Cesty severu: Den Třicet jedna - Kaslo-Nelson-Kelowna
31. 10. 2009
31.den : Kaslo-Nelson-Kelowna
Leje, stejně jako v noci, kdy nás probudil Lukáš, že na něj prší, tak jsme přidělávali nad sebe plachtu v přístřešku s děravou střechou. Máme trochu mokré spacáky, ale v teple auta jsme je snadno zase vysušili. Bylo rušno, tuto noc. Sotva jsme večer usnuli, začali na hřišti kolem nás lítat zombie a zombice. Děti z Kaslo měli předhalloweenskou noční hru, sbírali kartičky -zbraně rozházené ve tmě, které je asi chránily před Zombie, jak jsme pochopili. Samozřejmě hledali i u nás v přístřešku a postupně si mezi sebou řekli, že v boudě spějí nějaké tři mumie a děti jsou zvědavé, že ..
Kaslo je moc pěkná vesnička, až nezvykle hezká na kanadské a americké poměry. Taky tu na jezeře mají nejstarší zachovalý kolesový parník v Severní Americe.
Nestačíme se divit, jak rychle přecházíme z podzimu do zimy a zase zpátky, navíc podzim je v některých oblastech, zdá se, skoro na začátku, jako třeba tady u jezera Kootenay, všude je ještě krásně barevné listí na stromech a taky spousta modřínů tu roste s ještě neopadaným, žlutým jehličím. Stromy jsou tu vzrostlý, veliký, ne jako na severu, přibyly jedle a sekvoye, dokonce. Jo, tundru a tajgu jsme už nechali daleko za sebou.. Na Yukonu už je zima a mráz, v okolí Louis Lake a Revelstoke tak 20cm sněhu.
Nelson – tohle město původně nebylo v plánu, ale je možné, že kluci nakonec na zimu nebudou chtít zůstat ve Vancouveru, hlavně kvůli olympiádě, ceny bydlení a všeho jdou postupně nahoru a taky na práci se do Vancouveru stahuje kdekdo a bude tam kolem olympijského šílení asi dost těsno, tak začínají uvažovat třeba o Kelowně, nebo i o Nelsonu o kterém z různých stran slyší samé klady, samá pozitiva. Kdo ví, třeba budou zrovna tady..
Opravdu příjemné a hezké městečko, na břehu jezera Kootenay. Průvodce, ani kamarádi nelhali. Žije to tu, v uličkách spousta alternativců a zajímavých postaviček.. Bude to asi tím, že je tu škola umění a škola čínského léčitelství, takže umění, galerie, kavárny, řemeslné obchůdky. V kafárně pražírny Oso Negro to voní kafem a všemi možnými dobrotami, neustále narváno a hlavně co pozorovat. Hemžení zdejších postaviček je neuvěřitelné! Pán s batohem za oknem zachraňuje pavoučka, který mu leze po bundě, venku na kohosi čeká pejsek.. Obsluha za barem v kostýmech, jelikož je Halloween..Pán si u stolku prohlíží knížky, co si právě přines z antikvariátu..Klábosí se, je tu příjemně..Za dveřmi okouní černá kočka..
Jedeme nahoru do Whitewater, lyžařského střediska nad Nelsonem. Cestou přibývá rozbředlého, mokrého sněhu, podzim zase ustupuje paní zimě. Dole pod námi hustý les, sem tam s prápory světlých lišejníků, mezi stromy vlezlá mlha. Kluci dostali typ ptát se na práci kdyžtak právě tam, jedem to očíhnout, kdyby náhodou se jim to hodilo, ať vědí, do čeho jdou. Ale je mimo sezónu, někdo ze zaměstnanců nás odkazuje na kancelář ve městě. Jedem zpátky.
Ještě krátce projdem město a vyrážíme směr Kelowna. Krajina se často mění, stejně jako počasí cestou slejvák jak blázen i s kroupami. Před Kelwnou se to už zase vyčasí, je tma, jsou vidět hvězdy a krásný bílý měsíc. Děti v osadách choděj na dýňovou koledu. V lese před Kelownou jsme viděli hasiče hasit požár nějakého domečku.
Před námi spousta světýlek obrovského města kolem jezera. Kelowna, jsme tady! Kemp na druhé straně jezera zavřený a tak si ustýláme v altánku nad zavřenou pláží. Dole šplouchají vlny za větru, nahoře měsíc, za jezerem světýlka města, kam půjdeme na průzkum zítra..
¨ Dobrou noc!
Oli.-) a Lukáš a Honza