Road trip USA - Den 18: Monument Valley - a zemí pionýrů
Road trip USA - Den 18: Monument Valley - a zemí pionýrů
Přes občasné noční návštěvníky jinak opuštěného indiánského tržiště za Kayentou jsme se dočkali rána. Ohříváni ranním sluncem, které začalo osvětlovat i protější skály, jsme se nacpali bábovkou a vyrazili omrknout monumenty zdejšího údolí.
V mysli jsme vzpomínali na westernové filmy, kde se hrdinové prohání na koních kolem skal trčících z prérie. A teď jsme je měli před sebou. A byli ještě úchvatnější a ještě mohutnější než jsme si je představovali. Celé kouzlo westernových filmú pak doplnilo pár pasoucích se koní. S naším autem jsme si to uháněli zvlněnou silnicí 163 s malou odbočkou k úžasně do krajiny zařízlých meandrům řeky San Juan až jsme na začátku městečka Bluff uviděli nejdříve podivný kulato-stěnný dům a pak pod ním hezkou komunitní kavárničku, kde jsme si dali dobrý kafe a ještě lepší lívanečky z modré kukuřičné mouky.
Už jsem myslel, že v Utahu, zemi Mormonů si kávu nedám. Mormoni totiž kávu, colu, alkohol, cigarety ani jiné drogy do svého života tradičně nevpouštějí, a Utah byl založen stoupenci Mormonského náboženství již kolem roku 1850. Na území nehostinného a pouštního Utahu přicházeli mormoni z celého území severní ameriky, jelikož jinde byli vesměs perzekuováni. Stejně jako na jiná místa přišli i Pionýři se svými krytými vozy téměř neschůdnou krajinou i do dnešního města Bluff, kde vytvořili komunitu, která prý pomáhala šiřit mír. Aspoň tak nám to jeden přímý potomek, téměř slepý stařec vyprávěl. Popisoval jak cesta plánovaná na 6 týdnů trvala 6 měsíců, jak jeho prarodiče budovali osídlení, jak rodili na cestě na krytých vozech a tak dále. Na památku těchto dní je zde nyní muzeum, kde v nově postavených srubech ukazují jak to kdysi bývalo zařizeno, jak vypadali kryté vozy a na dvd pouštějí ukázku trasy strastiplné pouti těchto pionýrů.
No, ale dost moderní historie, za městem je totiž místo se starými indiánskými malbami na skalní stěně. Jdeme na ně mrknout a skutečně ze stěny na nás pomrkávají kozy, lovci a koně. Člověk má pocit magična a cítí šamaská kouzla do stěn vrytá. Raději pryč..
Uháníme dále na sever k městu Moab, kolem nějž vede panoramatická cesta La Sal. Stoupáme z nějakých 1300 metrů o 1500 výše a opět se setkáváme se sněhem. Získáváme ale také krásný výhled nad údolí pod námi a spojí se nám do té doby několik vzdálených krajiných prvků. Z zády se nám bělají vrcholky hor, pod sebou vidíme skály jako z monument valley a v dáli se hloubí kaňony. Spouštíme se opět z nastoupaných metrů dolů až k řece Colorado, která si vykrojila úchvatnou cestu mezi zdejším žlutočerveným pískovcem. A hned je nám jasné, že jsme se ocitli v kraji zasvěceném sportu. Po řece se plaví rafty, kolem se prohání cyklisti a na malých skalkách bowldrují lezci. Obdivujeme tu oblast a je nám líto, že jsme s ní v programu lépe nepočítali. Dal by se tu strávit týden aniž byste se nudili. Rychle doplňujeme palivo a pitivo a chléb a jedeme honem do Arches national park abychom stihli před západem slunce do červena zbarvené skalní město plné roztodivných krajů. V plánu pak máme zakotvit na konci parku v kempu a ráno si vychutnat i východ slunce.
Už od vjezdu jsem jak na trní a popoháním fotícího Honzu, že bychom mohli nejdříve do kempu a pak se mrknout co vyfotit. Jakmile dorazíme ke kempu svítí na nás cedulka FULL. Jdu se zeptat jestli by se nenašlo jen malé místečko pro auto, víc nepotřebujeme. Ale pán se jen směje po fousy, to já nemůžu a to víte tenhle kemp je plný už od rána, a rezervace na místa mám na celou sezonu. Sklopíme uši a ještě uděláme pár fotek se západem slunce a vyrazíme zpět ke Coloradu. Tam bylo kempů dost, tak se snad místo najde. První kemp - plný, druhý - plný.. ve třetím už nás to přestalo bavit a tak v dalším kempu zaparkujeme ve volném parkovacím stání a čekáme co se stane. Pro klid duše si dáme pivečko a co byste řekli, nestalo se nic:o)
s pivečkem v břiše a klidem na duši Lukáš