Cesty Severu : Den jedenáctý - Od Dead man lake do Valdezu
Den jedenáctý – od Dead man lake az do Valdezu
Probudili jsme se do slunečného rána, které bylo také ideální pro létání. O tom nás přesvědčovala hojná hejna divokých hus, která nad námi s hlasitým kejáhním přelétala. Oli na takové volání reagovala jednoznačně. Vystřelila ze spacáku s foťákem a natahovala krk a vesele výskala za kažým hejnem, které nás míjelo.
Dali jsme si již tradiční snídani,výbornou ovesnou kaši s ovocem a oříšky, vyčistili zuby v jezerní vodě plné sladkovodního planktonu (pro některé hnusnými breberkami) a vyrazili na cestu. Včerejší červánky avizovali pěkný den, ale dnešek nebyl jen pěkný, byl to den jak z praku. Modrá obloha kam jsme jen dohlédli, sluíčko a teplo nás provázelo na naši cestě. Ve vesnici Tok jsme natankovali benzin a marně hledali otevřené info centrum, vlastně jsme ho hledali marně celý den, všude nám opakovali, že je po sezoně. My stejně vytrvale pokračovali po Glenn Hwy a kochali se neuvěřitelnými výhledy na Wrangell Mountains. Někde kolem Chistochina nás dohnal hlad a tak jsme našli klidné čisté odpočívadlo a opřeni o stěnu záchodků do které se opíralo i sluničko jsme poobědvali a vychutnávali doslova letní slunění a po dlouhé době jsme mohli sedět jen tak v tričku bez toho aniž by hrozilo nastuzení. Vyrušeni typicky americkým postarším párem – velmi obezní panička a pán který po zastavení vyvenčil svého psího mazlíčka jen tak kam stačilo vodítko z auta nás zvedl opět na cesty. Pokračovali jsme kolem pěkného roubeného zájezdního hostince poblíž Gakony, který prý pamatuje nejen zlatou ale i měděnou horečku. A my už si to mastíme kolem Copper City dále na jih do Valdézu. Místní doporučují, že když je tak pěkně, měli bychom navštívit i nedaleké měděné doly, ale my věříme na stálost počasí a necháme si výlot možná na zítra. V rádiu posloucháme Malého prince a koukáme na neuvěřitelně krásnou krajinu, když tu na rezavě hnědé loučce, za kterou se zelená smrkový les a za ním tyčí vrcholky Wrangell, se objeví on.. pan Los.
Nádherné obrovské zvíře, které si to naprosto bez zájmu namíří k nám, pomalu přejde po loučce a těsně za našim stojícím autem přejde na druhou stranu silnice a zmizí v lese. Žasneme, je to opravdu úžasné zvíře, které nás ohromuje svou velikostí.
Do Valdézu zbývá kolem 50ti mil, a my projížíme horským údolím vyhloubeným Tonsina river. Míjíme zavřené kempy a přemýšlime kde složíme hlavu. Průvodce nabízí dva krásné kempy ve Valdezu, jeden na pobřeží a druhý kousek od ledovce. Těšíme se na ně, ale přesto obhlížíme i jiné možnosti. Při tom narazíme na osadu z malých srubů. Opět zavřeno po sezoně, ale i tak najdeme jednu z chatek otevřenou. Je tu sucho, útulno. Ale zamítáme, protože je to příliš blizko silnice. Pár mil dále mrkneme na ledovcový jazyk, který se plazí do údolí. Přehoupneme se přes Thomson pass, také jednu z cest zlaté horečky a za ním se nám odhaluje nemilá skutečnost. Valdez je schovaný pod inverzní pokličkou. Rozhodujeme se zda raději nezůstaneme v nedalekém Blueberry lake kempu, ale inverze sahá i sem a vyhlídka noclehu v inverzním mraku nás moc neláká. Sjedeme podel dravé řeky do Valdezu. Olinka sleduje jak by se po řece dalo krásně sjet na raftu či kajaku, ale to už nás kromě tmy pohlcuje i lepkavý mživý mrak který obklopuje celé údolí. Hledáme v šeru kemp u moře. Mineme blikající ceduli „Bear Crossing“, auto obklopí typciký rybí zápach přístavu a kolem auta se přeženou dva orli bělohlaví. A už kemp vidíme, nehostinné místo vedle silnice kousek před nákladním přístavem nás skutečně neoslní. Vsázíme tedy na druhý kemp pod ledovcem. Ani tady to nevypadá na pěknou noc. Naplníme tu alespoň žaludky studenou večeří, chlebem s máslem a marmeládou či buřtem a zajedeme mrknout i do centra. Bohužel, lepkavé mžení a hutná tma nám ubíra chuť cokoliv ve městě dělat či hledat a tak prcháme zpátky nad město přespat v původně zamítnuté boudě u silnice. Za odměnu nás čeká krásná tichá jasná noc, obloha doslova přecpaná hvězdami a tu a tam nějaká hvězda z přecpané oblohy spadne. Olinka nám ukáže jak velká je velká medvedice a snažíme se s ní hledat i další souhvězdí, ale hlavně si užíváme nádhernou noc.
Lukáš, Honza a Oli a hejna hus ))