Téma 1 - Kterého jsi, Panno, z Ducha svatého počala
Úvod
Boží Slovo se chce vtělit v jejím lůně a stát se jedním z nás. Maria odpoví vděčně a bezvýhradně. Začíná rozhovor člověka s Bohem.
Panno Maria, prosíme tě, vyprošuj nám milost, abychom toužili podle tvého vzoru plnit Boží vůli, i když mnohdy hned nevíme, jaký to má pro nás smysl.
Bůh nás lidi nenechal samotnými. Přišel k nám, protože nás miluje a chce být navěky s námi. Přichází také k Tobě, když Ty chceš s ním žít společně. Naslouchej jako Maria, potom přijde také Bůh k Tobě jako přišel k Marii. Ona řekla: „Jsem služebnice Páně“ (L 1,38).
Co to znamená pro Tebe?
Dělej to jako Maria: Mysli na to, co Bůh od Tebe chce a dělej to, co On Ti ukazuje jako svou vůli. Když tak budeš jednat, pocítíš v sobě hlubokou radost. Je to znamení, že Bůh přišel také k Tobě. Ptej se Boha: Pane, co chceš abych činil?
Vlastní modlitba růžencového tajemství
Věřím v Boha…
Otče náš…
Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,
1. jehož příchod přislíbil Bůh v ráji. (Gn 3,15)
2. kterého předpověděli proroci. (Iz 7,14)
3. kterému Bůh slíbil trůn jeho předka Davida. (L 1,32)
4. který spasí svůj lid od všeho hříchu. (Mt 1,21)
5. jehož početí ti oznámil anděl. (L 1,28)
6. o němž anděl řekl: „Bude veliký a nazýván Syn Nejvyššího“. (L 1,32)
7. při jehož početí na tebe sestoupil Duch Svatý. (L 1,35)
8. při jehož početí tě zastínila moc Nejvyššího. (L 1,35)
9. při jehož početí jsi řekla: „Jsem služebnice Pána“. (L 1,38)
10. při jehož početí jsi řekla: „Ať se stane podle tvého slova“. (L 1,38)
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Sláva Otci…
K zamyšlení
Marii Bůh vložil do srdce přirozenou lásku k duchovnímu životu, která byla umocněna tím, že jako jediná z lidí neměla následky dědičného hříchu. Modlitby, práce, odříkání konala s radostí, protože cítila blízkost Boha a i to, že je to Bohu milé. Tu se Marii zjevuje anděl a sděluje jí nabídku Boha, aby se stala matkou Spasitele. Je udivena, protože ve své pokoře o ničem podobném ani nesnila, a má dojem, že takové pocty není hodna, ale pokorně říká své: „ANO“.
Jak my prožíváme dny svého života?
Často hledáme jen vlastní uspokojení a když naše touhy nejsou uspokojovány, jsme silně zneklidněni, vyčítáme Bohu, že se k nám lidé chovají špatně a že jsou příčinou našeho neštěstí. Zapomínáme, že Bůh o tom všem ví a chce, abychom pro své zdokonalení přijali na světě nejen utrpení, ale též si přeje, abychom měli i kus lidského štěstí. A proto je potřeba, jak to učinila Maria, nechat se Bohem v životě vést a plnit Jeho vůli. Pochopme, že i když se nám zdá, že plnění Boží vůle je těžké, je to ta nejradostnější životní cesta, všechny ostatní cesty jsou těžší a bolestivější. Proto s důvěrou přijímejme situace, které nám Bůh připraví a věřme, že je Pán připravil pro naši věčnou blaženost, i když nám nejsou hned jasné souvislosti a smysl událostí. Kéž se snažíme v různých denních událostech říkat Tvoje Fiat!
Témata k povídání
- Umíme říci ANO každodennímu všednímu dni, s jeho těžkostmi, starostmi, říci ANO svým povinnostem?
- Snažíme se říkat denně ANO svému životnímu postavení (manželství, vdovství, nemoci…)?
- Dokážeme říci své ANO i při neočekávaných změnách našich „dokonalých“ životních plánů?
Panno Maria, děkujeme ti, že jsi se podle Božího vedení modlitbou a asketickým životem připravovala na příchod Vykupitele a pokorně jsi přivolila stát se Jeho Matkou.
Apoštolský list Rosarium Virginis Mariae (Jan Pavel II)
- První sérií růžence jsou „radostná tajemství“, charakterizovaná radostí vyzařující z události vtělení, což je evidentní již od prvního tajemství. Ve zvěstování se Gabrielovo pozdravení nazaretské Panny pojí s pozváním k mesiášské radosti: „Raduj se, Maria!“ Do tohoto zvěstování ústí veškeré dějiny spásy a v určitém smyslu dokonce i samotné dějiny světa. Pokud je totiž Otcovým plánem sjednotit všechno v Kristu (srov. Ef 1,10), pak je celý vesmír jakýmsi způsobem zasažen božskou náklonností, s níž se Otec sklání k Marii, aby ji učinil matkou svého Syna. Celé lidstvo je pak jakoby zahrnuto do jejího fiat, kterým pohotově odpovídá na projev Boží vůle.
- Žádný člověk se kontemplaci Kristovy tváře nevěnoval s takovou vytrvalostí jako Maria. Oči Mariina srdce se na Syna určitým způsobem upírají již při Zvěstování, kdy jej počala z Ducha Svatého a v následujících měsících začíná pociťovat jeho přítomnost a předvídat jeho rysy.
- Její škola je o to účinnější, že Maria pro nás získává hojnost darů Ducha svatého a je nám zároveň příkladem onoho „ubírání se cestou víry“. V tom je učitelkou vskutku jedinečnou. Maria nás u každého Synova tajemství vybízí, abychom s pokorou (podobně jako tomu bylo při Zvěstování) vyslovili své otázky otevírající cestu ke světlu, které jsou zakončovány vyjádřením poslušnosti víry: „Jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova" (L 1,38).
Don Bosko a Panna Maria
Don Boskova modlitba: „Maria, nádherná dívko, ty jsi nikdy neodmítla Bohu sebemenší důkaz lásky. Tvoje ano bylo bezvýhradné. Byla jsi věrna svému slovu. Zcela ses zasvětila svému poslání. Proto si Bůh vyvolil tvé panenské srdce, aby přebýval mezi námi a přetvořil tě svou přítomností. Maria, která jsi výsledkem čisté lásky, rozněcuj naše srdce!“
Modlitba na závěr
Bože, již před mým početím jsi o mně věděl a miloval jsi mě. Ne pro mé vlastnosti, pro mou postavu, ale pro mne samého. Tvá láska je bezpodmínečná. I dnes mne svou láskou provázíš. Děkuji ti za dar života, děkuji ti za to, že jsem se narodil a že ti proto mohu takto děkovat. Děkuji ti za rodiče, kteří mi dali život. Když mne takto zahrnuješ svou láskou, obracím se na tebe s prosbou: uzdrav Bože všechna zranění mé duše a posiluj mě, abych se ze svého života radoval já i ty a žil tak, abych se jednou mohl radovat ze života věčného.
Skličující události našich dnů těžce doléhají na každého z nás. Náš vlastní osud i osudy blízkých lidí ovlivňují naše myšlení a jednání. V náboženském ohledu se s tím lidé vypořádají různě. Někteří ztrácejí víru v Boha, protože nedovedou spojit Boží prozřetelnost a dobrotu s tím, co kolem sebe vidí. Druzí jednají zcela opačným způsobem a otřesné události současného světa je přivádějí k úvahám o věčnosti. Cítí, že člověk nemá sílu, aby zvládal věci a události a že musíme hledat přispění Boží. Proto touží po místě klidu, kde by v mlčení zesílil jejich duch a oni se pak mohli vrátit ke svým každodenním úkolům. Cítí potřebu modlitby a usebranosti, která osvěží vyčerpaného ducha. Modlitba růžence je pro ně tou nejvhodnější formou modlitby. Kdo se důvěrně seznámil s růžencem, ten v něm nalezl tichou, skrytou krajinu, do které může kdykoliv vstoupit a v ní prodlévat. Nalezl kapličku, jejíž dveře jsou stále otevřeny a do níž každou chvíli může vejít.