Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Po třech dnech deště krásný pohled z okna po ránu ještě před snídaní.

Protože je Rybník vlastně v kaňonu, začíná každá vyjížďka stoupáním. Dnes jsme si dali z 530 na 700 m.n.m. na 3,8 km, což bylo celkem stravitelné, navíc nebylo ještě vedro. Cestou míjíme jednu z mnoha již zaniklých obcí (Korytany), který je tu, stejně jako na Šumavě, velmi mnoho.
V Šidlákově míjíme v posledním 10% stoupání zajímavé stavení

No fakt, koukáte na 10% kopec.

Kousek nad Šidlákovem se otvírá tento krásný rozhled. Tam kdesi v dálce je Chodov a kopec, který budeme muset zase překonat, abychom se dostali zpět do Rybníka.

Z Šidlákovic to byl pohodový sjezd až do Poběžovic. Pak malé stoupání na kruháč a už jsme ve Štiboři.
Opravují zde kostel sv. Mikuláše, který je až z poloviny 13. století a je tak nejstarší památkou celého Plzeňska.

Byla to zřícenina, což je z této strany ještě velmi patrné, ale vstává opravdu z mrtvých. Sice tu do kostela asi již nikdo nechodí, ale mám radost, že se daří takto staré památky udržet v kondici. Byla by to velká škoda o tuto historii přijít.

Vedlejší fara zatím na nějakou tu dotaci zatím čeká.

V Šitboři se kolem roku 1350 narodil spisovatel Jan ze Šitboře, známý též jako Jan z Teplé (Johannes von Tepl) resp. Jan ze Žatce (Johannes von Saaz). Byl žákem humanisty Jana ze Středy (Johannes von Neumarkt), důvěrného přítele a kancléře Karla IV. Jan ze Šitboře je autorem významného středověkého díla „Oráč z Čech“ (Der Ackermann aus Böhmen).

Celé dopoledne projíždíme krajem Chodů, našich psohlavců chránící hranici Českého království. V Postřekově mají třeba muzeum chodských krojů.

Kostel sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem.

V tomhle kostele je pochován nechvalně známý "Lomikar" (Volf Maxmilián Lamingen), známý odpůrce Jana Sladkého Koziny.
Je neuvěřitelné, že v jediném hotelu s restaurací, si klidně v sezóně vezmou dovolenou. Od Rybníka tedy jedeme stále jen se snídaní v žaludku, nikde žádná použitelná hospoda.

Pokud si všimnete aleje pod tím kopcem, pak vězte, že to je Lomikarova alej z Nového Hamru do Trhanova.

V Chodově nás zachraňuje sámoška s vietnalským vlastníkem a šunkový salám (ano pany, to je sunka!) s pár houskami. Ne každému z nás se ale podařilo tuto stravu dovést až do Milířů 

Pro milovníky Helenky Vondráčkové:

Kdy tu chodská skála,
Na hranici stála,
Znáš ten čas
Dobře znáš ten čas.

Pamatujete? Tak mezi těmi stromy je šutr, který se jmenuje "chodská skála".

Kousek před Pecí koukáme na horizont, kam budeme muset vystoupat. Zatím se to jeví, jako pohodový výšlap.

Jenže není. K Rudolfově pile (ta je tam dole), to ještě jde, ale pak to přijde. To, co vidíte mezi kládami je kopec začínající na 10% a končící na 14% .Zkrátka na cca kiláku jsme vystoupali asi o 150 výškových metrů.

A zde je důkaz.