Den 14 - pátek
I na pátek byl naplánován den více méně relaxační. Po snídani pokračujeme podél pobřeží. Míjíme Toulon a klikatá silnice nás vede mezi lesy a vinicemi hornatým krajem do Saint Tropez. Zaparkovali jsme u hotelu Paris v podzemních garážích. Nejdříve jsme zašli k četnické stanici naproti a byli jsme mile překvapeni. Budova Gendarmerie měla novou fasádu, prostor před ní byl nově vydlážděn a na informačních tabulích jsme si mohli přečíst, že je zde nyní muzeum četnictva a kinematografie. Konečně se budova dočkala smysluplného využití. Milé překvapení bylo ihned vyváženo nemilým – slavnostní otevření bude až v pondělí. Škoda.
Úzkými ulicemi jsme došli tentokrát až do centra. Prošli jsme si přístav a prohlédli nádherné luxusní jachty. Na většině z nich se pilně uklízelo. Zřejmě jednorázově najatí uklízeči z pevniny leštili zábradlí a paluby, boty měli na molu. V botách asi uklízeči na loď nesmí. Prošli jsme se po promenádě u přístavu, kde slavnostním defilé končily filmy o četníkovi. Prošli jsme se i po vlnolamu od věže Portalet k majáku a zpět. Při zpáteční cestě si Šárka dopřála v přístavu ledovou tříšť.
„Stříbrňákem“ jsme přejeli přes poloostrov k dlouhým plážím u Pampelonne. Přede dvěma lety se nám tu zalíbilo. Po cestě jsme i letos potkávali mnoho plážových vozítek Mini Moke z druhé poloviny šedesátých let. Nedaleko parkoviště u pláží byl dokonce jeden Mini Moke na prodej, ale Šárka mi zakázala se k němu přiblížit. Měla obavu, že bych si ho koupil.
Rozpáleným pískem jsme po pláži došli k místu, kde jsme se následující dvě hodiny slunili, koupali a občerstvovali. Za pláží na moři kotvily luxusní jachty. Chtěli jsme si pronajmout slunečník a lehátko, ale šlo by to jen za celodenní poplatek čtyřicet eur pro jednoho. My měli vyhrazeny na pobyt obvyklé dvě hodiny a za tuto dobu zaplatit osmdesát eur se mi zdálo jako zbytečný luxus.
Podél pobřeží Riviéry jsme pokračovali dále. Minuli jsme Cannes, Antibes, Nice a zastavili až v garážích Grimaldi Fora v Monaku. Při průjezdu Monakem se jednu chvíli Šárka nepohodla s navigací. Ta ihned vypočítala alternativní trasu, která nás zavedla přímo na kruhový objezd před casinem. Zakroužili jsme si kolem těch Ferrari, Rolls Royců, Bentley, Lamborghini a čert ví, čeho ještě. Tunelem pod hotelem jsme došli do přístavu a prošli si spodní část tratě závodů formule 1. Na plochách kolem bazénu se konaly závody v parkurovém skákání, všude stály mobilní stáje. Procházeli jsme kolem nich a chvíli postáli za plotem parkurového závodiště a sledovali závody. Došli jsme přístavem až k zatáčce La Rascasse vedle stejnojmenné restaurace. Za zatáčkou stojí socha závodníka Juana Manuela Fangia i s jeho monopostem. Došli jsme až ke startovní čáře závodu a odtamdud jsme se vrátili ke Grimaldiho fóru. U stánku s občerstvením jsme si tam dali každý čtvrtku pizzy. Od té doby to Šárka podává tak, že jsem jí pozval v Monaku na večeři. A kdyby o tom někdo pochyboval, tak je to pravda, potvrzuji. Jen spíše než večeře to byla odpolední svačina.
Už známou cestou jsme kolem San Rema navečer dojeli do San Bartolomea Al Mare. Je to městečko bezprostředně u moře. Už při ubytování, když na nás rovnou recepční spustila německy, jsme zjistili, že převážná část místních turistů jsou důchodci z Německa. Zdálo se nám, že alespoň některé sem jejich příbuzní spíše odkládají.
Z hotelu jsme se ještě šli projít. Zašli jsme si na večeři. Už se stmívalo a při cestě podél pláže jsme si prohlíželi různé stánky. Hudba vyhrávala a potkávali jsme většinou důchodce.
Po návratu na hotel jsme zjistili, že přestala fungovat klimatizace. Manžel majitelky hotelu opravil vadnou pojistku. Klimatizace ale dělala takový hluk, že na spaní jsme jí museli vypnout.