Obyvatelé Španělska
Španělé jsou kosmopolitní národ, který tvoří různá etnika. Ve 40 milionech obyvatel je značné procento přistěhovalců z Maroka, Guiney a Jižní Ameriky. Desetina populace je zastoupena Romy a Sinty, což dříve byly kočovné národy, které dnes žijí usedle.
Stejně jako lidé jsou tu i jazyky v mnohačetném zastoupení. Za dob generála Franka byla jediným povoleným jazykem kastilština (ta se normálně označuje jako španělština). Od té doby se situace změnila. Dnes jsou jako úřední jazyky povoleny i galicijština, katalánština a baskičtina, takže se používají i v médiích a tisku. Dále se ve Španělsku setkáme s mnoha nářečími. Některé z nich se považují už za samostatný jazyk.
Celá země má poměrně vysoký stupeň urbanizace. Zdejší lidé se stěhují z vesnic do měst, kde mají větší šanci najít lukrativní práci a lepší životní úroveň. Barcelona, Bilbao a Valencie jsou z hlediska zaměstnání nejperspektivnější města. Jezdí sem hodně turistů, a tak je tu velká nabídka práce ve službách. Jinak Španělé odcházejí pracovat za hranice, nejčastěji do severní Evropy nebo Jižní Ameriky.
Podle statistik jsou pouhá 4% populace nekatolíci. Ve skutečnosti se může jen třetina z nich hrdě považovat za opravdové věřící. Mezi minoritní náboženství tu patří židovství, islám a pravoslaví.
Bohužel země není demokratická, co se týče práv mužů a žen. Za Frankistické diktatury si žena bez povolení muže nemohla ani nechat vystavit pas. Situace se „na papíře“ změnila v roce 1981, kdy byla obě pohlaví zrovnoprávněna v ústavě, ale v reálném životě se to v některých místech dosud samozřejmostí nestalo.