Intercity ft. Magnolia - Modlitba
Svěřujou se skrze slova tobě do ochrany,
ti co potřebujou pomoc, i ti co jí chcou dát sami,
věřící i pohani, ti co je bolí jejich přání,
v noci i ve dne nekonečně proseb míří pohledy na nebe,
jako poutníci bez moci, kteří prosí o slyšení,
jako zpověď touhy, co čeká na rozhřešení,
slyšíš nekonečný pláč, co čeká na utěšení,
modlitbo, slyšíš to? (slyšíš to?)
Mezi rty prebleskují šeptaná slova a jazyk jak z olova,
sepjaté dlaně, ochraň mě teď prosím,
veď moje kroky údolím smrti,
buď mou zbraní, kterou ve svém srdci nosím namísto kapsy,
buď patron výhybek mojí cesty, mojí trasy,
pomoc všem, kterým docházejí síly,
slzy tečou po tvářích, halí je závoj naší víry,
ve které je síla, tak kdo náš osud hlídá,
nevěřím, že nás pohltí jen chladná hlína,
jsme strůjci svého štěstí, tak mi ukaž, kde je ta má dílna,
dochází dech, kde je otvor v ledu, kde hladina..
Podej ruku prosím, podej ruku když se topím,
když bloudím a tolikrát to zkouším,
na kolenou do ticha, do noci, do zdi pokojíka,
když deprese mě potolikráté polyká,
na duši tolik stínů, každý zná svou stíhu,
se nastoupí do výtahu, než se zavřít dveře stihnu,
v zrcadle se jako záblesk mihnu,
mojich očí obraz svědomí, já prosím o odpuštění,
opuštěný, jak Robinson bez Pátka, soboty i pondělí,
stůj při mně, i když nejsem těžce osudem zkoušený,
chuti zradět tolik pokušení,
a já nechci, zbav mě strachu, dej mi křídla ať si pláchnu..
A co ti druzí?
Prosím o dost a o moc, o moc, no tak pomoc,
lidem jejich krokům dostat se na druhý břeh,
ze zemětřesení na klidnou půdu,
svou rukou zahnat zlou denní noční můru,
nevíš kolik dlaní denně obrací se vzhůru,
kolik obličejů skrápí slzy víc než letní déšť,
a kolik jich denodenně zhizdí něčí pěst,
prosím, každého jedním metrem měř..