Téma 4 - Který na hoře Proměnění zjevil svou slávu
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. (Mk9,2)
Apoštolové netuší Ježíšův záměr. To, že budou na hoře s Ježíšem sami, že se tam budou modlit, mohli předpokládat. Ale že se před nimi promění, je nemohlo vůbec napadnout. Nevědí, co je čeká, co čeká jejich Pána. Nemají ani potuchy, jak budou reagovat, až Krista zatknou a ukřižují. A tak v okamžiku proměnění nechápou smysl Ježíšova počínání. Ježíš však vidí do srdce i do budoucnosti. Zná jejich víru i lidskou křehkost a dopředu ví, jak s nimi zatřese jeho oběť. Před svým utrpením chce Ježíš posílit víru apoštolů. Vede je na horu Tábor, aby ho v plnosti poznali - v jeho slávě, moci a vznešenosti, aby jim ukázal, kdo za nimi stojí a tak neměli strach, až jako slabý, bezmocný člověk půjde svou křížovou cestu.
Pane Ježíši, prosíme Tě, posiluj nás v dnešní době, kdy ztrácíme smysl pro mystické zážitky, abychom více mysleli na konečný cíl našeho života, věčnou blaženost.
V mnoha případech takto jedná Ježíš i s námi. Zná mezery naší víry. Předbíhá naše duchovní zkoušky, naše pochybnosti a zmatky, aby nám dodal odvahy, ujistil nás dopředu, že je s námi, že se nemusíme bát. Dodává nám důvěru, aby naše víra neztroskotala v bouřích tohoto světa. Chce nám ukázat svou Božskou moc, s kterou nás nese na svých ramenech. Přichází se svou útěchou, vede nás na horu Tábor a my ani nevíme proč. Ve stavu klidu se nám vybaví vzpomínky na naše hory Tábor, na silné momenty, kdy jsme se setkali s Kristem. Ale co chvíle, kdy se člověk dostane až na dno svých sil, kdy se ponoří do tmy, z níž nevidí východisko, kdy nepřestávající utrpení mu bere naději na lepší život? Kdo z nás si vzpomene, že kdysi s Ježíšem prožil něco krásného? Přiznejme, že nám to podobně jako apoštolům nepřijde ani na mysl. Nejsme sto pozvednout hlavu k Bohu. Naše víra se pohybuje na tenkém ledě. Předchozí útěchy jakoby nepomohly. Sehrály roli jakéhosi poradování se před utrpením a nic víc. V tomto si s apoštoly můžeme podat ruce.
Vlastní modlitba růžencového tajemství
Věřím v Boha…
Otče náš…
Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,
1. který se ukazuje svým apoštolům ve slávě a moci dříve, než ho uvidí slabého a zmučeného
2. který dává poznat i se svým Otcem svoji Božskou svrchovanost
3. který vštěpuje do srdcí apoštolů, že je nesmrtelný a že se nemusí obávat jeho zdánlivé prohry
4. který odhalil apoštolům tajemství své velikosti
5. který zjevil apoštolům plnost svého oslaveného zduchovnělého těla
6. který před svým utrpením posiluje víru apoštolů
7. který si přál, aby událost proměnění zůstala do stanovené doby tajemstvím
8. který i nás zve na naši horu Tábor, abychom s ním zažili vnitřní, osobní a intimní setkání
9. jehož velikost naplnila apoštoly bázní
10. v jehož blízkosti zakoušíme mocnou ochranu
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Sláva Otci…
K zamyšlení
Zkušenosti z hory proměnění a následné pochybnosti, zmatky a soužení mají posílit naši víru v dalších zkouškách života (ne té bezprostřední). A čím více je takových zkušeností, tím by měly probíhat ve větší důvěře, že Kristus v období tmy, suchopáru a utrpení je nám nejblíže. Často s odstupem času nám Pán dává poznat, proč tyto události nastaly a jaký význam měly v našem životě. Předtím nám však dodává povolený doping v podobě útěchy a nepopsatelných projevů své lásky a moci.
To nebyla obyčejná událost, ale mimořádná. Ježíš si přál, aby zůstala do stanovené doby tajemstvím, aby o tom nikomu neříkali. Mělo je to osobně posílit a posunout dál v duchovním životě. Viděli oslaveného Krista. Nikdo jiný ho takto neviděl. Když s ním chodívali, věřili, že je jejich Pán a Mesiáš. Rádi s ním pobývali. Cítili se poctěni nezaslouženou blízkostí Krista. Chovali k němu posvátnou úctu. Ale tak intenzivní prožitek s Kristem plným slávy ještě nezažili. Zarylo se jim to hluboko do srdce, když sv. Petr ve svém listě svědčí a vzpomíná na tuto událost (2Petr 1,17-18).
Ježíš oslavený ve své moci v nás nevzbuzuje jen posvátnou bázeň, ale i pocit bezpečí. V Jeho blízkosti zakoušíme mocnou ochranu. Hora Tábor představuje nedobytnou tvrz, kde útoky nepřátel jsou zdárně ničeny. Z takové hory se nám nechce scházet. V údolí jsme lehce zranitelní.
Témata k povídání
- Snažíme se Bohu důvěřovat, ale existují situace, které v nás budí obavy. Uvědomíme si, jaké to jsou?
- Šťastný je člověk, který se oprostil od svých strachů. Podělme se o zkušenost, kdy se nám to podařilo.
- Podělme se o zážitek, který posílil naši víru.
Zkuste si i vy vzpomenout na takové zázračné příhody, kdy vám s Pánem bylo dobře, kdy jste ani netušili, že právě tento nádherný pocit bude moc důležitý pro následující smutné nebo bolestné životní překvapení. Poděkujme Pánu za Jeho soucit a podporu, za to že se nestaví chladnokrevně k našim zkouškám, že předtím přijde oslaven a pak ve skrytosti jako spící v lodičce vše prožívá s námi, i když nám se zdá, že nás opustil.
Pane Ježíši, děkujeme ti za tvé proměnění na hoře, neboť nejen pro tři apoštoly, ale i pro nás je to posílení, víry ve věčnou blaženost.
Modlitba na závěr
Bože, dej abychom ve chvílích temnoty, opuštěnosti a strádání dostali paprsek světla Ducha svatého, který nám připomene tvou slávu, tvou všemohoucnost a tvoji lásku k nám, která nás chce přijmout za své děti. Pomáhej nám překonávat naše lidské pohledy a ohledy, ať více posloucháme tvého Syna, vždyť ty žiješ a kraluješ na věky. Amen.
Don Bosco ti chce říci.2
- Ať už jsem blízko nebo daleko, vždy myslím na vás. Jediné je moje přání, abych vás viděl šťastné zde v čase a na věčnosti. [XVII, 107]
- Ty věci, které rozradostňují a posilují tělo, všechny musí mít za cíl, aby ho učinily lehčeji podřízeným duchu proto, aby mohlo lépe sloužit k Boží slávě. [XII, 143]
- Mějte velkou úctu k nejsvětější Panně Marii, modlete se a buďte veselí, ale velice veselí. [XVIII, 19]
- Já bych chtěl, aby se každý na okamžik zastavil a takhle se zamyslel: co jsem udělal v minulosti pro svoji duši? Jak jsem na tom dnes před očima Páně? Jestliže zemřu, kam půjdu? Co chci dělat pro budoucnost? [VII. 675]