Kolín
Kolín
31 000 obyvatel
O raně středověké situaci v prostoru Kolína není zatím mnoho známo, o tom, že toto území mělo již tehdy nesporný význam, však není pochyb. Archeologické nálezy dokládají existenci slovanského hradiště v prostoru nynějšího města (především kolem chrámu sv. Bartoloměje) i v nejbližším okolí.
K novému zhodnocení této strategické polohy došlo až kolem poloviny 13. století v souvislosti s budováním základní městské sítě českého státu za Václava I. a Přemysla Otakara II. Dodnes však není uspokojivě vysvětleno, proč se prvním pokusem o městskou lokaci v okolí kolínského ohybu Labe stal vznik nynějšího Starého Kolína uprostřed bažin Labe a Klejnárky, 7 km východně od Kolína (pravděpodobně i tam existovala osada již dříve). Město nový Kolín bylo založeno zřejmě až v 50. letech 13. století a roku 1261 již existovalo a jeho opevnění sloužilo jako vzor jiným městům. Roku 1295 je doložen farní chrám sv. Bartoloměje, jehož výstavba začala současně s lokací.
Podobně tomu bylo i s klášterem dominikánů. Kolín byl původně zamýšlen jako město hornické, předpoklady těžby se však nenaplnily a po objevu nových bohatých ložisek v Kutné Hoře ztratila okolní těžba praktický význam. Město pak těžilo především z průvozu zboží a ze skladu a prodeje dříví plaveného po Labi. Město zůstalo až do konce 14. století převážně německé, teprve ovládnutí města husity v roce 1421 znamenalo rozhodující a trvalý obrat.
Půdorys Kolína lze řadit mezi nejstarší důsledně šachovnicové městské lokace. Město zaujalo z obranného hlediska výhodnou polohu při samém okraji skalnatého srázu nad řekou. Jižní okraj města určil nevýrazný výškový předěl v prostoru snad staršího předchůdce kostela sv. Bartoloměje, jeho zahrnutí do ohrazeného prostoru města mělo kvůli obraně jižní strany města klíčový význam. Město svým konstituováním podmínilo existenci pravoúhlého křížení dvou hlavních komunikačních směrů. Rozhodující význam měla cesta do Prahy přes Český Brod na Čáslav – ta vytvořila střední podélnou osu celého města, po jejíž severní straně bylo vytyčeno obdélné náměstí. Cesta od jihu ústila na náměstí v pravém úhlu a vytvořila příčnou osu symetrie. Kromě této ulice se na kompozici uliční sítě podílejí i ortogonální koutové ulice v rozích náměstí. Jihozápadní část města byla snad již od 14. století vyčleněna jako židovské ghetto, po pozdějším obnovení jedno z největších v Čechách. Ještě ve 13. století se ve městě začala prosazovat kamenná měšťanská výstavba, po požáru v roce 1349 bylo město obnovováno již zcela běžně z kamene. Tehdy vyrostly nákladné zděné domy stojící z velké části dodnes. V další fázi bylo náměstí lemováno podloubím.
Od husitského období se urbanistický vývoj města omezoval spíše na proměny zástavby po válečných událostech a požárech. Důležitou událostí bylo zničení dominikánského kláštera husity r. 1421. Na jeho místě pak ještě před skončením válek vyrostl hrad husitského hejtmana, který zaplnil příslušnou část městského parkánu a od počátku byl budován jako jednotka se samostatným vstupem, nezávislým na městě. Dalším temným obdobím pro rozvoj města byla třicetiletá válka, kdy bylo město ležící na důležitých dopravních tepnách, téměř neustále obléháno a drancováno. Kolín byl ničen vojenskou silou, požáry i morovými epidemiemi. Město se vzpamatovalo až za vlády císaře Josefa II., kdy byla obnovena řemesla i obchod, i když se v tuto dobu začalo město, po několik století české, opět poněmčovat. Průmyslová revoluce a 19. století vůbec přineslo Kolínu zpět jeho význam, ale i novou tvář, kterou si podstatě zachovává dodnes.