Zdá se ti to nemožné? - KAPITOLA DVANÁCTÁ
KAPITOLA DVANÁCTÁ – KDYŽ ŽENA PLÁČE, MUŽ TUPĚ TÁPE
„Co se děje?“
Poppy se narovnala, aby Hermioně pohodlně viděla do očí.
„Gratuluji, jste asi v šestém týdnu,“ prohlásila s mírným úsměvem.
Pro Hermionu to bylo jen potvrzení očekávaného, proto se nad touto informací nijak nepozastavila, zajímalo ji jediné…
„Tak proč se mračíte?“
Bradavická ošetřovatelka chvilku hledala tu nejsprávnější formulaci.
„Jste ve velmi rané fázi těhotenství, je to jeden z nejkritičtějších úseků. Obávám se, že bude nutné vaše těhotenství prohlásit za rizikové. Nekrvácela jste v posledních dnech?“
Hermioně to znělo až příliš děsivě.
„Ne. Proč?“
Poppy si pro sebe zamumlala cosi, co znělo jako „To buďte ráda.“ Nahlas dodala:
„Protože teď slabě krvácet začínáte. Nemusí jít o nic vážného, přesto bych vám doporučila klasický klid na lůžku.“
„Jak - nemusí jít o nic vážného?“ panikařila Hermiona.
„Někdy se to stává. Může to být způsobeno třeba jen prasknutím nějaké malé cévky – děloha je totiž v těhotenství překrvena. Nebo váš organismus prostě ještě nepřepnul na těhotenský režim, v části sliznice dělohy může ještě probíhat menstruační cyklus… není to žádná rarita. Počkáme a uvidíme.“
„Já nechci čekat. Chci vědět…,“ dožadovala se nemožného ujištění.
Poppy jen zavrtěla hlavou.
„Hermiono, v šestém týdnu je možné všechno, žádnou záruku vám nemohu poskytnout. Celé těhotenství je v podstatě risk. Kdyby krvácení zesílilo nebo jste cítila bolest v podbřišku, ihned přijďte. Prozatím klid, na běhání po škole zapomeňte a zejména také… sexuální abstinenci,“ zakončila se snahou o důstojný výraz. Ještě že to nemusí vysvětlovat Severusovi osobně.
Hermiona chvilku mlčela, očima těkala po vysokých stropech ošetřovny, na které ze své pozice pohodlně viděla. Když už jí Poppy chtěla říct, že se může obléknout a hledala buničinou vložku, ozvala se s tichým dotazem.
„Můžu o to dítě přijít?“
A dál pokračovala v zírání na strop. Madam Pomfreyová podobné dotazy nesnášela. Pokrčila rameny, ačkoli se na ni Hermiona nedívala a povzdechla si.
„Každá žena o dítě může přijít. Vás je nutné zatím jen více sledovat,“ jak tak sama sledovala ženin nešťastný výraz, napadlo ji ještě něco, „když o tom budete takhle uvažovat, samým stresem se to může stát realitou. Je mi líto, jestli jsem vás vyplašila, ale podobné věci vám nemohu neříct.“
Zdravotníkům by měly dávat ceny za diplomacii či takt, Poppy se šikovně vyhnula přímému prohlášení, že ano, přímo osobně Hermiona může potratit, a ona by se po tomto nálezu příliš nedivila, jakkoli špatně to zní.
Oproti tomu Hermiona sama netušila, zda plakat štěstím nad faktem, že má mít dítě, nebo nad skutečností, že o něj může přijít. Lépe řečeno – že zrovna ona se zařadí k té skupině žen, které tímto vším procházejí a trnou, co se kdy přihodí. Ještě jedna věc se vymykala jejímu okamžitému citu pro logické zdůvodnění situace.
Jak je možné někoho, koho jste nikdy neviděli, někoho, kdo vlastně ani pořádně neexistuje – minimálně ne přímo v lidské podobě, začít během chvilky tak absolutně a bezpodmínečně milovat, že byste za něj dýchali? Zemřeli pro něj?
Být matkou je zřejmě děsivě nádherné.
------------------------
Sotva vkročila do dveří, Severus na ni upřel tázavý pohled. Seděl na stejném místě, kde ho zanechala a bez mrknutí zíral kamsi nad rozevřené stránky knihy, ležící mu na klíně. Ačkoli se ihned nezeptal nahlas, jeho výraz zastoupil všechny případné otázky.
„Jsem v šestém týdnu. Půjdu si lehnout,“ prohlásila bezvýrazně a ignorovala jeho vzhůru letící obočí.
Čekal by jakoukoli reakci, ale tohle bylo… neslané, nemastné… zkrátka zvláštní. Navíc v očích jeho ženy byl patrný stín, který tam neměl co dělat.
Teprve když se k němu obrátila zády a zamířila směr ložnice, vyhrkl:
„Co se děje?“
Hermiona se zarazila, načež zaváhala, zda nevyhnutelný rozhovor absolvovat dnes nebo ho, v duchu hesla – ráno moudřejší večera, odložit. Jak tam tak strnule a zamyšleně stála, nepostřehla Severuse, který přišel až k ní.
„O co jde? Já čekal, kdy tady začnou létat sovy s oznámením…,“ snažil se o provokativní poznámku – ovšem ve chvíli, kdy se na něj konečně - ublíženě - podívala, toho raději nechal.
„Merline! Tak řekneš mi to nebo mám jít a tu ženskou vytáhnout z postele?“ tázal se znejistěle, když Hermionin mlčenlivý pohled trval příliš dlouho.
„Začala jsem krvácet,“ prohlásila nakonec bezbarvě a znovu měla dojem, že prostě musí začít plakat.
Severus se zarazil, zamračil a pak, věren tomu, co kdysi četl v nějaké moudré knize, oznámil své ženě jistým a pevným hlasem signalizujícím, že když to říká on, tak to tak taky jistojistě bude…
„Nemůžeš krvácet, jsi těhotná. Těhotné ženy…,“ spustil sebevědomě prezentaci svých získaných znalostí nastudovaných ve volném čase
(k žádné zkoušce tohle nikdy nepotřeboval…).
Hermiona ho (znovu) probodla ublíženým pohledem.
„Neříkej! Taky to není normální, víš?“ vykřikla, mávla mu rukou před nosem a se zvláštním zvukem, ne nepodobném vzlyku, téměř odběhla do ložnice.
Severus tam zůstal konsternovaně stát.
Tohle už si přebrat vážně neuměl. Zas tak hloubkové jeho studium nebylo, usoudil totiž, že názvy některých kapitol, popřípadě kresby k nim připojené, nejsou to pravé čtení, po kterém by toužil. No a zatím mu vždy jeho vědomosti stačily na vyřešení jakékoli situace, tak kde je, kruci, problém?!
A co má dělat teď?
Jen co udělal nesmělý krok směrem, kterým Hermiona zmizela, zase se zarazil. Co když bude překážet? Co se dělá s plačící ženou? Hermiona před ním obvykle neplakala (těžko říct, zda to bylo způsobeno její velkou spokojeností s jejich manželstvím, to snad raději ani nechtěl vědět…), tak jak k tomu přistoupit?
Když se ji pokoušel utěšit tenkrát, poté co mu (s velkou pomocí využití prvních pěti písmen v abecedě a škytavého vzlykání) oznámila, že si s ním neměla nikdy nic začínat a že ten tupec Potter jí to určitě neodpustí, skončili v ložnici, pokud si dobře pamatoval. Nebo nejdřív v koupelně? To je fuk…
A ještě předtím zvládl své nadřízené „přiznat“, kam až že to spolu s Hermionou stihli dojít… Možná by to dnes chtělo něco méně… devastujícího. Nicméně – výkon to byl slušný, ne?
Jak na to teda…
Statečně, to bude to pravé, usoudil konečně.
Další krok… a z ložnice se ozvalo zavzlykání.
Severus se zarazil na prahu dveří a s nelíčeným překvapením zíral na plačící manželku, která se na jejich posteli choulila do klubíčka. Pohled to byl pro něj velmi netypický, nezvyklý a upřímně řečeno, nedá se říci, že by si věděl rady s jeho řešením. Ovšem nějaký jeho šestý smysl by si rady věděl. Jenže právě tenhle nenadálý pocit mu napovídal, co je vhodné udělat.
A tak, stále beze slova, přešel k posteli – a tedy i k Hermioně, posadil se vedle ní a přitáhl ji do náruče.
Paradoxem budiž, že na to konto začala jeho žena plakat ještě víc.
A/N: Ano, vím. Kapitola je krátká, na druhou stranu byly v tomto týdnu kapitoly prakticky dvě. Plus – mám za á: problém s pojetím Severuse, o kterém jsem vedla „poradu“ teprve včera večer (děkuji vám, dámy J ) a potřebuji si to v klidu srovnat. Za bé: mám menší fofr ve škole, v práci… prostě mám málo času, takže se omlouvám, ale při frekvenci – jedna kapitola týdně, budou kapitoly spíš kratší.
Děkuji za pochopení.
Pro ukázku, jak se často cítím ve vzdělávacím procesu (a nejen já…):
http://www.lamin.cz/na-vysoke-skole.php
Komentáře
Přehled komentářů
Gwen - děkuju. :-) To víš, on si neví rady. Chlap... :-)
snapeo - děkuju. Přesně, Severus to nemá lehké. Ehm, papiňák na druhou? :-)
Angel - :-) Obávám se, že ti momentálně nemůžu odpovědět. A děkuji. :-)
Bess - dneska? Jsi čerstvou tetičkou?! Gratuluju, to je krásná zpráva. :-) Hlavně že je zdravá - malá i mamka, jak doufám...
Tak za prvé - jsem ze zdravotnické rodiny a vystudovala jsem zdrávku. Za druhé - dalo by se říci, že tohle téma je tak trochu můj koníček. Chtěla jsem být porodní asistentou. :-)
Napětíííí
(Bess C., 2. 11. 2009 20:51)
No teda, já tuhle kapitolku prožívám úplně brutálně..moje ségra takovýhle rizikový těhotenství měla, všichni jsme byli moc napjatí...a dneska...dneska se jí narodila zdravá holčička! Takže přeju i Hermioně, ať to dobře zvládne ;)
Btw. kde bereš ty všechny gynekologický vědomosti? Nestuduješ to třeba? ;)
ach jo...
(Angel, 2. 11. 2009 16:34)tak toho jsem se bála.no,doufám,že se slituješ a nepřipravíš nás o malého Snapea
Situace...
(snapea, 1. 11. 2009 22:17)Jejda...utěšovat ženské a k tomu těhotné ženské...jó, tak to je velmi, ale velmi tvrdý oříšek!! S tím mám i já problémy...ono, většinou je dotyčný šokován, že ho utěšuji zrovna já...Hermiony je mi líto, pamatuji si, jak moje kamarádka začala krvácet ve třetím měsíci - musela ležet pár dní v nemocnici, naštěstí to byly ony "cévky". V takových situacích je nejlepší být sticha a obejmout toho druhého....Pokud oto stojí, že. Já jak jsem v špatné situaci, tak je lepší se mi vyhnout - jsem jak papiňák před výbuchem. A, že to jsou výbuchy!!! Tak pravá ruka Severuse - no, to byl papiňák na druhou:-))))
Fajn, takže sťažovať sa nebudem
(GwenLoguir, 1. 11. 2009 20:25)
aj keď... Nie nie.
So Seviem by som si to nemenila. Môže skúsiť zvaliť Hermionin plač na hormóny, ae v praxi mu to nepomôže.... Tak nech sa chlapec snaží a utešuje a zháňa vrekcovky.
:-)
(ASISI, 2. 11. 2009 21:58)