Téma 2 – Který zjevil v Káně svou božskou moc
Třetí den byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům:
„Udělejte všechno, co vám řekne.“ (Jan 2,1-5)
Maria si všimla, že na svatbě došlo víno. Maria je ta, která se dívá kolem sebe na potřeby druhých. Dovede se vcítit do situace druhých. Nechce novomanžele vystavit trapné situaci, a tak se za ně u svého Syna přimlouvá. Řekli bychom nepodstatná věc. Kdyby Maria neupozornila Ježíše, zas by se tak nic hrozného nestalo. Hostitelé by vydrželi trapnou situaci, brzo by se na to zapomnělo, tak proč obtěžovat Božího Syna v takových maličkostech? Jenže, kdo miluje, má cit i pro detaily a pro pomoc i v drobných záležitostech. Marii není jedno, že svatební veselí zkazí prázdné vinné sudy a že na mladém páru ulpí skvrna nepohostinnosti.
Panno Maria, prosíme tě, ať se skrze zázračné proměnění vody ve víno prohloubí naše víra v božskou moc tvého Syna.
Základem služby pro bližní znamená poznat, co prožívají, co potřebují. Učit se odhlížet od sebe, od svých problémů a starostí, od svého sobeckého zaměření se na sebe. To nám pomůže vyprázdnit ze svého srdce sebe a připravit ho pro druhé. Středem zájmu se tak stávají lidem kolem nás a ne naše já.
Někdy člověk záměrně zavírá oči, aby nemusel vidět, aby náhodou neudělal něco navíc, aby si nenarušil svůj program, svůj čas anebo si neučinil problémy. Chybí ochota nasadit se pro druhé, zaskočit nebo udělat něco za druhého. A tak vidíme a přesto nejednáme. Jednáme úplně opačně než Maria. Ta raději snesla výtku od Ježíše, než aby nechala ztrapnit novomanžele. Jak moc je důležité umět se shodit, ve skrytu se za druhého obětovat, aby se zachovala nebo zvýšila úcta lidí vedle nás na úkor naší skryté, neoceněné oběti. Díky tomu, že se Maria nebála požádat svého Syna a ten proměnil vodu ve víno, svatebčané si váží hostitelů, že i na konci svatby rozlévají tak kvalitní víno. Maria zůstává zapomenuta a vynikají novomanželé, které známí chválí za dobrou přípravu hostiny. A přitom ve skutečnosti to bylo zcela jinak, protože hostitelé neodhadli spotřebu vína.
Jen si vzpomeňme na situace, kdy se v naší hlavě rojilo plno myšlenek, takže jsme úplně přestali vnímat, co k nám druhý mluví, co po nás žádá. Nebo jsme jen tak na půl ucha poslouchali. A to se ještě divíme, že se dotyčná osoba na nás hněvá. Přece jsme podle nás udělali vše, co od nás bylo žádáno. Takový je však důsledek našeho uzavření v myšlenkovém světě a špatného naslouchání. Při takové polovičatosti Ježíš nemůže dělat zázraky. Maria říká služebníkům, aby udělali vše, co řekne, nejenom něco.
Vlastní modlitba růžencového tajemství
Věřím v Boha…
Otče náš…
Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,
1. který byl pozván s Marií a učedníky na svatbu
2. na kterém jsi poznala, že nadešla Otcem stanovená chvíle zázraku
3. jemuž jsi připomněla, že chybí víno
4. který nechal naplnit džbány k očišťování vodou
5. který učinil první zázrak na Tvou přímluvu
6. jehož zázraky zůstaly před mnohými skryty
7. který žádá naši připravenost k plnění jeho vůle
8. který k nám mluví, aby prorazil naši hluchotu
9. který nám vnuká, co a jak máme činit
10. který proměňuje náš život v novou kvalitu
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Sláva Otci…
K zamyšlení
Chceme po Ježíši, aby proměnil náš život, aby ho zkvalitnil, aby nás zdokonalil v lásce. Jsme často unaveni nepřetržitými pády a už si nevíme rady, jak se z nich dostat. Dochází nám síly a víno (radost a chuť do života). Ježíš nám chce pomoci, ale musíme udělat vše, co nám řekne. Tedy nejprve pozorně vyslechnout, co nám říká, a pak to také uskutečnit.
Vytříbený vnitřní sluch, který se získává ztišením, nám pomáhá zachytit Boží vnuknutí. Člověk si tak vybudovává citlivost na Boží vnuknutí. Moc důležitá věc. S jemností rozlišovat poznáváme Boží hlas v sobě a to nás formuje, to nám dává světlo. Naopak přemíra našich myšlenek citlivost k Božímu vnuknutí otupuje. Tato vnuknutí přicházejí intuitivně jako rychlé, překvapivé záblesky. Bez nějaké logiky jsme přesvědčeni, že my tak neuvažujeme, že to nejsou naše myšlenky, že pocházejí od Boha. Zasahují nás přímo na místě nebo ve stavu, který v daný okamžik prožíváme.
Jedna věc je vyslechnout a zapamatovat si Boží slovo adresované nám, věc druhá pak je vyplnit Boží požadavek. Nespekulovat v náš prospěch, neignorovat Boží příkaz intuitivně poznaný. Jakoby na oko se chovat, že jsme vše provedli podle Boží vůle, ale přitom ve skutečnosti si trochu shrábli pro sebe. Nebo z lenosti a strachu zakopali nám svěřenou hřivnu.
Někdy místo citlivosti na potřeby lidí žijící v naší blízkosti jsme chtiví vědět, kde se co šustne, jaké události se dějí ve světě. A tak v tomto dobrém úmyslu se necháme spoutat médii, hltáme jednu informaci za druhou. Sedíme u televize, čteme noviny, časopisy, odborné články, posloucháme názory a drby v rádiu, vyhledáváme zprávy na internetu a ani nepozorujeme, že tyto skutečnosti začínají formovat naše postoje více než Písmo sv.. Výsledkem je nespojenost s politikou a politiky, nekonečné pohoršování se nad násilím a zlem kolem nás a rozladění a nejistota z budoucnosti. Jsme plni negativních informací, které ubíjejí naše nitro. A že něco pozitivního můžeme udělat člověku stojící vedle nás, nás vůbec nenapadne.
V blízkosti naší zaměřenosti na slabosti se nachází sebelítost. Vybavují se nám rány z dětství, od rodičů, z minulosti, házíme vinu na jiné, protože kdyby se k nám tak nechovali, byli bychom jinačí a měli bychom se lépe. A i teď jsme dotčeni, protože druzí nejednají podle našich představ a nenaplňují naše citové potřeby. Tímto v sobě člověk živí pocit ublíženosti, je naštvaný na celý svět, a i kdyby se mu někdo snažil vyjít vstříc, setká se s nepochopením, protože on ani nechce vidět, co pro něho druzí dělají, jako spíš vidí to, čím mu ubližují. Přes tyto slzy se bližní nevidí. A přitom život pro druhé je přímo lékem na tento nešvar.
K jedné z překážek vnímavosti patří sdílení vlastních prožitků. Člověk je plný toho, co prožil, a s tím spojených zkušeností. Z jeho úst proudí zážitek za zážitkem, nenechá druhé domluvit, ba dokonce o jejich výlevy ani nestojí a už v nepřetržitém sledu slov vyjadřuje svoje dojmy, anebo jen co jeho známý začne téma, už k tomu má svůj příběh. Vyžaduje věrné posluchače, rád se staví do středu zájmu a v popředí vyniká jeho já, aniž si to někdy uvědomuje. Možnost, jak se z toho dostat, je co nejvíce se sdílet se svým nitrem v modlitbě, zachovat si svá vnitřní tajemství a uvědomovat si, že ne každý má o naše zážitky zájem, ba dokonce že druhé můžeme svým mluvením zatěžovat a otravovat. Čím více budeme schopni promlouvat o svých hnutích a prožitcích s Bohem, tím méně budeme mít potřebu o sobě mluvit a budeme disponováni k naslouchání jiných.
Témata k povídání
- Umíme naslouchat druhým? Zkusme nahlas ocenit v našem společenství toho, kdo to opravdu umí (může se nám stát příkladem).
- První zázrak učinil Ježíš na svatbě – radostné události. My se dokážeme modlit a prosit zvláště ve vážných situacích. Svěřujeme Bohu „důležité“ události našeho života? Dokážeme Pána prosit i o radost všedního dne?
- Jsme pro druhé oporou nebo přítěží? (K zamyšlení.)
Ochota pomoci, snaha obdarovat, učinit radost, úsilí zbavit těžkosti druhé vede k větší všímavosti. Člověk vyprázdněn sebe citlivě vnímá gesta, nálady, slovní výlevy, neblahé okolnosti, sled zdánlivých náhod u svých bližních, dokáže z nich vyvodit, co dotyčný potřebuje a v tomto duchu mu také pomůže.
Panno Maria, děkujeme ti za všechny zázraky uskutečněné v našem životě na tvou přímluvu a za to, že si uvědomujeme, že jsou darem Boží lásky.
Modlitba na závěr:
Tvůj první zázrak se, Pane, odehrál na svatbě. Tak jsi poukázal na důležitost tohoto základního lidského společenství. My dnes žijeme ve světě, kde je rodina ohrožena a mnozí již nevidí její důležitost, mnoho rodin se rozpadá a nejeden volá po alternativních soužitích. Spolu s Pannou Marií k tobě, Ježíši, voláme: Nemáme víno! Učiň znovu velký zázrak své lásky a žehnej našim rodinám, upevňuj v nich lásku a věrnost, posiluj je v těžkostech a pomáhej překonávat jejich krize. Prosíme tě také za dar odvahy pro mladé lidi vstupovat do manželství. Kéž i v současné době vyrůstá mnoho svatých rodin, které budují svůj život na tobě, ve kterých se žije opravdová láska a zodpovědně se přijímají a vychovávají děti.
Don Bosco ti chce říci.2
- Vyžeňte z vašeho srdce hřích a lásku k hříchu, a tehdy budete mít dost sil, abyste spasili svou duši. [VII, 830]
- Být dobrý nespočívá v tom, nedopustit se nějakého nedostatku. Být dobrý spočívá v tom, mít dobrou vůli to napravit, mít dobrou vůli, abychom se napravili. [VI, 322]
- Rány v rodině se musí léčit a ne amputovat. Zakrývat to, co budí nelibost, divit se všemu a radit se vší pevností. [IV, 736]
- Pamatujte, drazí synáčkové, každý křesťan je povinen projevovat se povzbuzujícím způsobem k bližnímu a že žádné kázání není výchovnější než dobrý příklad. [IV, 753]