nepřipadala v úvahu takže to byl risk. S Verčou Miškovou, která na ME nakonec jela a medailově uspěla, to bylo těsné a o to víc mě to samozřejmě mrzelo. Protože kdo by na ME jet nechtěl. Od té doby dělám v přípravě co můžu, i když někdy je to se mnou těžké. Nyní posilovna 3x týdně, tréninky kata 3x týdně a jako relax plavání a horolezectví.
V dubnu si medailově uspěla na prestižních turnajích Krokoyama cup v Německu a Grand prix Hradce Králové. Každý turnaj byl určitě trochu jiný. Jak bys ohodnotila na těchto turnajích svůj výkon a výkony svých soupeřek?
Na obou těchto turnajích jsem dala do toho všechno. Snažila jsem se dát do cvičení sílu,rychlost, a vše jsem vsadila na celkový projev, který v současném trendu hraje velkou roli. Krokoyama mi přišla jako velice prestižní turnaj,kde se sjíždí nejlepší závodníci jak z Evropy, tak i ze světa. Úroveň byla posazena velice vysoko, ale přesto na mě působila jako průměr. To mě psychicky výborně uvolnilo a nebyl problém jít na medaili. V Hradci na mě závody působily jinak. Bylo to zejména tím, že jsem startovala nejenom v juniorkách, ale i seniorkách. Tady jsem totiž mohla perfektně porovnat mojí výkonnost s medailistkami z ME mládeže, ale i dospělých.
Nedávno jsi ještě nastupovala za Kamuru Ústí a nyní za nový Karate klub Ústí n/L. Co tě vedlo k přestupu?
Ano. Kamuru jsem bohužel opustila z důvodů lepších podmínek na cvičení kata. Tento klub mě vychoval a jsem mu za to vděčná. Trenéři se však neshodli, což jsem i já delší dobu pozorovala, a s odchodem svého trenéra jsem odešla i já.
Jaké máš plány do budoucna?
Nominovat se na MS mládeže. V mé kategorii je pár výborných závodnic, které by si to určitě zasloužili také, ale já proto udělám všechno a snad to vyjde.
Máš nějaký osobní recept na úspěch, teda pokud nám ho prozradíš?
Recept? : )) No já se řídím mottem „Nedovol,aby tě strach z prohry vyřadil ze hry. ”Myslím, že zrovna tohle motto se hodí pro hodně věcí ať už je to ve sportu, nebo v osobním životě. Podle mě pokud máte svoje sny a cíle a jste ochotni pro ně udělat vše co můžete, jste na správné cestě.
Dělala jsi nebo děláš krom karate ještě jiný sport na závodní úrovni?
Ne-e : )) Nestíhala bych to s tréninkama, tudíž se věnuji jenom karate. Ale hrozně mě baví tancování, ale koho ne. Dřív jsem dělala balet. Z něho jsem odešla, protože jsem nebyla zrovna klidné dítě : )) Hodně jsem si povídala a tahala holky za copy : )) Balet mě hodně bavil, ale potřebovala jsem si někde vybít energii a karate bylo to pravé.
Chtěla by jsi někomu závěrem poděkovat nebo něco vzkázat?
Samozřejmě, na tuhle otázku jsem se těšila nejvíc ; )) Chtěla bych poděkovat mému suprovému trenérovi Mílovi, který se mnou vydržel až do teď a doufám, že i vydrží nadále. Mému taťkovi, za to že semnou jezdí na závody a mojí mamce, která mě drží abych neustřelila :)) Dále moji sestřičce, která je vždycky tolik nervózní jak závody dopadnou, a pokaždé čeká s otázkou „Jak jsi dopadla? A také svému bývalému trenérovi M. Leškovi, který mě spolu s Mílou přitáhli ke karate.