Přestavby
12. 2. 2010
Simson S51 - přestavba na chopper
Zima už se nám krátí a zanedlouho všichni opět svorně vyrazíme do ulic, dálnic, pustin, lesů a já nevím kde všude jezdíte. Na jaře také určitě vyrazí spousta mladých "trapičů nízkých kubatur" s čerstvým řidičákem v kapse, a tak právě jim by mohlo být inspirací následující povídání. Jak již bystří z nadpisu pochopili, řeč bude o mém dávném pokusu přiblížit vlastními silami sériového Simsona blíže vzoru legendě zrozené v Milwaukee…
Na začátku nebylo slovo, ale zcela sériový Simson S51 Enduro. Už při jeho pořízení jsem dávno věděl, že duší rozhodně endurista nejsem a tak už v létě 1999 začaly první úpravy. Celý základ, tedy rám a odpružení zůstaly původní. Jen u předních vidlic jsem zrušil jejich gumové zakrytí a aby nešel "bordel" do těsnících kroužků, přibyly molitanové stírací kroužky, zakryté uříznutým koncem původních krytek. Originální přední blatník byl podroben důkladnému odtučnění a minimalizaci.
Zadní blatník našel své místo v regále a na motorce jej nahradil hluboký a krátký blatník ve stylu Harleyáckého Dyna Glidu, původem z předku Kývačky. Po vzoru H-Dčka jsem do jeho zakončení též zabudoval zadní světlo a blikny. Zadní světlo a také všechny blikny dostaly též plastová mračítka nastříkaná "rádobychromovanou" barvou. Abych nezapomněl, stroj byl též vybaven malým pohotovostním stojánkem, který dovoloval elegantnější zaparkování před obdivovateli na samé hraně bezpečného náklonu.
Původní sedlo jsem zbavil potahu se značkou IFA, u řidiče trochu ubral a spolujezdci hodně přidal vrstvu molitanu, čímž bylo dosaženo jeho - pro chopper nutné stupňovitosti. Nový koženkový potah jsem ještě pro větší efekt dovybavil spoustou stylových blýskavých nýtků. Pak přišla na řadu opěrka spolujezdce, vyrobená ohnutím nerezové tyče a doplněná též koženkou potaženým polštářkem, se stylovou orlí nášivkou vzadu. V dobách největší slávy jí též zdobily dvě americké vlaječky, které ovšem v průběhu věků jakýsi zlý člověk ulámal.
Hranatá a ošklivá původní nádrž nepřicházela pro můj záměr v ůvahu. Nahradil jsem jí krásně kapkovitou nádrží z Péráka s vlastnoručním plamenným lakováním, která byla navíc v předu o pár centrimetrů výš namontovaná než původní. Kastlík příliš blízko nádrži si vyžádal použití zalomeného palivového kohoutku ze Stadiona a kvůli konstrukci rámu jsem trochu přihnul zadní úchyty, aby vše pasovalo.
Do otvoru po původní jawácké přístrojovce jsem vyrobil celkem složitý přístrojový panel s tachometrem ze Simsona, analogovým voltmetrem, analogovým teploměrem vzduchu, spínačkou alarmu (na klíček) a spínači motoru a světel. To vše nezávisle podsvíceno a uchyceno na hliníkové destičce.
Na originální miniaturní nosič za spolujezdce jsem namontoval malý kufřík, původem na nářadí. A tím se dostáváme k elektronickým systémům celé stavby. Kufr byl totiž vybaven otevíráním na servomotorek s integrovaným osvětlením! Na boku kufru našla své místo teleskopická anténa, u níž se mi bohužel nakonec nepodařilo aplikovat plánované servo vysunování.
Spousta kluků si na stroje montovala různé bezůčelné antény, ovšem na mém stroji nebylo nic zbytečného! Pod sedlem jezdce byl totiž základ "audiosoustavy" – rádio Phillips, napojené na zmíněnou anténu. Audiovýstup vedl do zesilovače Tesla pod sedlem spolujezdce, odkud byl signál rozváděn do 12W reproduktoru (asi taky Tesla) vzadu pod kufrem a vpředu a dále repro stejného výkonu na řídítkách.
Systém jsem v průběhu let několikrát optimalizoval a byly doby, kdy motorka obsahovala reproduktory celkem čtyři, ovšem ty pak musely kvůli instalaci brašen pryč. Zůstanu-li u elektornických systémů, u předního reprodutoru (mimochodem ozdoben rádobyzlatým odznáčkem orla) byl instalován digitální teploměr motoru / vzduchu s hodinami. Řídítka samotná pak tak trochu připomínala ovládací prvky letadla či vrtulníku, protože pod každým originálním (ovšem rádobychromovanou barvou přestříkaným) sdruženým přepínačem přibyly tři třípolohové páčkové přepínače, které měly, pokud si pamatuji tyto funkce:
- spínání přídavného větráku motoru;
- aktivace audiozesilovače;
- spínání lampičky na čtení map (integrováno za spínači pod řídítkem);
- osvětlení v kufru;
- lampičky v kastlíku (instalována na 2m srolovaném kabelu s možností magnetického připevnění kamkoli při nutnosti servisního úkonu ve tmě);
- podsvícení tachometru;
- spínání a podsvícení voltmetru a též analogového teploměru;
- ovládání servomotorku na otevírání kufru.
To je asi tak všechno, na co si vzpomenu. Nutno říct, že z řídítek vedl krkem do kastlíku k baterce a poté všude možně naprosto šílený svazek drátů, o kterých už ani já sám dávno nevím, kam co vede, takže jakákoli oprava by představovala vyštípávání při deaktivaci bomby, kdy čekáte, co se stane, když štípnu tenhle modrý… nebo červený…?
To ovšem stále není o řídítkách vše! Samozřejmě nemohl chybět sedmifunkční digitální tachometr, dvojice opravdu na široko umístěných zrcátek, ve kterých byl nádherný přehled o dění v zadu. Zakončení gripů a páček jsem vylepšil pouze obtočením blýskavých řetízků, protože styl třásně jsem si užil už dost na svém prvním Pionýru.
Ještě je nutné vzpomenout na alarm. Sirénka umístěná pod nádrží spustila, když na motorku někdo sedl (zabudovaný spínač v sedle již při jeho předělávání) nebo ji sundal ze stojánku.
Motor se kupodivu nikdy žádných technických úprav nedočkal. Jen byl několikrát v servisu, byl na něm výbrus a nová převodovka. A ani nemá moc najeto. Jinak jezdil jak drak, i když většinou jsem nikam nechvátal a kochal se okolím. Do kopečka ale bylo 50 ccm prostě málo a také jízda za Marlborovým Stadionem na dvojku nebyla pro chlazení moc dobrá.
A proto jsem si vyrobil "chladící systém", spočívající v motorku z kazeťáku s osmilistou vrtulkou, to celé instalováno před válec na konstrukci z prvků stavebnice Merkur. Něco podobného jsem měl už na Pionýru, ale až tady to fungovalo opravdu skvěle.
Pomalu se dostáváme k dalším doplňkům. Nad přední světlo se vešla koženková rolka na nářadí, vlevo vedle zadního blatníku pak další rolka na "antipich", vpravo držák na pití a přes sedlo neustále přehozené cestovateské brašny, přestože mi v té době doma na tomto stroji povolili víc než jednodenní túru pouze jednou :-) A z tohoto výletu též pochází poslední fotka, pracovně nazvaná "Simson v dobách největší slávy".
Možná, že motorka obsahuje ještě nějaké vychytávky, na které jsem v průběhu let úplně zapomněl. V současnosti (na fotkách) by Simson potřeboval hlavně pořádnou očistu a pár věcí doladit, ale jinak by měl být celek stále schopen provozu.
Každopádně tenhle stroj byl dlouhou dobu vlajkovou lodí mé dílny a dočkal by se určitě ještě mnoha úprav, ovšem to už jsem tak nějak povyrostl a začal vyrábět větší stroj. Jen tak namátkou si vzpomínám, že jsem na Simsona ještě začal vyrábět předkopy, dodnes mám v dílně hotový a funkční analogový měřič hladiny benzínu v nádrži, montovaný místo víčka, ovšem nikdy neinstalovaný a podobných vynálezů by se našlo…
Zdroj: www.idragons.cz obrazky ve fotoalbu
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář