San Cristobal
30. 3. 2006
Den patnáctý Čtvrtek 30.3.2006
Vstáváme na osmou do pekelně horkého dne. Zabalíme a přotože musíme už v 10 vyklidit pokoj, domlouváme se s Carmen, že si na recepci necháme bágly. Žádný problém. Jdeme přes ulici na snídani. Dáváme si menu za 35 pesos. Takže nás 20 l vody vyšlo na 25 pesos a i když jsme z toho možná 6 vylili pořád se to vyplatí. Protože máme ještě čas, jdeme na internet napsat domů. Hned vedle hotelu chtějí 5 pesos za hodinu. Tu tam taky strávíme. Pak se za strašného vedra přesouváme na autobusák. Dneska jsem to blblě naplánoval. Měli jsme jet už v těch 10, protože je zabitej celej den. Autobus jede na čas a je to standardní 1. třída. Cesta má trvat 4 hodiny. Myslel jsem, že tam ale budeme dřív. Trvala 5 hodin a přitom je to nějakých 220 km. V San Cristoblau je o poznání chladněji než v Palenque. Máme z průvodce vytypovaný hotel Bungalov Posada Morales. Protože na nádraží není úschovna táhne se s báglama. Je to trošku mimo centrum. Po chvilce bloudění jsme tam. Podle průvodce to má stát 150 – 250 pesos a víc nejsme ochotní dát. Chtějí 280. Jdeme se podívat a moc se nám to líbí. Tak usmlouváme cenu na 250. Jinak v San Cristobalu se dá opravdu bydlet i za 50. Bereme na sebe mikiny a gatě, protože je fakt zima a vyrážíme do ulic. San Cristobal je fakt nádherně útulné městečko. Se samou jednosměrkou a hustým provozem. Nacházíme směnárnu a vyměňuje prachy a zapadneme do první restaurace, kde mají comidu koridu i s pitím za 118 pesos každý. Ještě se trošku projdeme, ale zima nás zažene do teplé sprchy a pelíšku.
Den šestnáctý Pátek 31.3.2006
Vstáváme v 7 a venku je fakt zima, ale je mlha, tak předpokládáme, že až se protrhá, vyjukne slunce a bude tepleji. Vyjuklo. Jdeme oběhnout nádraží a kupujeme na zítřejší noční přesun do Oaxaky jízdenky za 327 pesos. Jediná nabídka. Sháníme z internetu avizovanou tourist info Zapata Tour, kde by měla být Češka na prohlídku indiánských vesnic. Ale momentálně tam není. Chtějí 150 pesos za jednoho. Tak do toho nejdeme. Vracíme se do hotelu na snídani. Je to bufet za 40 pesos na jednoho. Nacpeme se k prasknutí. Chceme si půjčit kola na výlet do jeskyně Grutas de San Cristobal. Ale chtějí 140 pesos na den nebo 100 na 4 hodiny za jedno. Kola nic moc, tak se nám to zdá drahé. Půjčujeme si tedy motorku za 200 pesos na 5 hodin + benzín a rozhodujeme se, že si uděláme i ty vesnice. Nejdřív jedeme na tu jeskyni. Je to asi 10 km, ale pořád do kopce. Tak jsme rádi, že jsme ta kola nevzali. Najdeme to bez problémů a parkujeme přímo u kasy. Vstup je 10 pesos na jednoho. Je to jeskyně asi půl kilometru do kopce. A je tam zima. Ze stropu visí krápníky nejrůznějších tvarů a délek a pěkně to nasvítili. Moc se nám to líbilo. Sedáme na motorku a jedeme do indiánské vesnice Chamula. Cestu nacházíme celkem bez problémů. Je to asi 12 km na druhou stranu než jeskyně. Hned jak přijedeme naskytne se nám pohled na (už asi čtyři sta let) vyhořelý kostel, u kterého místní oproti všem zvykům jako pomstu bohům za to , že ho neochránili a on vyhořel, postavili hřbitov. Na hřbitově vidíme, že se tam mezi hroby válí a postává asi dvě stě místních. Jejich nevraživé pohledy nás odradí zastavit. Tak jen pomalu projíždíme. Atmosféra hustá. Po příjezdu na náměstí, kde je ovocný trh si jdeme koupit nějaké ovoce. Procházíme celý trh, ale nikdo nám nic nenabízí. Jako bychom byli neviditelní. Na radnici si jdeme koupit vstupenku do místního kostela. 15 pesos každý. Na vstupence čteme, že se uvnitř nesmí fotit a točit, že jinak se vystavujeme sankcím. (to jako, že nás zabijou) a že tam nesmíme, když je nějaký obřad. Když přicházíme ke kostelu, vyjde asi 20 místních, kteří se postaví čelem k vratům a modlí se. Tři z nich drží nějaké číše s vonným uhlím. Pak nás tam pustí. Něco co nečekáme. Na zemi je vrstva borového jehličí. Žádné lavice a po stranách jsou skleněné vitríny se svatými. Všude na zemi hoří tisíce svící. Strop je od toho úplně černý. Protože tu nemají kněze, slouží si u sami obřady směsi katolicko – místně – indiánsko a woodoo stylu. Naprosto mystická atmosféra, ze které nám běhá mráz po zádech. Věřící se válí po zemi v jehličí a něco si mumlají. Škoda, že se to nedá natočit. Děláme pár fotek vesnice a protože cítím, že nejsme vítaní, jedeme do 4 km vzdálené Zinicantan. Tam neuvidíme nic. Jen pár dětí na kolech, co chtějí pesos nebo bonbóny. Jdeme se juknout do kostela, ale ten už je hodně podobný tomu co známe. Tak jedeme zpět do S. Cristobalu. Tankujeme necelé 4 litry za 31,5 pesos. Platím dvěma 20 a vrací mi 18,5. Tak se nebráním. Jedeme do hotelu, kde si dáváme večeři – bufet za 55 pesos na jednoho. Pak jedeme vrátit motorku a tou spletí jednosměrek se trefíme hned na poprvé. Jdeme ještě vyměnit peníze ať do Oaxaky něco máme a cestou potkáváme Slováky, co jsou tu s cestovou. Tak si vyměňujeme zážitky a nelitujeme, že jsme tu na vlastní pěst. Dnes má San Cristobal výročí založení, tak se jdeme podívat. Na zocal akorát přicházíme na ohňostroj. Ještě se jdeme projít po městě. Kupujeme si snídani za 28 pesos pro oba a protože už je 22 hodin, vracíme se na hotel a po horké sprše jdeme spát.
Den sedmnáctý Sobota 1.4.2006
Vstávám v 7 a dopisuju deník za dva dny. Jsem ostuda, ale bylo to nabitý. Na dnešek máme naplánované místní kostely a nákupy suvenýrů domů. Vždyť ještě nic nemáme. V 8 hodin budím Kačku. Snídáme a jdeme. Merkado v San Cristobalu je vážně ohromné. Prodávají tam snad úplně všechno, co koho napadne. Kupujeme ale jen nějaké ovoce. Cestu zpět se stavíme u maníka s hamakama. Vybíráme si a začíná na 550 pesos. My nabízíme 300, což je pro něj nepřijatelné. Třikrát obcházíme a nakonec ji máme za 320 a asi by šel níž. Pak kupujeme nějaké korále a koukáme, že už je poledne. Město se nachází mezi dvěma kopečkama, na kterých jsou kostely, tak se na oba vypravíme. Je od z nich opravdu nádherný výhled na město. Pak jdeme do hotelu na obědo-večeři. A pak už se je touláme uličkami a nasáváme atmosféru. Jdeme do hotelu pro bágly a pak na nádraží. Jede nám to ve 21.55 a má to trvat 12 hodin.
Náhledy fotografií ze složky San Cristobal