Akita - inu
Akita-inu - Akita
Země původu:
Japonsko.
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.03.2001.
Použití:
Společenský pes.
ZAŘAZENÍ PODLE FCI:
Skupina 5 špicové a primitivní plemena.
Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena.
Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ:
Původní japonští psi byli malé až střední velikosti a nebyla žádná velká japonská plemena. Od roku 1603 byli v oblasti Akita užíváni jako bojoví psi Akita Matagis (středně velcí psi pro lov medvědů). Od roku 1868 byli Akita Matagis kříženi s tosami a mastify. Tím vzrostla velikost plemene, ale byly ztraceny typické vlastnosti špiců.
V roce 1908 byly psí zápasy zakázány, ale plemeno bylo zachováno a dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. Devět vynikajících zástupců tohoto plemene bylo v roce 1931 oceněno jako „národní památky“.
V průběhu druhé světové války (1939-1945) bylo běžné užívat psy jako zdroje kožešiny pro vojenské oblečení. Policie nařídila odchycení a konfiskaci všech psů kromě německých ovčáků užívaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se snažili obejít tento příkaz křížením svých psů s německými ovčáky.
Když druhá světová válka skončila, akit bylo žalostně málo a rozdělovaly se do tří odlišných typů: 1) Matagi Akity, 2) bojové akity, 3) ovčácké akity. To vytvářelo v plemeni velké zmatky.
Během poválečného procesu obnovení původního plemene byl po přechodnou dobu velmi populární pes Kongo-go z linie Dewa, který vykazoval vlastnosti mastifa a vliv německého ovčáka. Rozumnější chovatelé však nepovažovali tento typ za správné japonské plemeno a snažili se odstranit rysy cizích plemen křížením s Matagi Akitami, aby dosáhli obnovení původního plemene, a uspěli v ustavení čisté linie velkého plemene, jak jej známe dnes.
CELKOVÝ VZHLED:
Velký pes, robustně stavěný, dobře vyvážený, s množstvím hmoty. Sekundární pohlavní znaky jsou silně patrné. Pes je ušlechtilý, důstojný, rezervovaný. Silná konstituce.
DŮLEŽITÉ POMĚRY:
Poměr kohoutkové výšky k délce těla (od hrbolku lopatky k hrbolku kosti sedací) je 10 : 11. Tělo feny je o trochu delší než tělo psa.
POVAHA / TEMPERAMENT:
Vyrovnaný, věrný, učenlivý a chápavý.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: velikost lebky je v poměru k tělu. Čelo je široké se zřetelnou čelní rýhou. Bez vrásek.
Stop: patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: velká a černá. Slabý a rozptýlený (difuzní) nedostatek pigmentu je přijatelný pouze u bílých jedinců, ale černá je vždy preferována.
Tlama: středně dlouhá a silná s širokým kořenem tlamy, zužující se, ale nikoliv zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný.
Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus.
Pysky: těsně přiléhající.
Líce: středně vyvinuté.
Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkového tvaru díky zvednutí vnějšího koutku oka, posazené poměrně široce, tmavě hnědé – čím tmavší, tím lépe.
Uši: poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami, nasazené středně široce, vztyčené a nakloněné vpřed.
KRK:
Silný a osvalený, bez volné kůže, v rovnováze s hlavou.
TRUP:
Hřbet: rovný a silný.
Bedra: široká a osvalená.
Hrudník: hrudník hluboký, předhrudí dobře vyvinuté, žebra středně vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažená k břichu.
OCAS:
Vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
KONČETINY
Hrudní končetiny:
Rameno: mírně strmé, dobře vyvinuté.
Loket: těsně přiléhající k tělu.
Předloktí: rovné, se silnou kostrou.
Pánevní končetiny:
Dobře vyvinuté, silné, přiměřeně zaúhlené.
TLAPKY:
Silné, kulaté, klenuté, kompaktní, prsty dobře vzájemně přiléhající.
POHYB:
Pružný, plný síly.
OSRSTĚNÍ
Srst:
Krycí srst je hrubá a rovná, podsada jemná a hustá.Kohouteka záď jsou pokryty mírně delší srstí, srst na ocasu je delší než na těle.
Barva:
Červenobéžová, sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami), žíhaná a bílá. Všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít „urajiro“ (urajiro – bělavá srst na stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle a ocasu a na vnitřní straně končetin).
VÝŠKA:
Výška v kohoutku:
Psi: 67 cm.
Feny: 61 cm.
Tolerance ±3 cm.
VADY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- Psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ.
- Předkus nebo podkus.
- Chybějící zuby.
- Modře nebo černě skvrnitý jazyk.
- Světlá duhovka.
- Krátký ocas.
- Plachost.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- Uši nejsou vztyčené.
- Svěšený ocas.
- Dlouhá srst (chundelatá).
- Černá maska.
- Znaky na bílém základu.
Poznámka:
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.