Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

 Pascual Chávez Villanueva

 

 

 

 

 

***

ŠIROKÉ HNUTÍ PRO MLÁDEŽ

POSTUP LAIKŮ 

Civilní, sociální a misionářská dobrovolná služba… představuje pro člověka možnost významného a angažovaného povolání.
 Ve smyslu nabídnutí svého času
a podpory výchovným a pastoračním iniciativám,

učí člověka spoluzodpovědnosti.

*     *     *

 Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Civilní, sociální a misionářská dobrovolná služba… představuje pro člověka možnost významného a angažovaného povolání. Ve smyslu nabídnutí svého času a podpory výchovným a pastoračním iniciativám, učí člověka spoluzodpovědnosti. (CDM 20)

Mluvit o „Salesiánské rodině“ dnes znamená vyjadřovat „příslušnost“. Tento výraz se neobjevuje ve slovníku Dona Boska, ale je přítomen v jeho srdci a v duchu celého jeho díla. Není pochyb o tom, že pro našeho Otce bylo smyslem života poslání obdržené od Boha, které viděl formovat se v jeho životě s rostoucí jasností už od snu v devíti letech, aniž by ho to ušetřilo často náročné a bolestivé povinnosti rozlišování správné cesty a hledání prostředků pro její uskutečnění. Různé aktivity a díla Dona Boska, dokonce i založení jeho kongregace a společně s Marií Mazzarellovou také kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice, nepředstavují konečný cíl, ale způsob realizace jeho poslání. Označení charismatu jako „salesiánského“ se vztahuje, spíše než k původu, ke stylu činnosti inspirovanému laskavostí sv. Františka Saleského. Můžeme si představit třeba pohyb vodních kruhů, jejichž středem je „animátorské jádro“ zasvěcených SDB a FMA. Malé semeno se skutečně stalo velkým stromem a ten se dále proměnil v les. Takto jsem formuloval ve Strenně 2009 tento způsob uskutečňování naší mise: „Usilujme o to, aby se Salesiánská rodina stala širokým hnutím osob pro spásu mládeže“.

* Jsme tedy „rodinou“, ne „pracovní skupinou“; rodinou, která žije ve společenství a má své poslání, jako srdce, které bije střídáním systoly a diastoly, jako dva póly elipsy, které nelze od sebe oddělit, aniž by tím ztratily identitu. Dva dokumenty ukazují na tuto cestu: Charta Společenství (Carta di Comunione) a Charta Poslání (Carta della Missione). Ve společenství se mluví o citovém vztahu, o hodnotě člověka a skupiny, o spolužití a družnosti. V poslání se připomíná, že nejde jen o to „být spolu“ jako na nějaké hoře Tábor, ale pracovat v součinnosti pro výchovu a evangelizaci mladých. Nejzářivějším příkladem tohoto dialektického spojení je příslušnost bývalých žáků Salesiánské rodiny. Stanovy udávají, že bývalí žáci „jsou součástí Salesiánské rodiny pro získanou výchovu“ (Stanovy SDB, 5). Nikdo z těch, kdo se zúčastnili některého našeho díla, nemůže být „vyřazen“, to je v rodině nemyslitelné. „Jejich příslušnost se stává silnější, když se snaží zapojit se do salesiánské mise ve světě“ (tamtéž): v rodině není lhostejné, zda všichni její členové pracují na společném díle. Mluvíme-li o „hnutí“, zdůrazňujeme tím dynamiku poslání a odkazujeme na evangelní pasáž, která představuje vzkříšeného Ježíše na cestě do Emauz se dvěma apoštoly; našimi učedníky jsou mladí: jsme povoláni doprovázet je k Ježíši, jedinému, kdo může dát jejich životu smysl.

* To všechno prožíváme v širší perspektivě univerzální církve a konkrétněji v místní církvi. Sv. František Saleský je považován za obnovitele svatosti jako cíle, o který usiluje každý křesťan. Don Bosco zdůrazňuje právo/povinnost spolupracovat v salesiánském duchu s církví. II. Vatikánský koncil poukazuje na apoštolát laiků a na povolání ke svatosti. Zkrátka: „Každý křesťan je buď apoštolem (it. apostolo) nebo odpadlíkem (it. apostata – slovní hříčka, pozn.př.)!“ (Leon Bloy). 24. Generální kapitula uvažovala ohledně společného poslání nad nebezpečím „monopolu povolání“ ze strany zasvěcených, ale zároveň potvrdila jejich úkol být „animátorským jádrem“. My, salesiáni, jsme součástí tohoto jádra, ale ne výhradně. Laici, kteří s námi sdílí poslání a salesiánského ducha, nejsou jen spolupracovníky, ale spoluodpovědnými osobami, i když na různých úrovních. Dnes již existuje množství různých skupin a sdružení dobrovolníků; 24. GK uznala tuto skutečnost jako nový styl otevření se druhým, jako výzvu proti nespravedlnostem a převládajícímu egoismu, jako významnou odpověď na povolání a jako výchovný postup . Dobrovolná služba dále roste: v některých oblastech se rozvíjí zvláště ta místní nebo národní, jak misionářská tak sociální nebo vokacionální (Amerika); v jiných oblastech se organizuje mezinárodní a misionářská dobrovolná služba (Evropa); jinde se dobrovolníci přijímají (Afrika a Asie). Salesiánská dobrovolná služba je nabídkou hodnot pro mladé, kteří mají za sebou pastorační přípravu, pomáhá jim růst a prohlubovat jejich volbu aktivního křesťanského života a často se stává příležitostí dostat se do kontaktu s evangelizací mládeže mimo naše díla. Nakonec to, o co jde, je spása mládeže.