Pavel Hádek - rota Pohoří 1958-59
Tam co jsou dnes v Pohoří zřejmě kotce, býval opuštěný dům a stodola. Nebyla tam pozorovatelna, ani vedlejší budova. Tam, co stojí vůz, byl vchod ke koním. Byli dva (jeden se jmenoval Lanáš, pěkný pacholek). Vedle stájí bylo složené dřevo na topení, sami jsme si ho museli pokácet a navozit. V prostřední budově byl v přízemí sklad pro kuchyň, první patro: jídelna , kuchyňě, naproti byt politruka. Další patro: byt velitele roty a byt zástupce velitele - všichni tam měli manželky. Na střeše byla kukaň, ve které seděl strážný, sledoval okolí, ale na levou stranu stejně neviděl. V noci stražný obcházel kolem roty. Další část budovy: dole byt staršiny, sklad oblečení a munice atd., v patře: strážnice, PVS, kancelář velitele. Druhé patro: pokoje spojařů a motospojka, družstvo těžkého kulometu - 3 vojáci, psovodi - 4 vojáci, pod postelí tarasnice a náboje. A zbytek do asi 26 až 28 vojáků. Před budovou: stáj pro krávu, garáž pro motorku a později pro Gáze, sklad nářadí, zezadu: kotce pro psy a psovodská kuchyně. Jména velení: velitel npor.Stojan. zástupce kpt.Jirka, politruk por. Pterka a staršina Čada.
Úsek začínal u Baronova mostu kde byly jen cedule hraniční pasmo a odtamtud až k drátům nic jiného než cedule zakázané pásmo, za dráty orný pás, tam, kde to šlo. SISka nebyla. U roty byla "opičí dráha" a za hřbitovem střelnice. Na Janově Huti stél poslední dům, jeho poslední obyvatel byl hajný Veselka.
Jaká byla technika ? Samopal nebo puška, a patřičný počet nábojů, pouta, obvazový balíček, signální pistole, ve dne barevné dýmy, na noc světlice, (používalo se asi 6 až 8 signálů, kombinovaly se barvy, podle toho, zda došlo k narušení směrem ven nebo dovnitř, pro přivolání poplachovky atd.), pojítko (to byl telefon a na různých místech úseku byly zásuvky
ze kterých se dalo volat na rotu), nůž a podle počasí stanový dílec ze kteréh ze kterého se dala udělat pláštěnka.V noci se používaly výmetnice: zařízení do kterého se dávala světlice. Ale to bylo problémové, když si někdo chtěl vystřelit světlici tak kopl do nataženého drátu a svedl to na srnu. Pak to předělali na náboje a bylo povšem. Potom se používala S2 krabička do které se napojily dráty natažené nad zemí a po rozpojení se ozvalo slabé bzučení a rozsvítila se kontrolka bud vpravo nebo vlevo.
Oblečení: v zimě kožich z berana, v létě tzv. letnáky které po vyprání změnily barvu tak, že to vypadalo, jako když po čáře chodí mlynáři. Žold byl na hranicích až asi 300 Kčs měsíčně. V zimě se používaly lyže, boty-půlitráky: kožené holiny a v podrážce natlučené cvoky, takže si to každý, kdo lyžuje, umí představit, jak to jezdilo.
Život na rotě: služba, spánek, ve volnu práce na rotě. Služby, které byly vždy před polednem k dispozici na strážnici nebyly jmené, ale každý měl svoje číslo a tím se také měl hlásit. Byly to čísla od 1 do 100. Nevím určitě, myslím, že psovodi 80-90 ,velitelé 1-10, ale bez záruky.
Občas se hrál volejbal, pak plnění TOZ (Tyršův odznak zdatnosti) a Fučíkův čtenářský odznak. V té době na pohoří žilo asi 6-8 rodin trvale pak sezoní dělníci pracující v lese.
Tady na Pohoří byla narušena státní hranice dvakrát, nepamatuji se přesně, ale nejpravděpodobnější rok byl 1959 v létě. Jedno narušení bylo z vnitrozemí, dva mladí muži, kteří bydleli asi dva měsíce v hospodě, v noci pomocí žebříku překonali dráty - přišla na to hlídka, když se ráno vracela na rotu. Druhý případ je až neuvěřitelný: hlídky se měly podle předpisu střídat na pozorovatelně Pavlína, ale ta na pozorovatelně slezla asi o
půl hodiny dříve a ta co ji měla střídat se vlekla, a potkali se někde na Šancích. Pokecali a každý pokračoval dál. Mezi tím přelezl dráty z Rakouska muž, vylezl na pozorovatelnu, přečetl si noviny, které se tam povalovaly, a když viděl v dálce hlídku, tak slezl a šel proti nim se sekerou v ruce. Hlídka ho pozdravila, protože mysmyslela, že je to dřevorubec, a šla dál. On je ale zastavil a vysvětloval jim špatnou češtinou, že přelezl dráty a že utekl v Rakoska z nějakého transportu. Oni si mysleli, že si dělá legraci, až po chvíli mu řekli, že mu teda musí dát pouta a zavolat na rotu pro eskortu. Opravdu to tak bylo - nevymýšlím si. Občas přes Pohoří přecházeli kontráši: přejeli autem za dráty, u 2. pozorovatelny nechali auto v křoví a někdy se vraceli ten samý den, někdy až za týden.
Občas se promítalo kino, jeden film třeba celý týden. Promítalo se i pro místní občany v bývalé škole. Měli jsme i televizi Tesla 4000 s obrazovkou asi 25cm, hrálo jen Rakousko bez zvuku, pak radio a gramofon. Vzpomínám si na dvě písničky: Krokodýlí slzy a Sluneční ostrov od Jarmily Veselé.