1) Mezinárodní vztahy jako věda
= vědní disciplína, která se zabývá vztahy mezi subjekty mezinárodních vztahů (samostatný stát, unie či federace států, mezinárodní organizace a i jiné subjekty jako politické strany nebo humanitární organizace) a na základě vyhodnocení vztahů mezi těmito subjekty se pokouší vysvětlit a předvídat mezinárodní konflikty a hledat způsoby jejich prevence
- dlouhá hist. tradice, ačkoliv jako samostatná věda byly uznány až po I. svět. válce (Čína, Indie, Řecko a Řím - nejvýz. pro formování anglosaského a evropského smýšlení)
- pojem poprvé použil anglický filosof, ekonom a právník Jeremy Bentham v 80. letech 18. st.
- do poč. 20. st. historie mezinárodních vztahů výrazně provázána s dějinami politického myšlení, až ve 20. st. došlo k jejímu osamostatnění (samostatný podobor politologie)
- řazeny pod politické vědy, ale fungují jako samostatný obor
- tradičně rozlišovány tyto oblasti politologie:
- politická filosofie a teorie
- vnitřní politika
- zahraniční politika
- 20. st. - nové rozlišení (konference UNESCO, Paříž, 1948):
- politická teorie a politické ideologie
- politická systémová analýza
- komparativní systémová analýza
- mezinárodní vztahy (pův. nazývány zahr. politika)
- MV se dělí na:
- výzkum v oblasti zahraničních vztahů
- výzkum nástrojů, které užívají zahr. vztahy (diplomacie, vojenská síla a moc, embargo…)
- mezinárodní ekonomické vztahy
- mírová studia
- teorii mezinárodních vztahů
- světovou politiku
- MV mají několik podoborů (mezinárodní politika, teorie mezinárodních vztahů, mezinárodní ekonomické vztahy, mezinárodní politická ekonomie, světová politika atd.)
- čerpají informace z mnoha vědních oborů (jsou mezioborovou disciplínou):
- historie - min. dipl. vztahy, konflikty mezi státy a jejich řešením, i ostatními formami mez. života - jen formou popisu událostí, jejich příčinami, průběhem a důsledky
- právo - studie dějin a vývoje mez. práva, jejich nedostatků a tvoření nových právních norem, jež mají upravovat stále nové jevy mez. života
- filosofie - otázky lidské přirozenosti, spravedlnosti i řádu, ale i různých politických idejí
- politologie - studium suverénního státu, otázky práva na sebeurčení, nezávislost apod.
- geografie - zeměpisné faktory významné pro MV (otázka tvaru a délky hranic, vnitrozemských/přímořských států a podobně)
- hlavní teoretické směry oboru
- MV se jako věda konstituovaly po I. svět. válce; skutečný rozvoj MV však spadá až do období po II. svět. válce, kdy se MV staly samostatnou disciplínou
- vývoj oboru MV můžeme sledovat na pozadí tzv. velkých debat probíhajících na poč. 20. st.:
- idealismus x realismus (30./40. léta)
- tradicionalismus (realismus a idealismus) x behavioralismus (50./60. léta)
- neorealismu x neoliberalismus x neomarxismus (pol. 70. let)
- racionalismus x reflektivismus (80. léta)
a) idealismus x realismus
= spíše prezentace vlastních názorů (ne polemika či spor)
- vítězství realistů (získali dominantní pozici během Studené války)
- hl. témata idealismu i realismu jsou problémy války, míru, rozvoje, svobody apod.
- idealismus (utopický liberalismus)
= produkt snah po I. svět. válce vysvětlit příčiny konfliktu a dosáhnout udržení míru ve světě
- realismus
= snaha ukázat po II. svět. válce chybný přístup idealistů v chápání mez. systému
= reakce na utopický liberalismus v oblasti základních otázek o válce a mru
- kombinuje pesimistický pohled na lidskou přirozenost s představou mocenské politiky mezi státy existujícími v mezinárodní anarchii
- rozvoj a pokrok nemá v mez. vztazích místo
b) tradicionalismus x behaviorismus
- 50./60. léta 20. st.
= konflikt tradičních přístupů (realismu a idealismu) s novým behavioralist. přístupem
= spor o metodu zkoumání
- tzv. nový behaviorismus
= přístup kombinující metody politické vědy, matematiky, přírodních věd a ekonomie (teorie her); použití nové metodologie
- zaměření na zkoumání prostředí, v němž dochází k pol. rozhodnutím a kde se formují různé pol. aktivní skupiny
- základní pojmy:
- hierarchie = popisuje konstelaci jednostranných vztahů závislosti mezi státy (hegemon/i dominuje/í na špici „pyramidy“ a ostatní státy jsou na něm více či méně závislé)
- hegemon = stát s výsadním postavením, který ovlivňuje ostatní státy a usměrňuje je vojensky, ekonomicky, politicky, kulturně a technologicky
- polarita (uni-, bi -, tri-, multi-) = rozložení mocenského vlivu ve světě na jednu nebo mezi dvě, tři či více nejsilnějších velmocí
- závislost = funkcionální vztah mezi nejméně dvěma veličinami; vztahy jsou charakteriz. kauzálním vztahem - tj. jeden stát má vliv na druhý, ale neplatí to obráceně
- vzáj. záv. (interdependence) = stav, kdy čin aktéra A působí na aktéra B (platí i obráceně)
- nezávislost = stav, kdy na sebe státy nemají žádný vliv
- symetrie = vztah mezi aktéry nebo skupinami aktérů na základě rovných vztahů (tj. za přibl. stejného rozdělení kapacit moci); akce aktéra A vedou k odpovídající akci B a naopak
- asymetrie = stav nerovných vztahů, kdy jedna strana disponuje větší či menší kontrolou a vlivem nad stranou druhou (pomocí hrozby a nátlaku); zvyšování užitku 1 aktéra na úkor druhého (např. centrum, které řídí periférii)
- centrum = privilegované místo v rámci určitého teritoria; řídí, kontroluje a usměrňuje rozhodující část toku zdrojů a informací v daném systému; je řídícím elementem, je však závislé na zdrojích z ostatních oblastí (periferie)
- periferie = prostorová jednotka podřízená autoritě jádra; může být od centra jakkoli vzdálená, ale stále spadá do jeho vlivu a je jím řízena; bez znalosti jádra nelze rozumět postavení, charakteru a vývoji periferie
- např. VB a její kolonie v 19. st.
- semiperiferie = oblast mezi centrem a periferií; rozvinutější než periferie, nedosahuje však charakteristik a schopností jádra; orientuje se na centrum a opomíjí periferii
- mocenská rovnováha = rovnoměrné rozložení moci mezi státy
- merkantilismus = důraz na obchod - především vývoz
2) Idealismus
= produkt snah po I. svět. válce vysvětlit příčiny konfliktů a dosáhnout udržení míru ve světě
- teoretický vznik po 1. světové válce (prosazováno již za války)
- dnes nazýván také liberalismus (liberálně-ideologická tradice)
= přesvědčení o možnosti trvalého míru a spolupráce v mezinárodních vztazích (= víra v pokrok) a přesvědčení o rozhodujícím významu institucí pro rozvoj této spolupráce
- prosazuje kolektivní bezpečnost (politiku mocenské rovnováhy považuje za nemorální)
- chápe MV v mnoha dimenzích (nejen politicko-bezpečnostní, ale také hosp., etické a kulturní)
- zpochybňuje roli státu jako výlučného aktéra MV + jednoznačné odděl. vnitřní a vnější politiky
- špatné lidské chování není produktem špatnosti člověka samého, ale špatných institucí –> rozhodující význam mají instituce
- politika:
- nutné založit politiku na rozumu a mravnosti
- existuje přirozený soulad zájmů, národní zájem a mezistátní zájem jsou totožné
- společným zájmem států je zájem mezinárodního společenství
- válka:
= mezinárodní problém, který vyžaduje kolektivní, či vzájemné úsilí o eliminaci
- její příčinou nejsou lidé jako takoví, ale vlády států
- státům se nevyplácí
- frekvence mezinárodních konfliktů může být omezena změnou institucionálního uspořádání
- možnost trvalého míru, který se však musí opírat o změnu norem MV
- lidé jsou schopni usilovat o společné cíle a spolupracovat
- představitelé: V. Wilson (14 bodů idealistického přístupu), J. Carter, Norman Angel
- kritika idealismu:
- neodůvodněný optimismus
- přeceňování role domácí politiky (zahr. politika států reaguje na vnější prostřední bez ohledu specifik domácího prostředí)
- přeceňování role vzájemné závislosti států (vysoká intenzita kontaktů zvyšuje nebezp. sporů)
- přeceňování významu ekonomiky
- není aplikovatelný na dějiny, orientuje se na budoucnost
- vývoj mezinárodních organizací a vliv idealismu na jejich utváření:
- Společnost národů a OSN jako prototyp globální organizace
- Valné shromáždění OSN s rovným hlasovacím právem pro všechny státy bez ohledu na jejich mocenské postavení
- odzbrojení ve 20. století:
- Odzbrojovací konference v Haagu
- Ženevské konvence
- kontrola jaderného zbrojení – silné a slabé stránky odzbrojovacích procesů
3) Realismus
- snaha ukázat po II. svět. válce chybný přístup idealistů v chápání mez. systému
= reakce na utopický liberalismus v oblasti základních otázek o válce a míru
- kombinuje pesimistický pohled na lidskou přirozenost s představou mocenské politiky mezi státy existujícími v mezinárodní anarchii
- vznik 30. a 40. léta 20. století
- polemika s koncepcí politického idealismu
= poznání, jak k boji o moc dochází a navrhování možností kontroly
- prosazuje mocenskou rovnováhu
- stát:
- racionální aktér usilující o sebezachování
- státy + jejich vedoucí představitelé jsou nejvýznamnější činitelé MV
- cíle státu definovány v pojmech moci, jinak než mocí, cíle nelze dosáhnout či obhájit
- politika je nekonečný boj o moc
- zahraniční politika :
- řídí se zákonitostmi vycházejícími z lidské přirozenosti
- odráží vědomí národního zájmu
- umění zahr. politiky = sladit cíle s její mocí
- čl. spojen s agresivitou a soutěživostí + pud sebezáchovy; vůle po živ. se mění ve vůli po moci
- představitelé: H. Morgenthau, W. Lippmann, G. Kennan
|
- chod dějin = kyvadlo pohybující se mezi realismem a idealismem (Edward Carr)
Teorie her
= snaha racionálně vysvětlit některé jevy v politice a mezinárodních vztazích; matematická teorie rozhodování 2 na sobě závislých hráčů (států)
- rozvinula se za Studené války (na příkladech USA a SSSR); propagátor John Wash
- předpokládá racionalitu, tedy racionální chování účastníků (států)
- hráč (stát) si stanovuje cíle a volí si strategie
1) Hra na zbabělce
- dokazuje teorii Thomase Hobbse (x J. J. Rousseau)
SSSR |
|||
USA |
ustoupit | neustoupit | |
ustoupit | (0;0) | (-100;10) | |
neustoupit | (10;-100) | (-100;-100) |
- řešení:
= strategie, s jejíž pomocí hráč (stát) přesvědčí svého partnera o své iracionalitě (tj. o připravenosti riskovat)
–> iracionalita může být racionální strategií (např.: jaderný konflikt - vzájemná neústupnost může vést k vzájemnému zničení; ústupek vede k oslabení prestiže)
2) Dilema vězňů
- maximalizace vlastního užitku nevede k všeobecnému prospěchu, nýbrž naopak všechny poškozuje
- zpochybňuje liberální pohled na svět
SSSR |
|||
USA |
spolupracovat | nespoluprac. | |
spolupracovat | (4;4) | (-3;6) | |
nespoluprac. | (6;-3) | (0;0) |
- řešení:
- nejvýhodnější je spolupracovat (tedy nepřiznat se)
- uplatnění realismu v praxi:
- období „Koncertu velmocí“ (zhruba 1815 - 1853) jako doba realistické politiky vyvažování vlivů jednotlivých států
- realistický přístup ve 20. století – období détende, sbližování s Čínou apod. jako rezignace na morálku v politice
- Rada bezpečnosti OSN jako model velmocenské vlády nad světem
4) Vestfálský světový systém
- 1648 - 1815; kompromis válčících stran
- 1648 uzavření míru (Münster - císař x Francie, Ösnabrück - císař x protestanti - Švédsko)
- 30-ti letá válka:
císař + Španělsko + katolická německá knížata (podpora Polska)
X
Francie + Švédsko + Dánsko + protest. něm. knížata (podpora Anglie, Nizozemí a Ruska)
- náboženská válka (katolíci x protestanti) 1618 -1648
- snaha zamezit šíření habsburské hegemonie v Evropě
- z evropského hlediska nedojde k vyřešení konfliktu, v Českých zemích však Habsburkové vítězí (1627 Obnovené zřízení zemské) - české země se stávají neoddělitelnými zeměmi Habsburků
- z války těží Francie (stává se evropským hegemonem), Švédsko a VB
- Habsburkové - Rakousko, České země, část Uherska, Svatá říše římská, Španělsko + kolonie, J Nizozemí (S se odtrhlo - vestfálský systém uzná jeho nezávislost)
- hl. změny:
1) proměna státu jako základního aktéra mezinárodních vztahů - důraz na státní suverenitu
2) evropská kolonizace světa (vojenskou a obchodní expanzí)
- zahájená r. 1415 a završená koncem 19. st. sjednotila svět
- europocentrismus = nadřazení Evropy zbytku světa
- kolonialismus = vytváření kolonií v rozvojových částech světa (Afrika, Asie) evropskými mocnostmi (Anglie, Francie, Německo, Nizozemí, dříve Španělsko…)
- kolonie = imperialisticky ovládané a vykořisťované území (rozvoj. země)
- metropole = stát ve vztahu ke svým koloniím; hl. město státu
3) územní změny - Francie získala 3 biskupství - Mety, Toul, Verdun; Švédsko získalo Přední Pomořany, Wismar a Brémské arcibiskupství; Říše - knížata posílila svou pozici na úkor císaře; upevnění politické roztříštěnosti Německa; uznání nezávislosti Nizozemí (Španělskem) a Švýcarska
Národní stát (státní suverenita)
- stát = politicko - právní jednotka se stálým obyvatelstvem (které se hlásí k danému státu), přesně vymezeným územím a vládou schopnou zajistit suverenitu
- národ = etnická skupina spojená minulostí, kulturou a jazykem (ale také skupina, která do značné míry cítí a jedná jako jedna psychická skup. - např. americký národ)
- Vestfálský mír mnohostrannou dipl. dohodou stvrdil nové uspořádání vztahů evropských mocností a uznal státní suverenitu jako princip MP; Vestfálské smlouvy ukončily spory o suveren. tím, že neuznaly žádnou nadstátní autoritu - zákl. principy státního systému (dodnes)
- státní suverenita (zákaz zasahování do vnitřních věcí státu z vnějšku):
1) vnitřní princip
= stát je svrchovaným správcem území a obyvatelstva, na němž se rozkládá a nikdo nemůže zasahovat do jeho vnitropolitického chování a
- žádná substátní jednotka (svobodná města, vévodové) není právní jednotkou ve vztahu k zahr. (není subjektem MP - nemůže vyhlaš. války, podepisovat mez. smlouvy)
2) vnější princip
= všechny státy jsou si vzájemně právně rovny
- stát je suverénní tehdy, pokud ve svém jednání není omezován žádnými překážkami a nemusí-li nikoho žádat o povolení něco činit, jedná podle svých zájmů a představ
- nositelem suverenity je státní moc (vláda)
- středověká Evropa: král měl autoritu politickou, ale byl odpovědný duchovní autoritě (zápas o nadřazenost církevní a světské moci až do ukončení 30-ti leté války)
- stát je neomezenou legitimní politickou jednotkou světového systému!
Velmocenská centra do 18. st.
- 16. století:
- pokračující kolonizace mimoevropských regionů: Španělsko a Portugalsko jako první generace koloniálních mocnosti
- monarchie jako dominující politické zřízení v Evropě
- 18. století:
- počátky nového rozdělení sil v Evropě - formování „velmocenské pětky“ - Anglie, Francie, Prusko, Rakousko, Rusko (poslední 3 - státy Svaté aliance)
- počátky průmyslové revoluce: počátek evropské dominance ve světové politice
Situace v Evropě roku 1648
5) Evropský koncert
Napoleonské války
- 1789 pád Bastily - ukončení Velké Francouzské revoluce
1) 1792 vznik francouzské republiky, poprava krále
2) 1793 - 4 uchopení moci jakobíny - Jakobínská diktatura (Maxmilián Robespierre) - popravy (gilotina) → odpor proti vládě jakobínů - termidorský převrat
3) termidorská éra - nová ústava
4) Direktorium - (vláda 5 direktorů) - nástup Napoleona Bonaparteho (10 let konzul)
- státní převrat Napoleona zruší direktorium a nastolí konzulát (1802 - doživotní konzulát)
= pokračování revolučních válek ve Francii; 1803 - 1815
- 1804 Napoleon korunován císařem → obnovení císařství
- 1806 zánik Svaté říše římské a vytvoření Rakouského císařství a Rýnského spolku (Napoleon prorektorem)
- 1914 obnovení vlády Bourbonů (Ludvík XVIII.)
- nejslavnější Napoleonské bitvy:
- 1805 Bitva u Slavkova (Bitva Tří císařů) - výhra
- 1805 Bitva u Trafalgaru (admirál Nelson) - prohra
- 1812 tažení do Ruska (Bitva u Borovina, vstup do Moskvy) - prohra
- 1813 Bitva u Lipska (Bitva národů; bitva Francie proti koaličním armádám VB, Ruska, Pruska a Švédska) - prohra
- po Bitvě u Lipska obsazení Francie Pruskem a odškodnění Napoleona doživotní vládou nad ostrovem Elba
- 1915 návrat Napoleona (přerušení Vídeňského kongresu - tzv. Stodenní císařství), Bitva u Waterloo - prohra a konečné uvěznění Napoleona na ostrově sv. Helena
- znovu nastolena vláda Bourbonů