Smrčina

Pokud by byla prokázána autentičnost letopočtu, jednalo by se o nejstarší most v Čechách, o 49 let starší než Karlův most.

 

Zdravotní středisko, Obecní úřad

Finská sauna byla postavena po roce 1960 tehdejším MNV. U náhonu na mlýn, který tam stával, se říkalo "U zahrádky" a v roce 1937 tam bylo vybudováno koupaliště. Jednota Sokol zřídila jednoduché kabiny na převlékání, obec zpevnila mělký břeh a zakoupila několik loděk, které byly za mírný poplatek půjčovány. V dřevěné budce proti molu se prodávalo pro návštěvníky koupaliště občerstvení. O prázdninách zde bývalo velké množství hostů a prý se v hospodách vyvařovalo na 400 obědů. Tehdy mělo čermenské koupaliště i plavčíka.

 

První dřevěná škola na náměstí byla postavena v roce 1814 s místech nynější ZŠ. Ta však za 5 let shnila a v roce 1819 postavila obec školu zděnou, opět přízemní. V roce 1877 byla přestavěna na patrovou pětitřídku. Stojí uprostřed náměstí. Po levé straně vchodu je umístěna pamětní deska rodáka Jindřicha Štýrského, odhalená v září 1992.

V nynější budově základní školy po více než 100 let provozovali kovářství Markové (ve třech generacích) a pak ještě kovář Josef Švec. Opravovali formanům vozy, kovali koně a často koním přibíjeli ztracené podkovy. V roce 1906 koupila chalupu, kovárnu i pozemek obec ke stavbě měšťanské školy. Ta byla dostavěna v r. 1907 nákladem 87 555 korun v hezkém stylizovaném secesním slohu. V průčelí ZŠ je umístěna bronzová pamětní deska rodáka Vincence Junka. Deska byla slavnostně odhalena v červenci 1949 při I. Junkově memoriálu, závodech motocyklů na ploché dráze.

V roce 1892 byl zřízen obecní vodovod a před školou byla postavena kašna s vodotryskem a tím byla zajištěna pitná voda pro školu a občany v okolí náměstí.

Před základní školou stojí dva pomníky. Vlevo pomník padlým z I. světové války z r. 1923 a vpravo barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1771.

 

V blízkosti školy byly v letech 1885 - 1888 postaveny dva obchodní patrové domy. První dům stavěl Jan Pecháček, zvaný Marcián a sloužil dlouhá léta jako dům činžovní, kde bydlela mimo jiné řada učitelů a četnictvo, které tu mělo svou stanici i byty. Druhý patrový dům vystavěl Vacek, obchodní konkurent Pecháčka. Provozovali zde v nájmu svoji živnost řezníci a hostinští a po řadu let zde obchodoval (až do roku 1932) Vincenc Cejnar. Rudolf Langr zde krátce v nájmu provozoval řeznickou a hostinskou živnost, pak dům koupil a v roce 1937 přistavěl ještě druhé patro. Od r. 1945 do r. 1953 zde provozoval lékařskou praxi MUDr. Bedřich Utíkal. Od roku 1987 slouží budova jako pečovatelský dům.

 

Je zasvěcena Božskému Srdci Páně. Postavil ji kolem r. 1910 František Pecháček jako pokání za svůj smutný, tvrdý, nenaplněný život, trpký jako pláně - proto přezdívka Pláňava. Manželka mu se třemi dětmi odešla do Ameriky a jemu doma zanechala jedenáctiletou dcerku Mařenku.

 

Před kostelem stojí hřbitovní kaple sv. Barbory z let 1735 - 1742, socha Panny Marie Bolestné (z r. 1700) a barokní kříž (1772). Na náměstí se nachází sv. Jan Nepomucký (z r. 1771). Při cestě na Mariánskou horu stojí kříž z r. 1813. Pomník sv. Václava je od V. Švece.

 

V domku č. 238 žil umělecký truhlář Petr Hrdina, který předtím žil a řemeslo provozoval ve Vídni. V roce 1912 místo něho postavil patrový dům se secesní fasádou, kterou sám stylizoval. Za I. republiky zde byla prodejna Baťa.