HISTORIA MAGISTRA VITAE

HABSBURSKÝ START

Scházíme se opět, jak se stalo dobrým zvykem v tento čas, u rozmanitého stolu české historie, abychom z jejího pestrému menu vybrali to, co pro bylo důležité, a zároveň abychom se z ní pokusili vyrobit nikoli dějepisnou přednášku s chutí vysušené tresky, nýbrž krmi plnohodnotnou a plnou šťávy. "Léta Páně 1526. uherský a český král Ludvík byl obklíčen tureckými vojsky, když předtím dobyl hrad Šabac. Přijelo mu na pomoc množství pánů, rytířů i královských měst s vojenskými zástupy: pan Štefan Šlik, pan Jan Buštěhradský a jiní, pan Jindřich Kutnauer z Kutnova na Pece, purkrabí kraje Královéhradeckého; a dále urozený a statečný rytíř pan Jakub Kyšperský neboli Valečský z Vřesovic a na Valči, podkomoří Království českého, který vedl pěší vojsko z královských měst, byl s ním, když se ukrylo za hradbu pavéz a spolku s jinými zde byl od Turků zabit. Pan Jindřich Hložek ze Žampachu a na Březně jen taktak ujel, když mu krejčí Asman z Mladé Boleslavě dal svého koně. Pan Oldřich neboli Kundrát Cetryc z Lorenzdorfu, truksas neboli stolník krále Ludvíka také ujel a krále tam nechal. Uhři pořád chtěli, aby král Ludvík táhl vpřed proti Turkům a neustupoval, a Čechové mu radili, aby ustoupil, opevnil se a čekal, až mu jich přijde na pomoc víc. Král chtěl udělat to, co mu radili Čechové, ale Uhři se to dověděli a začali se domlouvat proti králi i proti těm, kteří mu takto radili, a říkali, že takové lidi budou sami bít a bojovat proti nim. A tak král Ludvík řekl, že přece jen vytáhne vpřed, i kdyby tam měl zahynout." Ve dnech 14. až 19. srpna 1526 se Ludvíkovo vojsko přesunulo pomalým pochodem k městečku Moháči. To leží na Dunaji nedaleko maďarskosrbské hranice a počtem svých obyvatel je dnes srovnatelné například s Jindřichovým Hradcem. Dunaj v těchto místech opisuje výrazný oblouk - jako by si zatím vcelku poklidně tekl k jihu, ale v okamžiku, kdy tato řeka spatří v dálce Moháč, tak jí jde notný kus cesty směrem západním naproti. Když se toho města dotkne, tak se zas obrátí se a pokračuje dál k jihu. Tady se král Ludvík Jagellonský vzdal poslední koketérie s myšlenkou na mír s Turky a s ohledem na svého velitele Tomoryho i na naléhání papežské diplomacie se rozhodl svést s nepřítelem bitvu. "A tak král Ludvík řekl, že přece jen vytáhne vpřed, i kdyby tam měl zahynout." Jakpak situace u Moháče vypadala? Zprávy o ní jsou docela podrobné: Uherské oddíly přicházely do hlavního ležení (to se nacházelo jižně od městečka) až do 28. srpna. V podstatě by se dalo říct, že se k místu srazu a posléze i bitvy trousily jako švábi na pivo. To hmyzí srovnání není tak docela na místě, neboť švábi, jakmile ucítí pivo, spěchají k němu poměrně svižně, což se o Uhřích a jejich spojencích říct rozhodně nedalo. V předvečer střetnutí měl český a uherský král Ludvík k dispozici asi 25 000 bojovníků, 8000 z nich nepatřilo k uherským oddílům. Patřily Čechům, Moravanům a ještě dalším národům. Což nebylo moc... hlavní část vojenské pomoci z Čech a z Moravy v Moháči však ještě nedorazila. Žoldnéřský sbor, vypravený českými městy, odhadl špatně cestu a v inkriminovanou dobu se pohyboval někde mezi Budínem a Székesféhervárem (neboli Stoličným Bělehradem). Do střetnutí zasáhnout nestačil, a zřejmě ani moc nechtěl. No a oddíl, sebraný Jindřichem z Rožmberka a Adamem z Hradce, táhl teprve Rakousy k uherské hranici. (Zkrátka měl zpoždění jako leckterý mezinárodní rychlík.) A turecká armáda - o ní jsme si už dlouho nic neřekli: Co s ní bylo? Turecká armáda překročila 23. srpna řeku Drávu.Její početní stav: měla jasnou převahu. V poměru dvě ku jedné. Možná ještě o něco víc. 55 000 Turků proti již zmíněným pětadvaceti tisícům v řadách jejich křesťanských protivníků. Před porážkou zdá se mohl křesťany zachránit už jenom zázrak. "Umístili tedy krále do třetího šiku a tehdy pan Ondřej Trepka, královský hofmistr, řekl Čechům: Pamatujte na má slova, milí páni Čechové: kdo z nás je věrný svému pánu, toho pak najdou tam, kde se na slušného člověka sluší; ale kdo jsou zrádci, utečou... A Trepka byl Polák. A stalo se tedy tak: on spolu s jinými zůstal při králi, a jiní utekli."

HABSBURK NA ČESKÉM TRŮNĚ

"Léta Páně 1526. Ludvík, uherský a český král, syn Vladislava, též uherského a krále, vida, že Solimannus, císař turecký, maje lidu dvakráte sto tisíc, do království uherského vtrhl, proti němu se toliko se dvacíti čtyřmi tisíci u Moháče položil a nevyčkav těch, kteří mu z Čech a z Moravy i jiných zemí ve velikém počtu na pomoc táhli a již na cestě byli, z nabádání některých biskupů a pánů uherských svedl bitvu s Turky ve středu v den Stětí svatého Jana, tj. 29. dne měsíce srpna, a opuštěn jsa od lidu jízdného, skrze zradu přemožen a ponížen a křesťanů do patnácti tisíc zbito, mezi nimi zahynuli mnozí udatní rytíři z Čech, z Moravy a ze Slezska také mnozí překrásní mládenci tam zůstali. Sám pak král Ludvík u bitvy utíkaje v nějakém potoce bahnitém, Ciele Patatra řečeném, když se s ním kůň na znak do bahna převrátil a on leže pod koněm v odění sobě pomoci nemohl, nešťastně a bídně zahynul. Po nějakém čase v témž bahně nalezen a ve Stoličném Bělehradě pochován jest. Tomu slavnému pánu téměř vše nečasně se vedlo. Dříve času se narodil. Dříve času byl korunován v Uhřích i v Čechách. Dříve času mu brada rostla a šedivěl. Dříve času v království správu vešel. Dříve času se oženil a dříve času zahynul. Živ byl let dvacet, jeden měsíc a 29 dnů. Kraloval po smrti otce svého 10 let, 5 měsíců a 11 dnů." Tolik autor těchto řádků, mistr Marek Bydžovský z Florentina. Věnoval se zhusta sepisování minulosti, jakož současnosti vlastní země, a že jeho péro neumdlévalo, o tom svědčí tři sborníky, které se věnovaly vládě tří prvních Habsburků na českém trůně.

Kroniky Marka Bydžovském o prvních třech Habsburcích na českém trůně jsou pro nás jedinečnou studnicí informací.

"Po kterémžto nešťastném pádu a zahynutí tohoto ctného a šlechetného mladého krále Ludvíka stavové Království českého položili sobě sněm téhož roku na Hradě pražském a ti jej v pondělí po svatém Františku, tj. 8. dne měsíce října začali."

Hned na začátku byl odhlasován program sněmu, a to ne jen tak ledajaký, nýbrž hned z osmi bodů sestávající:

• "Za prvé bylo usneseno, že král nemá desk zemských v svou moc bráti ani v ně mimo svobody tohoto království vkračovati;
• za druhé že nemá moci žádnému úřadu bráti bez spravedlivého rozeznání úředníků a soudců zemských i jiných rad Království českého;
• za třetí aby žádný ven ze země k soudům potahován nebyl o nižádnou věc ani od krále, ani od nižádného jiného;
• za čtvrté aby král obyčejně dvorem byl v tomto království, pakli by z něho vyjeti měl, aby je poručil k opatrování obyvatelům království tohoto s radou obecného sněmu;
• za páté že král nemá jiných rad užívati ve věcech království tohoto nežli Čechů;
• za šesté aby král stranám podjednou a podobojí žádných útisků nečinil ani činiti nedopouštěl a o to se císaři přičinil, aby rozdílové strany víry v okolích zemích skrze řádné sjití ke srovnání křesťanskému i k nápravě přivedeni býti mohli;
• za sedmé kněžím aby žádný ženiti se pod sebou nedopouštěl ani jiných rozpustilostí a zjevných hříchů poddaným a čeledi své, ani rouhání proti svátostem, proti Matce boží a svatým, ani masa jedení v postní dni, ani díla v neděli a jiné svátky od církve nařízené pod skutečným trestáním;
• za osmé ožralství a pití hanebné a jiní zjevní hříchové aby žádnému ze stavů, ani čeledi a poddaným jim, ani žádnému jinému trpěni nebyli, neb jest to věc nenáležitá, nepoctivá a před Bohem i lidmi ohyzdná."