Fram se zabydlel báječně a rychle, ani neproběhlo nějaké dramatické
tesknění po feně.Prvních čtrnáct dní jsme dbali o to, aby nebyl doma sám
a zažili jsme první bezesné noci. Učili jsme miláčka chodit čůrat a kakat
ven. Že to bylo bolestivé pro všechny strany nemusím nikomu, kdo to již
absolvoval, vykládat. První týden chodil v noci po dvou hodinách ven. Za
14dní jsme byli všichni totálně grogy. Nosit ho v náručí z prvního patra
milionkrát za noc není nic moc. A to ani nemluvím o tom, že se vždy
nezadaří a musíte si pak hodit desinfekci pelíšku i psa. Byli jsme
překvapení, jak je Fram hrozně chápavý, ale taky vyčůraný, jako díra do
sněhu. Jednou jsme porušili pravidla a vzali jsem si miláčka k sobě do
postele - byl v noci čůrat jen jednou!!!!!! To teda přehnal, a do postele už
za námi nesmí. V současné době to u nás funguje asi tak, že o půlnoci
Fram vyleze z pelíšku, zacloumá ohrádkou a štěkne. Tím vzdbudí paničku,
panička vzbudí páníčka a páníček nese bufika před dům. Totéž se opa-
kuje ve 3 hodiny a pak až kolem 5.hodiny. Někdy se nechá vynést jen tak
ze zvyku, proběhne se a jde domů. To je fakt moc vtipný!!!! Páňas v
trenkách, panička v noční košili - jako mešuge!! Přes den už u něj
vysledujeme podle chování, že chce jít ven. Sedne si vždycky na schody a
kouká dolů. Když si ho nikdo nevšímá, tak sejde dolů a vykoná v chodbě
všechno co chtěl a spokojeně se vrátí nahoru. Myslím, že jsme za ten
měsíc udělali co se dalo, a když vydržíme a dopilujeme to, tak to bude v
pohodě.