Slib
8. 5. 2009
Temně černé nebe poseté hvězdami působilo tak zvláštně uklidňujícím dojmem až ho to mrazilo v zádech. Ta obloha mu neskutečně připomínala jeho oči. Tak temně černá obloha, hluboká a bezedná. Tak jeho oči ho neuvěřitelně přitahovala a stejně jako jeho oči byla neskutečně daleko. Natáhl k ní ruku tak moc se jí chtěl dotknout stejně jako jeho. Cítil jak mu po tváři stekla slza už se ani nesnažil je zadržovat jako vždycky, tentokrát je nechal ať si razí cestu po jeho tváři až k bradě kde opustila jeho tvář a skončila na kalhotách kde zanechala mokrou skvrnu. Za ní jí následovala další a další, chlapcovo modré oči byli zalité slzami a kapaly z nich dolů, ovšem jeho rty se rýsovali v malém úsměvu. S každou slzou odcházela část jeho utrpení. Sice věděl, že se to všechno vrátí, ale alespoň teď t z něj mohlo jít pryč.
" Naruto už jseš zase tady měl bys jít spát je pozdě" ozval se konejšivý hlas jeho týmové partnerky. Věděl, že jí chybí stejně jako jemu jen se s tím z neznámého důvodu dokázala vyrovnat líp a ještě ho držet na nohou a povzbuzovat ho. Tak pevně věřila, že se stane šestým hokágem, snad ještě víc než on.
" Jistě Sakuro už půjdu jdi napřed" pousmál se na ní. Jen kývla a odešla. Pomalu vstal oprášil si kalhoty a naposled vzhlédl k noční obloze " Dobrou Sasuke". Rozešel se domů bylo mu lehce a mohl ulehnout pod dohledem té tmavé noční oblohy, ale tuto noc ho hlídali i ty tmavé oči po kterých tak toužil.
" Kdybys jen tušil liško jak moc mi chybíš" šeptl do ticha sametový hlas a stiskl levou ruku do pěsti. Nechtěl odejít chtěl ho aspoň vidět jak spí. Ani nevěděl jak, ale najednou seděl na jeho postely a ruku měl položenou na jeho tváři a díval se do překvapených očí barvy denní oblohy.
" Sasuke" vydechl, nemohl věřit tomu co viděl, ale přece jen nemohl spát, cítil teplo jeho dlaně na své tváři.
" Promiň" vydechl tmavovlasý chlapec a stáhl ruku. Naruto ho, ale nenechal chytil ho za jeho dlaň a sevřel jí v rukou.
" Jseš sen? Proč si ze mě utahujou i vlastní sny?" jeho hlas zněl tak smutně až to i jemu rvalo srdce z hrudi. Pevně sevřel jeho ruce a koukal se do těch očí naplněných smutkem, beznadějí a slzami. Takhle ty nádherně modré oči nikdy neviděl. To vše kvůli němu, kvůli jeho pomstě.
" Mluv, jestli si můj sen tak prosím neodcházej aspoň teď buď chvíli semnou. Jsem sám bez tebe jsem sám" Slzy se mu kutálely po tvářích.
" Nebreč baka" jeho hlas zněl spíš konejšivě, vyprostil ruku s jeho sevření a přitiskl ho k sobě. " Nebreč, prosím nebreč." I jemu se drali slzy do očí. Vždyť on ho miloval a opustil. City se neztratili akorát vzrostly a mučili oba mladé chlapce, kteří se teď k sobě beznadějně tiskli.
" Proč ses vrátil? Znova odejdeš máš pravdu? Nevíš jak mi ubližuješ" stiskl jeho bílou košili do rukou a pevněji se přitiskl k jeho vypracované hrudi.
Neuvěřitelně dospěl takhle ho nikdy neslyšel mluvit. Mrzelo ho to, měl zůstat na stromě a jen se dívat na jeho spící slunce.
" Chtěl jsem tě vidět. Nevíš jak moc mi chybíš. Lituju cesty na kterou jsem se vydal jenže není možnost se vrátit. Mrzí mně to" držel ho u sebe pevně, nechtěl odejít, chtěl zastavit čas. Chtěl se vrátit, ale bylo pozdě vzít svá slova pozdě.
" Baka" vydechl chlapec v jeho náručí " Stále na tebe čekáme Sakura, Tsanude, Ino a nejvíc já. Ostatní to vzdali, ale já nemůžu nemůžu" jeho slova se ztrácela v slzách. Na jeho blonďaté roztřepené vlasy dopadly slzy.
" Budu za tebou chodit jak jen to bude možné, ale vrátit se nemůžu. Naruto slib mi něco" zvedl jeho hlavu k té své. Jen kývl, srdce mu poskočilo radostí, on se za nim bude vracet, sice s ním nezůstane pořád, ale aspoň občas bude s ním.
" Staň se hokágem pro nás oba" šeptl.
" Pro nás" kývl a přitiskl se k jeho rtům………..
Mladý vyspělí muž seděl v křesle a sledoval oblohu. " Já svůj slib splnil, ale tys ho nedodržel" vydechl do nočního ticha.
" Hokage-sama mám pro Vás zprávu" ozval se ním klidný hlas, znal ho otočil se, ale uviděl jen člena ANBU, trochu ho to zklamalo, ale co čekal, že by se snad vrátil? Tak naivní už nebyl.
" Mluv" kývl a opřel se loktem o stůl. ANBU k němu udělal dva kroky.
" Vrátil jsem se" řekl potichu, sundal si masku a usmál se. Naruto překvapeně zdvihl hlavu k domnělému ANBU a zatajil dech.
" Vrátil" vykřikl šťastně a skočil mu kolem krku. Sasuke ho k sobě přitiskl a oba se rozesmáli. Konečně mohli být spolu. Splnili slib jeden druhému, sen se stal skutečností…
Komentáře
Přehled komentářů
Bože! Bože!! Bože !!!To bylo nádherný jej to by chtělo pokráčko!!!
...
(ebika, 11. 6. 2009 19:59)