Pomsta démona
Pomsta démona
„Tak vypadá to, že jsme se do dárku trefili,“ libuje si, Kane ze střechy na protějším domě, odkud má dokonalí výhled do pokoje bratra.
„Tys ten nápad neměl,“ usadím ho a otočím se, abych odešel.
Jared je spokojený, víc ke štěstí nepotřebuji. Ale přece jen něco.
„ Kane, chci uvolnit ze služby a potřebuji jednoho čmuchala,“ požádám ho přes rameno.
„Víš, že při pomstě tě nesmím chránit,“ řekne s kamenným výrazem ve tváři.
„Já tě nežádal o ochranu,“ řeknu s ledovým klidem.
„Dej na sebe pozor Zachary, patříš k mým nejlepším mužům.“ Varuje mě a zmizí. Zbude po něm jen jemný zápach síry.
Pousměji se, Kane, se vždycky staral, ne jako jeho otec.
Rázuji školní chodbou a nadávám si. Měl jsem to mít dávno za sebou. Včera mě dokonce navštívil, Kane, že mě potřebuje. Neměl jsem čekat tak dlouho. Musím to vyřídit, co nejdřív.
Vždyť za chvíli budou vánoce. Už od té doby uběhlo víc jak půl roku, chtěl jsem počkat, až zapomene a čekal jsem moc dlouho.
Očima najdu toho zmetka, Darina. Vůbec nevypadá jako nějaký hajzl. Světlé vlasy a jemnější kontury obličeje bych spíš přiřadil k dívce než k chlapci. Stejně tak hluboce zelené oči, které i přes svou nevinnost mají jakýsi tvrdý základ a svědčí o strádání. Umí jimi probodnout tak, že se mu každý radši vyhne. Napadne mě jak se s ním nenápadně seznámit.
Počkám, až se rozejde a jdu přesně naproti němu, předstírám, že něco hledám v sešitě a napálím to přímo do něj, až ho porazím.
„Nemůžeš dávat pozor?“ zavrčí na mě a začne se sbírat se země.
„Promiň, nedával jsem pozor,“ snažím se o co nejupřímnější omluvu a podám mu ruku, abych mu pomohl vstát. Podá mi ji.
„Mám tě,“ zašeptám si pro sebe a s jeho rukou ve své se mu podívám do očí. Svou chybu si uvědomím ve chvíli, kdy se ztratím v zelených hlubinách. Po ruce, kterou ho držím, mi přejede mravenčení, které se mi rozšíří do podbřišku. Přinutím se ke klidu.
„Jsi v pořádku?“ zeptám se ho a postavím ho. Rychle pustím jeho ruku a začnu sbírat jeho rozházené učebnice, které mu podám.
„Jo díky,“ zabručí nepřítomně a s očima zabořenýma do jednoho místa se skoro rozběhne chodbou, nestarajíc se o to koho srazí.
Otočím se a skoro zavrčím vzteky, když vidím, jak míří k Jaredovi. Vydám se nenápadně za ním a doufám, že mě bratr nepozná. S Kaneho svolením jsem trochu pozměnil svou podobu. Bez dovolení poslouchám cizí hovor.
„Jarede, počkej. Chci s tebou jen mluvit,“ zatarasí Darin mému bratru cestu.
Jared se mu pokusí uhnout, ale Darin si stoupne tak, že mu zatarasí poslední únikovou cestu.
„Co chceš? My dva se nemáme o čem bavit,“ odsekne ledově bratr.
„Myslím, že máme…“ začne Darin.
„Ne nemáme,“ odsekne bratr a odstrčí ho bokem. Dobře si všimnu, že při tom použil démonickou auru, aby se ho nemusel dotknout. Při takovém dotyku zůstane vždycky nějaká rána. Nejinak je tomu i teď. Darinovi po tváři steče pramínek krve.
Nechápavě si tam sáhne a Jared použije další démonickou schopnost a rychle zmizí. Rychle Darinovi vyléčím zranění. V zápětí si uvědomím, co jsem udělal a udělá se mi ze mě špatně. Co nejrychleji zamířím pryč.
„Nazdar bráško,“ zavrčí na mě Jared za nejbližším možným rohem. Ani se nepodivím, že mě poznal. Ořu se o roh tak, abych na něho viděl a přitom nikdo netušil, že tam ještě někdo je. Budu vypadat jako pitomec, ale to mě nevadí.
„Nazdárek, víš, že svou moc používáš trochu neuváženě? Kdokoliv si tě mohl všimnout,“ vytknu mu se samozřejmostí staršího bratra.
„Ty mě máš sledovat? To mi Kane tak málo věří? Vždyť jsem mu slíbil, že se ho nedotknu,“ zavrčí Jared trochu zklamaně.
„Neboj se, nemám, jsem tu na vlastní pěst,“ odpovím mu mírně pobaveně.
„Aha,“ odvětí a já v jeho hlasu poznám ulehčení. Nedá mi to.
„To bylo ulehčení? Pověz, co jsi měl v plánu?“ přimhouřím oči.
„Nic,“ vyhrkne, snad až příliš rychle.
„Lhát ti nikdy moc nešlo bratříčku. Dej od něj ruce pryč nebo se o tomhle malém incidentu dozví, Kane,“ sejmu ho.
„To mě vyhrožuješ?“ cítím, jak varovně přimhouří oči.
„Ne to tě pouze varuji,“ odpovím mu a než se stačí otočit, zmizím.
Do třídy dorazím přesně se zvoněním a posadím se do lavice, kde mám perfektní přehled o všech ve třídě. Hned si všimnu, Darina, který se tváří sklesle.
Začíná mi ho být líto. To není dobrá kombinace. Pozoruji ho celí vyučovací den, už chci vyklouznout ze třídy, když mě zarazí hlas učitele. Normálně bych ho ignoroval, ale teď nesmím.
Nechtěně se vrátím a naštvaně pozoruji kořist, jak mi uniká. Učitel počká, až všichni odejdou a pak se otočí na mě.
„Pane Jakobcvile, zpozoroval jsem, jak se díváte na svého spolužáka, nechtěl byste radši někoho zkušenějšího?“ skoro zavrní učitel a přistoupí ke mně.
Podívám se na něj a pozvednu obočí, on se mě pokouší svést? Zřejmě ano, povzdechnu si a uhnu před jeho hnusným dotekem.
„Je mi líto, na mladší nejsem,“ odseknu a vyběhnu ze třídy, aniž bych si uvědomil, co jsem řekl.
Před školu doběhnu v momentě, kdy je prostor před ní skoro prázdný.
Rychle najdu Darina a pak sleduji jeho pohled k bráně, kde Jared skočí do náruče Cedrikovi, který ho obejme.
Přijdu k Darinovi.
„Sluší jim to spolu, že“ promluvím.
„Jo, sluší,“ řekne takovým hlasem, že se má démonická dušička zatetelí blahem. Pozoruji, jak se prudce od dvojice odvrátí a rychle odhází pryč, celkem bych se i vsadil, že brečel.
Můj jednoduchý plán zatím vycházel.
Vydám se s odstupem za ním, zatím mám času dost. Podaří se mu zmizet mi z očí, nevzrušuji se, vím, kde bydlí. V klidu dojdu k nim a schovám se v křoví u jejich domu. Když dlouho nejde, zkontroluji jeho okno, ale je tmavé, zhledem k tomu kolik je hodin a jaká je tma se podivím.
Nakouknu do pokoje. Není tam. Skousnu ret. Normálně bych odešel, ale…
Po třetí procházím cestu od školy k němu domů, pokaždé měním cestu. Přece není možné, aby se propadl do země!
Namlouvám si, že je to proto, abych si užil pomstu.
´Spíš proto, že o něj máš nedémonský strach, ´ zachichotá se moje svědomí a já zaskřípu zuby. Čert mi ho byl dlužen zrovna teď, prsknu.
Zastavím se, abych sobě vynadal, a zaslechnu zasténání. Vytasím meč a opatrně jdu za zvukem. Zajdu skoro na konec a začnu si myslet, že mám předčasné vánoce.
Mezi odpadky leží Darin a krvácí z mnoha ran. Otočím se a ujdu pár kroků, pak zakleji, že by se za to nemusel stydět ani Kane, vrátím meč do pochvy a Darina vezmu do náruče.
„Víš, že jsi děsný otrava?“ zavrčím na Darena, který je v bezvědomí. Rychle se rozběhnu ke mně, mám tam všechno, co potřebuji, abych ho uzdravil.
Nešetrně ho hodím na postel a začnu z něj trhávat oblečení, stejně je celé potrhané. Až odsud půjde, půjde nahý.
Hadry odhodím ty hadry do rohu a zkoumám každé jeho zranění. Tedy snažím se zkoumat. Spíš se věnuji jeho pevnému, vypracovanému tělu než zraněním. A to tak, že jsou mi malé kalhoty. Zakleji a jdu si dát ledovou sprchu. Vylezu, až je ze mě skoro rampouch.
„Ty mi dáváš zabrat. Vůbec nevím, proč tě zachraňuji, když jsi tak ublížil mému bratrovi. Věř mi, že bych tě nejradši naporcoval piraním,“ vrčím potichu.
Ty horší rány, které by normálně nepřežil, uzdravím a zbytek ošetřím. Nijak moc šetrně, ran se dotýkám jako motýl květiny.
Potom ho přikryji a nechám ho, aby se ze zranění vzpamatoval. Podle mě by to nemělo být déle jak týden.
Uhodnul jsem to na den. Mezitím jsem chodil do školy, aby nevzniklo nějaké podezření. Jeho rodiče dokonce slíbili odměnu, když někdo řekne o něm sebe menší informaci.
Neměli však šanci. Darin se propadl pod zem, tedy lépe řečeno do pekla, ušklíbnu se. Dokonce i Jared začal být nervózní.
V pátek jsem se vrátil domů a našel Darina napůl ke dveřím.
„Kampak jsme se vypravily?“ skoro zavrním a dovleču ho zpátky do postele, strhnu z něj své oblečení a za ruce ho přivážu k tepané pelesti.
V jeho očích se objeví strach.
„Prosím pusťte mě. Nikomu nic neřeknu, slibuji,“ skoro šeptá.
„Tak přemýšlím, jestli tě prosil i můj bratr o pomoc,“ pronesu a přeměním se do své lidské podoby.
„Jared,“ vydechne polekaně.
„Jared je můj bratr. Tak co žádal tě, abys mu pomohl? Zbabělče. Chtěl sis užít s démonem co? Tak to ti můžu slíbit, že toho se ti dostane vrchovatě,“ usměji se krutě a s vytasenými drápy přejedu po jeho břiše. Strach v jeho očích se promění v děs.
„Ne prosím. Nechtěl jsem mu ublížit,“ začnou se mu po tvářích valit slzy.
„Nechtěl´s, ale udělals to. Můj bratr je moje jediná rodina, která mi zbyla po útoku démono-bijců. Málem tvou zradu nepřežil, měl tě za svého přítele a tys ho zradil. Za tohle zaplatíš,“ přimhouřím oči a začnu se svlékat.
„Ne prosím,“ vzlyká. Normálně bych mu asi prominul a pustil ho, ale teď ne. Příliš mému bratru ublížil. Démoni neodpouštějí a já jsem démon.
Kleknu si mezi jeho stehna a bez přípravy do něj vniknu. Zaječí bolestí. Nevšímám si ho a přirážím. Nevnímám nic, jen touhu ukojit svůj chtíč, nestaraje se o následky.
Krvácí, ale je mi to jedno. Konečně do něj vystříknu a vyjdu z něj. Zaběhnu do koupelny a utřu ho.
„Doufám, že sis to užil tak jako já, teď se obleč,“ zavrčím mu do ucha a hodím mu své staré oblečení. Pak ho rozvážu a stoupnu si o kus dál.
Daren se s obtížemi oblékne. Chytnu ho a přenesu se s ním kousek od jeho domu.
„Varuji tě, nech mého brášku na pokoji, nebo si na tobě smlsne celé peklo,“ zavrčím na něj, hodím ho pod schody a v oblaku síry zmizím.
Má pomsta je dokonána.
Hned potom se hlásím u Kaneho. Překvapivě sedí na trůnu, jak říkáme dřevěné, ozdobně vyřezávané, vysoké židli a prsty bubnuje o opěradlo. Dívá se na mě vzteklýma očima.
„Zeptám se tě jen jednou, spal jsi s ním?“ pronese skrz zuby.
„Jo, byla to součást mé pomsty,“ odpovím klidně.
„Víš, co jsi tím způsobil?“ zeptá se mě.
„Co bych… to snad ne,“ zblednu jak papír.
„Kane, přece mě s ním nemůžeš oženit!“ vykřiknu zděšeně.
„To nemůžu, oženil´s ses s ním sám. Do vánoc zbývá posledních pár dnů. Do té doby najdeš manžela, udobříš se s ním a všechno mu vysvětlíš, jinak si mě nepřej. A teď mi zmiz z očí!“ rozkáže, Kane a já se klidím, nechci teď přijit pod jeho pazoury, na to se mám moc rád.
„Vypadal jako zmoklá slepice,“ ohodnotí bráchu Cedrik.
„My povídejte, málem jsem se rozesmál nahlas,“ozve se, Kane pobaveně.
„Myslíš, že to vyjde? Po tom co mu provedl, bych ho na Darinově místě nejdřív zabil a pak se ptal,“ zabručím dost nahlas, aby mě slyšely.
„To už je jeho problém,“ uculí se, Kane a mě jen tak namátkou prolétne hlavou otázka, kdy přijde řada na něj.
Běžím, jak nejrychleji můžu k jeho domu, jen abych viděl, jak ho odváží záchranka. Kopnu do nejbližšího domu až se zatřese. Pak se dám do pronásledování sanitky. Dorazí před soukromou kliniku a odnesou ho dovnitř.
Proklouznu tam a nenápadně poslouchám. Neřekne jim nic. Uklidněn se vrátím domů a vyklidím byt. Další den ho prodám prvnímu zájemci a odstěhuji se o pár ulic dál. Snažím se být neviditelný, aby mě nenašli.
Odhlásím se ze školy a čekám na zprávy čmuchala. Nic nepřichází a já začínám být nervózní.
A to není dobré. Něco se chystá.
Stojím kousek od Darina a snažím se skrýt nervozitu. Jsme tu jen my dva. Najednou se udělá průvan a vedle mě se postaví můj manžel a chytne mě za ruku.
Musím žíct, že mě to uklidní.
„Co chceš?“ zeptá se Darina Cedrik.
„Pomoct,“ odpoví tiše Darin.
Podíváme se překvapeně na sebe.
„Vím, že vás nemám o co žádat, když jsem ti tak ublížil, ale hledám jednoho démona a nevím, kdo jiný by mě mohl pomoct,“ začne ze sebe chrlit Darin.
„Jo to máš pravdu, nemáš nás o co žádat,“ odseknu naštvaně.
Darinovi klesnou ramena, ale podle výrazu nemá v úmyslu ustoupit. Já ovšem také ne.
„Hledám démona s černými vlasy a zelenými oči,“ zabodne do mě zrak.
„Takových je spousta,“ odpovím lenivě a opřu se o zeď.
„Jo možná, ale neříkej mi, že démonů, kteří se podobají tobě, existuje tolik,“ zavrčí.
Podíváme se s Cedrikem na sebe. Tak oddut vítr vane.
„Řekni mi jediný důvod, proč bych ti měl pomáhat. Zvlášť po tom, co jsi mi provedl,“ zeptám se ho ironicky.
„Nemám žádný důvod, jen jsem doufal, že naše přátelství…“ začne Darin.
„Přátelství, které jsi zničil a ruku na srdce, za svých sobeckých důvodů,“ přeruším ho ostře.
„Jo máš pravdu. Bylo to ze sobeckých důvodů, to jsem si uvědomil, až když jsem poznal Zacharyho,“ zašeptá Darin.
Oběma nám vyletí obočí vzhůru.
„Jak víš, jak se jmenuje, on ti to řekl?“ zeptám se ho. Moc tomu nevěřím, Zach je na tohle opatrný.
„Ne, prostě to vím,“ zašeptá Darin.
Stojí přede mnou jako příslovečná hromádka neštěstí a já nečekaně zjistím, že je mi ho líto. Podívám se na Cedrika. Pokrčí rameny a usměje se.
Pochopím, že bude souhlasit se vším, co navrhnu.
„Jak chceš, pomůžu ti, ale jen proto, že jsi můj švagr. Doufám, že ti nevadí úzké prostory,“ zašklebím se ďábelsky pod jeho nechápavým pohledem a ještě horším nápadem.
Chytnu Cedrika za ruku a táhnu ho pryč, abych nevybuchnul smíchy. Bratříček bude mít, co vysvětlovat. A já budu mít druhé vánoce.
„Můžeš mi říct, co máš v plánu?“ zeptá se Cedrik, když jsme dost daleko a já se konečně uklidním.
„Mám v plánu trochu zopakovat tvé narozeniny,“ zavrním mu do ucha. Teď se rozesměje i on.
„A dáme Zacharyho Darinovi nebo naopak,“ zajímá se.
„Naopak, krabici už mám, stuhu taky, dárek také, jen chybí Štědrý den a adresát,“ zavrním.
„Hm. Jestli to bude jako se mnou tak se vsadím o noc, že bude o pár ulic dál,“ zašklebí se Cedrik. Radši se s ním nevsadím. Když jsem se s ním vsadil posledně, bolel mě zadek, z jeho dobývání týden.
Nic. Je Štědrý den a žádná zpráva. Podívám se do spíže a donutím se obléci. Nechápu, co to se mnou je. Takhle se v tom plácám od té doby, co jsem si vzal Darina.
Ven se mi nechce, ale prázdná spíž mě přesvědčí, že bych měl jít. O hladu nikdo válku nevyhrál. Díky bohu za supermarkety, kde je otevřeno nonstop celý rok. I když ty prodavačky lituji.
Pořádně se rozhlédnu, a když nic podezřelého nespatřím, vyjdu z bytu a zamknu za sebou. Démony to sice neodradí, ale jistota je jistota.
„Tak konečně je pryč,“ oddechnu si a lusknutím prstů si odemknu. Dovnitř strčím svázaného a bránícího se Darina a obrovskou krabici s jasně rudou stuhou.
Cedrik shodí Cedrkika na zem a rozváže ho.
„Co to má znamenat idioti,“ zavrčí, když si strhne lepicí pásku z pusy, kterou jsme mu dali místo roubíku, když se pokoušel křičet. Unesly jsme ho v naší pravé podobě přímo z jeho pokoje a bez varování.
„Přece jsi chtěl za Zachem ne?“ podivím se upřímně.
„Jo, ale nějak normálně,“ zavrčí a zamíří ke dveřím.
Strhnu ho zpátky.
„Však tu jsi normálně,“ zasměji se mu do ucha a začnu ho svlékat. Trochu víc se brání a tak mi s ním Cedrik misí pomoci. Pak chytne konec stuhy a začne ji obratně ovíjet kolem něj. Výsledkem je Darin svázaný do úhledného balíčku, který se nemůže ani pohnout a je vidět naprosto celý.
„Přizdobíme ho?“ zeptám se Cedrika, který stojí vedle mě a pozoruje balíček.
„Mohli bychom,“ souhlasí a hbitě ováže Darinovi ústa, že nemůže promluvit a mašličku příhodně umístí na ústa.
Potom mu podváže penis tak, že při každém pohybu se trochu o něj otře a na hlavičku, která začne vyčuhovat, připevní další mašličku.
Nakonec se vytasí s jemným řetízkem, který má na každém konci sponu, která se procvakne skrz bradavky. Na každém třetím očku řetízku visí malá zlatá vločka.
Darin, který až teď uhodne co má Cedrik za lubem sebou začne házet. Není mu to nic platné, jen se víc vzruší.
Cedrik ho přiklekne, aby sebou neházel, a procvakne mu bradavky, hned na to protáhne kroužky řetízků. Každou stranu na jednu bradavku a vstane. Využiji toho momentu, kdy cítí jinou bolest a strčím do jeho dírky skleněného robertka, šňůrky podvázání upravím tak, aby ho nemohl vytlačit.
„No nevypadá úchvatně?“ zeptá se Cedrik spokojený sám se sebou.
„To tedy ano. Zabalíme ho?“ zeptám se a pohladím ho po zádech.
„Ještě něco chybí,“ zabručí a vytasí se, Cedrik, s vánočním přáním. Potom Darina, přemístíme do velké krabice a položíme na pravý bok.
Nohy mu přivážu tak, aby je měl roztažené a byl vidět jeho vzrušený úd.
Pak spokojeně kývneme a zavřeme krabici. Zabalíme do vánočního papíru a převážeme vánoční stužkou. Ještě se přesvědčíme, že může dýchat, pak rychle uklidíme stopy zápasu a zdekujeme se z dosahu. Nemíníme být u něj tak blízko, aby nás přizabil.
Právě včas, zrovna začneme mizet, když poprvé klapne zámek, který Cedrik pohotově zamknul. Pak zmizíme na protější střechu, odkud máme bezvadný výhled na to, co se děje.
„Dáreček jste doručily?“ zeptá se Cedrikuv brácha a lehne si k nám.
„Právě teď,“ uchichtnu se a sleduji dění.
Odemknu dveře a opatrně se snažím zmapovat démonickou auru, kterou cítím uvnitř. Zjistím, že se tam nezdrželi dlouho a jen hlavně v obýváku, kde skoro nic není.
Uklidněn vejdu a zavřu. V kuchyni schovám nákup a vydám se obhlídnout obývák.
Ve dveřích překvapeně zamrkám na obrovskou krabici, ve vánočním papíře a ovázanou vánoční stužkou.
Podezíravě se na něj podívám, ale nakonec odolám pokušení krabici hned spálit a začnu ji rozbalovat. Sotva sundám kartónový obal zůstanu v naprostém šoku zírat na Darina, který je tak důmyslně svázán, že se nemůže hnout.
Ozdoben a naaranžován je tak, že bych si ho hned dal a s jakou chutí.
Neodolám a skloním se k němu.
„Tak nádherný vánoční dárek jsem ještě neměl,“ přejedu mu od rtů až po vtyčenou špičku penisu a přes ni dál k dírce. Překvapeně zjistím, že je do něj strčen skleněný robertek, který ho roztahuje.
Jsem vzrušený nadoraz. Vytáhnu ho z krabice a položím na bok na postel v ložnici.
Rozvážu mu nohy a doširoka roztáhnu. Vytáhnu robertka a než se stačí vzpamatovat, jsem v něm a pohybuji se. Teprve až ukojím svůj chtíč, začnu si rozbalovat svůj dáreček a za každou rozvázanou stuhu se s ním pomiluji.
K ránu si lehnu k unavenému Darinovi a s ním ve svém náručí usnu. Čas na vysvětlování bude příště.