Týdenní výprava na slezskou hartu
Týdenní výprava na slezkou hartu
Tak to konečně přišlo. Třetí červencový týden jsem se vydal na dlouho očekávanou výpravu za kapry. Předcházelo jí nekonečné balení a kontrola rybářského načiní, samozdřejmně taky dokoupení různých drobností, bez kterých bych se u vody opravdu neobešel.
Poslední noc před odjezdem jsem nemohl ani dospat. Pak přišlo pondělní ráno. Po té co jsem vylezl z pokoje a nemohl jsem se na chodbě ani hnout, protože byla celá zaskládaná rybářskými věcmi, ve mně zavládla jak to všechno nacpem strejdovi do auta. Jelo se ve složení já,taťka a strýček, pája se tou dobou oddávala chytání na řece Berounce. Ale i tak, narvěte tři rybáře z toho jednoho blázna kapraře do jednoho auta. Nakonec jsme byli rádi za naše zkušenosti z předešlých let a přikurtovali jsme stan a batohy na zahrádku auta, jinak by jsme museli jet nadvakrát.
Předem jsem věděl co mě čeká. Místo kam jsme chtěli jet, jsem dobře znal z předešlých dvou docházek. Je to málo členitá zatopená louka pokrytá travou. Když jsme přijeli na místo, čekal tam na nás parádní flek. Byl to roh zátoky naproti kterému byla špice poloostrova. Místo se mi líbilo hlavně proto, protože jsem měl šanci na ulovit kapříky ze zátoky, ale taky jsem měl možnost vyvážet prut na volnou vodu.
Hned co jsme nanosili věci na místo, chlapi už se věnovali stavbě stanu a já bleskurychle nafoukl člun a už jsem brázdil vodní hladinu. Bohužel nemám echolot, takže jsem si musel vystačit s olovnicí a mým provizorním hloubkoměrem. Podařilo se mi najít podle všeho oko v mírné pokrývce trávy, krásně jsme cítil jak olovnice dopadala na tvrdé dno. Nemohl jsme ale odhadnout, jak velké místo je,protože foukal silný vítr a stalé mě na člunu odnášel. Spustil jsem teda na místo asi 60metrů od břehu v 7.5m hloubce H-bojku. Řádně jsem nakrmil. Jako návnadu jsem měl nachystané větší množství vařené kukuřice, řepku, boilie a halibut pelety. Podotýkám, že náš rybářský řád zakazuje označování krmných míst, jakýmkoliv způsobem. Nechci se na internetu chlubit, že porušuji rybářský řád ani bych nechtěl nikoho nějak pohoršovat. Také se omlouvám, že odbočuji od tématu. Ale naše stránky jsou hlavně informativní pro všechny ostatní rybáře. Podle mě je H nebo tyčová bojka normální rybářskou pomůckou, kterou si můžeme koupit skoro v každé rybářské prodejně. Často se ale stává, že když vyrazím na ryby dělají mi sem tam společnost plovoucí petlahve, které někdo použil právě místo bojky. Však ona nic taková petka nestojí co by ji rybář při svém odchodu od vody vytahoval z vody. Moc dobře vím, že rybařina je drahý koníček, každý nemá na tyčovou bojku nebo není tak zručný, aby si ji vyrobil. Obyčejná H bojka ale stojí okolo 100kč, což podle mě není taková finanční zátěž a každý by si rozmyslel, jestli by ji ve vodě nechal či ne, sice už není tak bezpečná proti zamotání ryby po záběru, ale pokud je rybář aspoň trochu zruční, nevidím už jinak žádný problém. Každý kdo někdy nechal ve vodě petku by se nad sebou měl zamyslet. Ne tak moc proto, protože si myslím, že zákaz týkající se označování krmných míst je právě kvůli již zmíněným praktikám některých rybářů, ale hlavně se nad sebou zamyslete kvůli naší přírodě a místům, kde se vracíme za odpočinkem, či ulovením trofejních nebo jakýchkoliv ryb, (protože pro mě je cenný každý úlovek) .To platí samozdřejmně i o nepořádku kolem vody. Podle mě tato vsuvka nebyla zbytečná, i když by mi někdo mohl oponovat, že takových článků byla napsáno spousta. Nenabádám ani nikoho, aby porušoval rybářský řád.
A zpět k rybaření (: . Když jsem nakrmil, stan už stál a taťka se strejdou už rozbalovali pruty. Já jsem si ale dával načas, nechtěl jsem nic ponechat náhodě. Rozbalil jsem udice, navijáky a nachystal jsem si dva delší (asi 40 cm dlouhé) návazce a závěsy na olova. Neodpustil jsem si to a šel jsem se projít kolem vody, přitom jsem si nasbíral kyblík středně velkých kamenů. Ty jsem připevňoval pomocí gumičky místo olov na odpadávací systém. Když jsem vše navázal, uklidnil se i vítr, takže jsem mohl vyjet na první vyvážku prutů. Jeden prut s halibutkou jsem vyvezl k bójce a kolem prohodil pár pelet a druhou montáž s boilie zavezl asi 20 metrů za krmné místo. Dal pruty do vidliček a na chvíli jsem si oddechl. Sezení v křesílku mě po noci, kdy jsem nespal, unavilo natolik, že jsem si zdřímnul. Z mikrospánku mě probudila až v 5 hodin odpoledne jízda na halibutku. Krásnej kapřík mi udělal velkou radost, byl sice malej, asi tak 45 cm, ale potěšil. Když jsem ho šel do vody vyháknout, pochopil a z háčku se ladně uvolnil sám. Konečně nějaká činnost, dal jsem na vlas další peletu a už jsem pádloval zpátky na vodu. Všechny nás přepadal hlad, tak jsme si něco uklohnili na plynovém vařiči. Do toho měl taťka záběr na kuku, ale byla to stejná sorta. Strejda zůstal zatím bez záběru. Mě se rozjela zase halibutka,, ryba vypadala slušněji, ale podařilo se mi vyháknout. Už se stmívalo a začínalo zebat do noh, tak jsem převázal na odhoz, protože se mi už nechtělo vyjíždět s člunem. Půl hodinky po náhozu mi to lapla 53 kapříka. Vypadalo to nadějně, ale do půlnoci to už pak ani neťuklo.
Další den ráno jsem nakrmil, vyvezl pruty a plný očekávání pozoroval swingery. Co se ale následující 4 dny dělo se mi ještě teď špatně píše. Bohužel si člověk počasí nevybere a obvykle jezdí na ryby, když má zrovna čas, kterého bývá málo. Obrovská vedra mi nesvědčí a ani kaprům moc ne. Ale furt na tom byli s 19 °C vodou v těch 7,5 metrech líp než já schovaný v předsíňce stanu. Rybářů se kolem nás v průběhu týdne objevovalo čím dál více. Sem tam se někomu ze zátoky pověsil nějaký malý šupináček. Strejda to ve středu ráno nevydržel a jel domů, protože my jsme neměli ani potah. Ve stejný den kdy odjel, nám stan vypláchla v noci bouřka. Všechno nasáklo vodou, ale obavy, že to neuschne, jsme neměli, protože jsme dobře znali předpověď počasí. Kapry ani tato noční bouřka nerozhýbala, protože další den bylo zase tropické vedro a ani náhodňák nepřišel.
Ale ve čtvrtek dopoledne nás čekala kontrola naším profesionálním porybným (záměrně nepíši jmméno). To jsem se celkem těšil, protože předtím jsem neměl na Hartě kontrolu 3 roky. Jak to asi proběhlo,, taky myslíte na tu bojku jako já? Porybný nás pozdravil,,slušně požádal o rybářské doklady ,ale ejhle ,,co ta bojka pánové? Doufám že mi nebudete tvrdit že není vaše?´´To jsme samozdřejmně nepopřeli a k bojce sme se hlásili, všichni jsme dobře věděli, že máme perfektně nastudovaný rybářský řád, že nás jen tak na něčem nenachytá,, nakonec jsme za výhružek, které má náš porybný dobře nacvičené, bojku z vody vytáhli,,nepřišli jsme se přece k vodě dohadovat a kazit si to,,co je psáno to je dáno,,v tom jsme mu nemohl nic vytknout. Paradox je však ten, že asi 70m od nás byli dva kapraři, které pan porybný taky kontroloval. Ti si vesele krmili u vlastní bojky, která šla vidět přez celou zátoku i po jeho kontrole, když se ještě nacházel v zátoce. Celkem jsem přemýšlel ....ale některý věci mi hlava nebere,přtom pan porybný byl mimořádně přesvědčivý,,jen jestli on má na všechny stejný metr vrtalo mi hlavou..den proběhl jako ty ostatní- mrtvo,,až na jednu 60cm štiku, co se pověsila ráno taťkovi na nastraženou rybku.
Pátek odpoledne po dlouhé době zase jízda byl to šok,,ani sem nevěděl na který prut to bere,,nakonec jsem zdárně zasekl menšího kapříka... Ten den přijel i strejda podle předpovědi se na nás hnala bouřka jak blázen,,Stejda ale přivezl impregnaci na stan tak sme se rozhodli zůstat u vody a doufat, že to ty karpy rozhýbe..No bouřka přišla...ale to co se dělo jsem u vody ještě nezažil,,přihnalo se to tak rychle, že jsme nestačili sbalit ani věci do stanu, když jsme viděli, co se žene shodili jsme nahozené pruty z vidliček na zem a doufali že nic nezabere,,na drobnosti jsme kašlali, ale zapoměli jsme na jeden prut, který byl nahozenej na štiku strejda s taťkou drželi stan a já se rozhodl jít ještě pro ten prut. Když jsem ho, ale popadl do ruky a podíval jsem se směrem na Roudno bylo mi jasné, že to už do stanu zpátky nestihnu, otočil jsem se směrem do zátoky a naskytl se mi krásný okamžik, jak vítr podebral rybářské deštíni od kolegů sedících od nás asi 50m a vystřelil je jak rakety. Toto jsou jedny z nezapomenutelných okamžiků, po hodině bouřka ustala. Spláchla nám ale kýbl se 7kg kukuřice do vody naštěstí trochu plaval, tak jsem pro něj zajel člunem. Ten den už jsem ani nedoufal, že něco chytnem spíš jsem se věnoval vysoušení, abych se aspoň vyspal.
Víkend,,v sobotu a neděli mi přišlo pár záběrů,možná protože jsem se rozhodl změnit taktiku. Konec s vyvážením. Chtěl jsem si zase chytit aspoň nějakého menšího kapřika. Převázal jsem teda na krmítko, rozdělal jsem šrot a požil menší 10 cm návazce kde jsem stražil kuku na vlas a k ní jsem dával kuličku polistyrenu, aby to bylo celé nadnášené, předpokládal jsem, že to bude lehce vykukovat z trávy. Taky to zafungovalo jak mělo.
Další pondělí- den odjezdu. Ráno jsem už ani nevstával. Vzbudil jsem se někdy kolem 8. ani se mi nechtělo nahazovat pruty,ale překonal jsem se. Nahodil jsem je oba celkem bez problémů na místo, kde byla bojka , protože jsem věděl, že bojka byla přesně v jedné přímce se stromem na druhé straně. Co se nedělo, ještě jsem nestačil ani najít něco k jídlu a už se mi rozjížděl první prut, do toho hned druhý. Oba kapři mě moc potěšili i když měřili jen do 50 cm. Vyměnil jsem teda kuku a šup jim to tam zpátky. Další jízda....... a další..... najelo tam hejno prcků což je na hartě zvykem, ale byl jsem rád (: Za poslední poslední tři hodiny chytání jsem vytáhl asi 15 kousků. Hladina jako zrcadlo slunko zase peklo, ale chutnalo jim. Zajímavé je ale to, že strejda i taťka neměli ani potah. Po dvou hodinách snahy o nahození do míst, kde se to dařilo mě, začali balit..Já jsem nakonec vytřel a vyfouknul člun, sbalil svoje pruty a strašně nerad jsem se loučil s vodou..Ale co se dá dělat rybářskej týden končil, i když to bylo pro mě z velké části utrpení, protože nesnáším vedra. Odnesl jsem si od vody pár nových zkušeností a spoustu nezapomenutelných zážitků.