Příprava
Kodaň se stala naším cílem díky pořadatelství Mistrovství světa v hokeji 2018. V září 2017 jsem zaplatil vstupenky opět na utkání našich s Bělorusy. Od té doby doufám, že vstupenky skutečně dorazí. V první půlce dubna jsem dostal informaci, že jsou připraveny k vyzvednutí. Trochu se mi ulevilo, ale pocit nejistoty jsem si ještě dobrovolně prodloužil požadavkem na zaslání vstupenek domů poštou.
Současně jsem zarezervoval přes booking ubytování. Překvapila mě vyšší cena za noclehy a poměrně omezené volné kapacity. Evidentně je o mistrovství zájem. Po čase se mi povedlo ještě ubytování změnit ve prospěch o něco levnějšího hotelu s bezplatným parkováním.
Žádné další speciální přípravy tentokrát nejsou zapotřebí. Dálniční známky ani emisní nálepky nebudou třeba. Jediné mýto po cestě bude třeba uhradit při přejezdu mostu nad úžinou Storebaelt. Sice to bude jediné mýto, za to ale poměrně drahé, google říká, že za přejezd se letos platí 33 EUR. Kvůli vysokým cenám piva v Dánsku bude dobré si před odjezdem zakoupit zásobu plechovkového Kozlíka na dobu pobytu.
V dubnu jsem navštívil knihkupectví a pořídil si knižního průvodce Kodaní. Zaujala mě informace o Christiánii, státu, vyhlášeného squattery v objektu bývalých kasáren. Informace o ní jsou i v knize „Atlas zemí, které neexistují“. Tam se jistě podíváme.
Přejezd podnikneme na jeden zátah tam a na jeden zpátky, od našeho domu do Kodaně je to 1130 kilometrů a cesta by měla trvat zhruba jedenáct hodin. Ještě jsem spočítal alternativu s použitím trajektu z Rostocku do Gedseru. Trajekt jezdí co dvě hodiny, plavba trvá hodinu a tři čtvrtě, cena trajektu v dubnu 2018 byla 107 EUR. Do Rostocku a z Gedseru do Kodaně je to po silnici kolem 770 kilometrů. Silniční část by v tomto případě zabrala asi osm hodin času. V přístavu bychom museli být s časovým předstihem před odplutím, takže reálný cestovní čas pro obě varianty bude kolem jedenácti hodin. Použitím trajektu bychom ušetřili 360 kilometrů, při dálniční spotřebě znamená tato úspora nějakých dvacet devět litrů benzínu v ceně asi tak 38 EUR. Nákladově tedy vychází lépe cesta po silnici, použití trajektu by nás vyšlo odhadem o 36 EUR dráž na jedné cestě. Další trajekt jezdí z Puttgardenu do Rodby, plavba trvá hodinu a stojí 78 EUR. K tomu 900 kilometrů po silnici. Reálný cestovní čas je znovu kolem jedenácti hodin, úspora na najetých kilometrech by v přepočtu na peníze činila kolem 24 EUR. I tato varianta celkově vyjde dráž, než cesta čistě po silnici, o nějakých 21 EUR.
Pár dnů před naším odjezdem navštívil kolega Lukáš jiný zápas s autobusovým zájezdem, tak jsem i získal několik praktických informací, například tu, že nejen pivo, ale vlastně všechno je v Dánsku drahé.
Mimo plechovkového piva jsme proto ještě nakoupili pár lahví vod a jídlo na jednu až dvě studené večeře.