Zdá se ti to nemožné - KAPITOLA PRVNÍ
Co se týče pojmenování povídky, chtěla jsem něco, co by vycházelo z názvu první části (i proto, aby bylo jasné, že k sobě obě povídky patří – lépe by bylo říci – je to jedna povídka ve dvou částech. Jeden celek rozdělený na dvě poloviny… bla bla). Zdá se ti to nemožné? byla první varianta, nicméně mi to přišlo příliš jednoduché a prosté. Po nejrůznějších zkomoleninách jsem se k tomu nakonec vrátila a doufám, že to není špatné. Ve své podstatě se mi to líbí i z tohoto důvodu – spokojený Severus ve spokojeném manželství… Nezdá se vám to na první pohled… nemožné?
Takže - začínáme tak trochu od začátku přesto ve stejném duchu.
Kapitola je pro vás pro všechny, nicméně bych ráda zmínila Jituš a Lianell – víte, že díky vašemu dárku se část mé rodiny dozvěděla, že píšu? Dokud jsem ho neměla položený na psacím stole, jejich pozornosti to unikalo. Takže vám ještě jednou moc děkuju. Snad si tuhle kapitolu užijete.
Sis
PS: Ráda bych řekla, že kapitoly budou opět v tradiční neděli. Ovšem tohle vám slíbit nemůžu. Terka bude dělat zkoušky v autoškole a nastupuje do školy, tudíž se musím přizpůsobit jejímu režimu a možnostem.
KAPITOLA PRVNÍ – RADOSTI MANŽELSTVÍ
Merline, proč je všude tolik lidí?! Otravně se motajících sem tam, nesmyslně se zastavujících uprostřed frekventovaných chodeb a budících dojem, že je nic netěší víc, než strávit polovinu dne naprosto neužitečným a neproduktivním klábosením s někým, koho velmi pravděpodobně potkají ještě téhož večera při okopávání tuřínů, protože jde o jejich souseda. Pak nechají tuřín tuřínem, nahrnou se k plotu a jednoduše naváží tam, kde přestali.
Nepochopitelné.
Jejich jediným štěstím je, že pod jeho ledovým pohledem a vlajícím hábitem urychleně uvolňují cestu. Div, že se patolízalsky nepokloní. Směšné.
Severus proplul poslední várkou dveří, které ho oddělovaly od zamýšleného cíle, stroze kývl na postarší ženu sedící u dlouhého mramorově bílého pultu a s arogancí sobě vlastní bez jediného slova minul jakousi vznešeně vypadající delegaci, která netrpělivě posedávala na rozmístěných židlích. Jen díky připomínkám, které poslouchal poslední roky, lehce zaklepal, na odpověď nečekal a vtrhl dovnitř.
Ministr kouzel nepříliš elegantně okusoval velké zelené jablko a volnou rukou se chaoticky prohrabával změtí pergamenů na stole. Na nečekané a drzé rozražení svých dveří nereagoval nijak zvlášť překvapeně. Usilovně žvýkaje, upustil pergamen a mávl rukou směrem k židli na druhé straně svého obrovského stolu.
Severus, čekající s pozdviženým obočím až bude Kingsley s to promluvit, bubnoval prsty o dřevěné opěradlo.
„Rád tě vidím, Severusi,“ vyrazil ze sebe konečně a odložil ohryzek na připravený talířek. Když nádobí okamžitě zmizelo, rozmrzele dodal: „Chtěl jsem to ještě dojíst!“
„Nepochybně se tady pro tebe najde nějaké další výživné jablko, Kingsley,“ opáčil Snape sarkasticky.
„Zdvořilost sama, jako vždy,“ prohodil ministr a pobaveně zakroutil hlavou nad Severusovou lehkou úklonou hlavy.
„Pokud se nepletu, ještě jsem ti nepogratuloval k nově získané funkci. Tak tedy gratuluji, pane řediteli.“
„Nech si ty řečičky, samozřejmě, že jsem o to vůbec nestál.“
Severus protočil oči a s vědomím, že se Pastorek dobře baví, pokračoval:
„K mé velké škodě byla ženská složka v přesile a já přinucen nedobrovolně kapitulovat.“
Ministr se zasmál nahlas.
„Na to, že šlo o téměř násilnou kapitulaci, vypadáš překvapivě spokojeně.“
„Bez komentáře,“ odsekl Severus rádoby výhružným tónem, který v rámci předstírání vzal Kingsley vážně.
„Když už jsme u ženské přesily, jak se má Hermiona?“
Povzdech.
„Zřejmě dobře, tedy v této chvíli jistě perfektně,“ zamumlal neochotně.
„Zřejmě? Jistě? Že by nakonec získala rozum a požádala o rozvod?“ provokoval dobráckým hlasem Kingsley a ušklíbl se pod vražedným Mistrovým pohledem.
„Vtipné, jen co je pravda. Žel Merlinovi se obávám, že tě musím zklamat. Je na návštěvě u Weasleyových. Tudíž předpokládám, že je ve svém živlu,“ dodal koženě.
„A to ti nevoní protože…?“
„Protože mám pocit, že se tam tím ženským štěbetáním nějakým záhadným způsobem nakazí a následně se tuto dovednost snaží praktikovat i doma, což je značně frustrující, abych pravdu řekl.“
Ministr se usmál, zabubnoval do desky stolu a zanotoval: „Ach, ty radosti manželství!“
Pod ledovostí prýštící ze Severusových očí radši zmlkl.
„Počkej, kdo se bude smát naposled, i na tebe jednou dojde,“ potměšile prohlásil a namířil na nebohého Pastorka prst.
„Ehm, takže jsi potřeboval…?“ odvrátil nečekaně rychle po řečené poznámce pozornost jiným směrem.
Severus to takticky nekomentoval a hodil na stůl ruličku pergamenu.
Po chvilkovém studování napsaného, Kingsley prohlásil: „Obávám se, že to zatím není v mé kompetenci.“
„Jak není? Kdo má tady větší pravomoc než ty?!“
„O to nejde, Severusi. Ale jak víš, jednotlivé oddíly ministerstva jsou na ministrovi funkčně a samosprávně nezávislé, nemůžu jim mluvit do každého rozhodnutí, které udělají.“
Když si oslovený znechuceně odfrkl, pokračoval.
„Tak je to správné, ty to víš. Žádný ministr by už nikdy neměl mít právo absolutistické vlády.“
Severus, vzteklý, že mu chybí pádný argument, vyprskl:
„Takže to mám tak nechat?! V Bradavicích se už několik let potuluje jakási komise dohlížející na… nevím vlastně na co. Jen se pletou úplně všude. Ovšem letos se rozhodli do toho strkat nos opět o něco víc. Tímhle tempem nebude škola ředitele vlastně vůbec potřebovat!“
„Nepochybuju o tom, že si najdeš způsob, jak jim přistřihnout krovky.“
„Žádné krovky!“ běsnil Mistr, „já je tam vůbec nechci. Podívej,“ zhluboka se nadechl ve snaze se uklidnit, „Brumbál vždy usiloval o to, aby byly Bradavice na ministerstvu zcela nezávislé. Na můj vkus někdy zbytečně vehementně. Dneska ho chápu. Od tebe chci vědět, jak se těch idiotů zbavím. Nebo lépe,“ mávl rukou a zarazil tak přicházející námitku, „nerad to říkám, ale… velmi bych uvítal, pokud bys je prostě vyhodil.“
Kingsley si ho zamyšleně prohlížel.
„A nerad to říkáš proto, že je nemůžeš vyhodit sám,“ odvětil milým hlasem, než přešel k věci.
„To budu moci udělat, až tam prokazatelně dojde k něčemu, co ukáže, nebo spíše odhalí nekalé, nesprávné, neprofesionální chování našich zaměstnanců. Ještě lépe – co poukáže na fakt, že existence té komise je funkčně neopodstatněná, že to nemá význam. Pak, Severusi, víš, že ti podepíšu, co budeš chtít. Mé právo do této záležitosti mluvit ještě nevzniklo.“
„Když si to přeložím… ty snad věříš tomu, že Bradavice potřebují nějaký dohled?“ otázal se klidně, ale zároveň i tiše Snape, což Kingsleymu naznačilo míru vzteku kolujícího v lektvaristových žilách.
„Řekni mi… TY si pro změnu myslíš, že pokud bych ti nevěřil – ať už to aplikujeme na fakt, jak řídíš a vedeš Bradavice, nebo na naše osobní vztahy – že kdybych ti opravdu nevěřil, měl bys prakticky neomezený přístup do mé kanceláře? Kolika osobními prohlídkami si na cestě sem prošel?“ zeptal se zdánlivě nesouvisející otázkou Pastorek a pohodlně se opřel.
Severus trhl rameny.
„Jednou,“ odpověděl velmi neochotně.
„Předpokládám, že to byla ta, která je při vchodu na ministerstvo,“ opáčil Kingsley, ale na odpověď nečekal.
„Pak bych ti rád řekl, že pokud, zdůrazňuji, pokud, se lidé vůbec dostanou do té židle, na které právě sedíš ty, pak nemají svou hůlku a prošli zhruba pěti prohlídkami včetně rentgenu.“
„Skvělé, moc dobře chápu, co chceš říct. Ale to nic nemění na faktu, že mi stejně nepomůžeš.“
Severus se snažil vyhnout tématu. Stále nevěděl, jak na podobné prohlášení reagovat.
„Ty pomoc nepotřebuješ. Spíš vážně uvažuji o tom, že bych si měl zjistit, kdo přesně je k vám vyslaný a dát mu malé školení na téma – Jak přežít v přítomnosti ředitele Bradavic déle než jednu minutu a netoužit při tom být minimálně pět metrů pod zemským povrchem.“
„To udělej. Stejně bude do dvou minut po nich.“
„Co jsem říkal? Kdo že to tady potřebuje pomoc?“ s nádechem humoru v hlase pronesl ministr.
----------------------------------
„Ginny, jsi si jistá, že nečekáš minimálně trojčata?“ provokovala Hermiona kamarádku, která se právě cpala už třetím obrovským kouskem citrónového koláče. „Jeden dílek koláče za každé dítě?“ rýpala dál.
„Mám pořád hlad a chuť,“ zahuhlala s plnou pusou dotázaná a šmátrala po cukru.
„To je vidět, jen abys nepraskla.“
Ginny konečně polkla a vyčítavě se na Hermionu zadívala.
„Já za to nemůžu. A tu ironii si nech pro někoho, kdo ji ocení, na mě se teď musí něžně a citlivě,“ dodala důstojně. Hrneček s citrónovým (!) čajem položila na vrcholek svého zakulaceného břicha, kde se chvilku povážlivě kýval, pak však zůstal poslušně na místě.
Unaveně se opřela, zavřela oči a zaskučela: „Bolí mě záda, mám oteklé nohy a chci pořádně silné kafe! A chci dýchat bez pocitu, že mi zoufale chybí kyslík. A ještě chci…“
Co ještě by mladá paní Potterová chtěla, se nedozvíme, byla poněkud nezdvořile přerušena.
„Prosím tě, zadrž. Začínám se děsit.“
Ginny překvapeně otevřela jedno oko.
„No ne! Cítí můj mateřský nos to, co si myslím, že cítí?“
Hermiona odmítavě mávla rukou.
„Nevím, co cítí tvůj úžasný, dávkou hormonů pomatený, nos, ale zatím cítí marně.“
„Zatím?“ ozvalo se poťouchle.
„Merline! Pochopitelně, že bych někdy chtěla děti. Vdala jsem se na to vskutku příhodně, jejich tatínek by jim každý večer zpíval ukolébavky, tak na co čekám, že?“
Ginny se rozesmála tak, že hrníček měl na mále.
„Severus… ukolébavky… zpívat…“ vyrážela ze sebe v okamžicích, kdy se snažila nadechnout.
„No jistě, jen se pobav. Máš ještě tak šest týdnů, pak tě ten smích přejde.“
„Ty jsi vážně sarkastická, to sklepení má na tebe neblahý vliv. Ukaž,“ odvětila s žertem, když se konečně přestala smát na celé kolo. S funěním se naklonila blíž ke kamarádce, „ještě nejsi porostlá mechem nebo něčím, čemu se ve vlhku a šeru dobře daří?“
„Ts, vtipné.“
Hermiona se mračila, ale koutky jí cukaly i přes snahu je usměrnit.
„Kde ten Harry zase vězí?“ změnila naprosto neočekávaně téma hovoru Ginny a starostlivě se podívala na známé hodiny na stěně v kuchyni. Ručička s nápisem Harry Potter stále ukazovala na položku „V práci“.
„Zase přijde pozdě.“
-------------------------------
Právě když se mladá manželka sháněla po svém manželovi, ten se srazil před kanceláří ministra kouzel se svým oblíbeným starým známým. Severus právě vycházel ven, Harry se chystal dovnitř… to nemohlo dopadnout dobře. Srážka byla nevyhnutelná.
„Pottere, opravdu,“ začal Severus ironicky, „vaše neschopnost koukat na cestu mě nepřestává udivovat ani po všech těch letech. Vypadám snad jako Zlatonka, abyste se snažil o mé chycení?“
Harry netušil, zda je bezpečné na to odpovídat, ale když Snape jen mlčky zíral, usoudil, že za pokus nic nedá.
„Zlatonku nepřipomínáte ani vzdáleně, pane řediteli,“ ujistil ho rychle, „taky vám gratuluji k nové funkci.“
Harry se dokonce vzmohl natolik, že k němu natáhl pravici.
Severus nevěděl, jestli mu vynadat nebo obdivovat jeho odvahu. Nakonec ruku přijal. Jen na chvilku, samozřejmě. Sotva zlomek sekundy.
Aby něčím zaplnil to následné rozpačité ticho, kdy oba stáli mezi dveřmi ministerské kanceláře a jaksi se jim nedařilo rozuzlit, kdo kam uhne první, zamumlal Harry: „Hermiona je dnes u nás v Doupěti, že? Už se těším, až ji uvidím.“
Severus oproti tomu tohle tlachání nesnášel (vždyť díky němu málem proklel polovinu kouzelníků na cestě sem).
„Řekl bych, že je docela zjevné, že tam mou ženu najdete. Nepochybně je silně ponořená do nějaké vysoce ženské, mému mozku nic neříkající, konverzace s vaší ženou, která, domnívám se, nebude nic říkat ani vám. I když,“ odmlčel se a přejel po Harrym neurčitým pohledem, „ve vašem případě je možné všechno, Pottere. A pokud jsme se již dostatečně ujistili, kde že to máme své manželky, možná byste mi mohl uhnout z cesty. Pak totiž,“ dodal provokativně a ušklíbl se, „budete moci vejít k panu ministrovi, chápete?“
Harry chápal, ale tenhle proslov ho poněkud vyvedl z míry. Vždyť se snažil jen nezávazně konverzovat, pro Merlina!
Když se nedočkal okamžité reakce, Snape pozvedl obočí.
„Nechápete? Dobře, neměl bych se divit. Tak jinak – já totiž první neuhnu. Tudíž tu můžeme stát do večera, jistě. Žádný problém.“
Harry si nemohl pomoct, ale nechápavě zamrkal. Tohle je neskutečné. Jak to může Hermiona přežít? Umínil si, že se jí na to musí zeptat.
„Severusi, nech ho,“ ozvalo se pobaveně za zády Mistra lektvarů a Harry zahlédl rozesmátý Pastorkův obličej.
Oslovený cosi zavrčel, vrhl na nebohého mladíka poslední zdrcující pohled (Harry uhnul ze dveří přibližně sekundu před další srážkou)
a beze slova odvlál skrz stále ještě čekající delegaci, která, zahlédnuvše ministra osobně, povstala.
Ovšem ministr je oproti očekávání ignoroval a vtáhl vedoucího svých bystrozorů dovnitř.
Žena u mramorového pultu nasadila útrpný výraz a jala se uklidňovat rozhořčené návštěvníky.
Ano ví, že čekají již dvě hodiny. Ne, skutečně se nehodí předbíhat, to jistě ne. No, neví, jak to vysvětlit, ale to byli moc důležití lidé, co je předběhli. Jistě, je možné požádat pana Pottera o autogram…
Ne, pana Snapea by raději nežádala, navíc je už pryč…
------------------------------------------
„Severusi, ne.“
„Jen pro tento rok.“
„Ne. Čemu nerozumíš na slovu ne? Je to prosté.“
„Potřebuju tě,“ připustil Mistr neochotně, ovšem už došel tak daleko, že se neproklínal, pokud něco takového vypustil z úst.
Hermiona si povzdechla. Zatraceně!
„Netvrď mi, že nenajdeš někoho, kdo ti bude dělat zástupce.“
„Ne někoho schopného, školní rok začíná za dva týdny. A ty víš, že pokud si svého zástupce nevyberu sám, přidělí mi ho ta idiotská komise, co se tady potuluje. Budou mlet něco o tom, že je to v jejich pravomoci a kdesi cosi…. A já se zblázním,“ zkoušel to dál.
Bezmocně zakroutila hlavou.
„To jsou samé skvělé vyhlídky. Když to nevezmu, ty se zblázníš, když to vezmu, sežereme se navzájem. Co si jen vybrat z tak úžasné perspektivy?“ zhodnotila střízlivě situaci.
„Objasni mi, proč bychom se měli… sežrat nebo jak zněl ten poetický výraz?“
Hermiona se zhluboka nadechla.
„Ponorková nemoc? Rozdílné povahy? Zkrátka – já versus ty,“ dodala, jako by to mluvilo za vše.
„Jsme vlastně protiklady,“ doplnila, když na ni mlčky zíral.
„Já zase myslel, že protiklady se přitahují.“
„Očividně. Zářný příklad toho, proč jsem ještě stále tady,“ provokovala.
„Kingsley se taky divil.“
„,Cože?“
„Brblal něco o tom, jestli už jsi dostala rozum a požádala o rozvod.“
Zasmála se.
„Vidíš?! To je moudrý člověk, ten náš ministr. Musím mu při nejbližší příležitosti sdělit, že jsem, žel Merlinovi, svůj rozum ještě stále nenašla. Ale,“ zarazilo ho, když se nadechoval k nějaké úžasné sarkastické poznámce, „hodlám ho aktivně a vytrvale hledat. Je to evidentně velmi potřebné a… Severusi, ne! Tomu se říká…“ Hermiona byla nešetrně a neslušně přerušena polibkem. Byla to jeho oblíbená zbraň. Nutno říci, že velmi účinná.
„…psychický nátlak,“ dokončila rozhorleně. „Nebo taky vydírání, ty zmijozelský mizero,“ objasnila.
„A tobě oboje vyhovuje,“ prohlásil s donebevolající spokojenou sebejistotou Mistr, než učinil další pokus, „jen na rok. Copak můžu za to, že Minerva musela jít do polovičního důchodu zrovna teď, zrovna tak narychlo? Popravdě ji podezřívám, že si to takhle načasovala schválně.“
„Jistě, to bys nebyl ty, abys za vším neviděl nějakou intriku.“
„Minerva je stará známá intrikářka, Albus jí směle sekunduje a na mou hlavu padají důsledky nebelvírských nelogických výmyslů. Tak alespoň ty měj pochopení pro tuto vskutku nezáviděníhodnou situaci.“
Ne, ten chlap není nemožný, on je naprosto nesnesitelný a manipuluje na (pro smrtelníka) nereálné úrovni.
Otráveně po něm střelila pohledem.
„Jestli se kvůli tomu rozvedeme, viníkem jsi ty. Budu chtít výživné, s tím počítej.“
„Výborně. Zítra začnu všechno prodávat, aby raději nic nezbylo,“ prohodil vážně a v duchu se mu značně ulevilo.
„Když to prodáš, dostaneš peníze. A právě ty peníze budu chtít, víš?“ objasnila mu podstatu rozvodového vyrovnání s milým úsměvem na tváři.
„Neříkej? Pak bych měl začít i utrácet, co myslíš?“
„Myslím, že tě opravdu nesnáším,“ sdělila své mínění a praštila ho do ramene.
„Samozřejmě. A proto jsi v noci říkala pravý opak? Dává to dokonale smysl.“
„Neboj, už se to nebude opakovat. V noci jsem… nebyla tak úplně při smyslech,“ prohlásila s pokusem o zachování důstojnosti a hrdě zvedla bradu.
„Navrhuji tvé obdivuhodné odhodlání vyzkoušet, co ty na to?“ pokoušel se dál Severus dosáhnout svého, přičemž se tvářil obstojně nezúčastněně.
„Já na to, že pokoušíš své štěstí a můžeš se dočkat nemalého zklamání, pane Nesnesitelný.“
„Výborně, hlavně, že si rozumíme. A už nezdržuj,“ brblal a mávnutím ruky zhasil svíce v kabinetě.
A/N: Kapitola je psána po více než měsíční nečinnosti, trošku jsem se bála, jak to půjde, jestli se do toho snadno „dostanu“. Tak suďte, ať vím, na čem jsem.
Malé časové dovysvětlení – jestliže se Epilog odehrával tři roky po „poslední“ (44) kapitole, pak toto pokračování povídky má děj řazen o další dva roky později. Tudíž celkem zhruba pět let od čtyřicet čtyřky a beru to tak, že i (plus mínus) pět let od svatby.
Komentáře
Přehled komentářů
Teda... děkuju, opravdu moc. Tvůj komentář mi vykouzlil potěšený úsměv na tváři.
Ehm - Ginny? :-)) Ne, to ne, Merline... :-)) Albus v tom vážně (tentokrát) nejede. :-) Myslím, že ne v každé povídce to mít musím, ale už asi ano. DĚKUJU.
panejo
(doxii, 17. 8. 2009 22:56)
měsíční nečinost? ani to neni znát. otázka jestli sesd do toho sadno dostala je zbytečná, protože jak mě se to jeví, ty si se z "toho" nikdy ven nedostala...píšeš skvěle. vtipně, svyžně, zbavně...
ry dialogi se mi vážně hrozn líbily, tio jak si mají pořát co vpálit jedna sarkastlická stěra střídá druhou...tohle úplně miluju, zvlášť u tebe, protože je jenom málo autorů kteří to umí skutečně dobře napsat a podat.
PS: nečeká náhodou Ginny to dítě s albusem...nebo že by minerva nějak zasáhla?...nebo prostě musíš mít v povídce aspoň jednu postavu ujetou na citrony? :-D
:-)
(ASISI, 11. 8. 2009 21:57)
matiak - není zač, já děkuju. Já se taky snažím psát, dokud mám prázdniny. :-)Snad múza vydrží.
Gwen - :-) no jo, máme dvoje stránky a ještě jsme na ff. Rozlezlé co? :-) Estranky jsem (s pomocí Jimmi) založila ve chvíli, kdy se totálně zablokoval webgarden. Poté (když ho assez rozchodila) jsem je nechala založené pro všechny případy dál. Ale popravdě - moje srdeční záležitost jsou ty na webgardenu. :-) Nicméně budu fungovat oboje.
Jeeej!
(GwenLoguir, 11. 8. 2009 20:54)To je aj tu? To som rada (nič v zlom, s estrakami vychádzam lepšie). Je to tu rovnako skoro ako na tvojich druhých stránkach? Len aby som vedela do budúcnosti...
:o)
(matiak81, 10. 8. 2009 10:56)
diky za pokracovanie.. popravde, az tak skoro som ho necakala, o to viac potesilo.. budem sa tesit na dalsie casti, zatial to vyzera (ako vzdy) velmi sympaticky :o)
vela zdaru..m
doxii
(ASISI, 24. 8. 2009 12:29)