Den 4 - úterý
Se snídaní jsme nespěchali, ale přišel čas pokračovat v cestě. Po chvíli jízdy jsme přejeli španělské hranice a pokračovali podél atlantického pobřeží. Dálnice míjela města na pobřeží, která z vnitrozemí byla tísněna horskými hřbety. V horách se nachází několik přírodních parků. Zde na pobřeží byla stavební dominantou dálnice, která obcházela města po rozmáchlých estakádách. Nepršelo a objevilo se i slunce. Napadlo nás najít pláž ke koupání. Na druhé navigaci jsme vyhledali pláže v okolí a k jedné se naslepo vypravili. A dojeli jsme na krásné místo. Pláž byla sevřena útesy. Nahoře jsme zaparkovali „Stříbrňáka“ a po chodníku sešli dolů. Mořské vlny narážely do velkých kamenů, pláž byla oblázková, nikde nikdo nebyl. V okolí stálo pár rekreačních chat, nyní prázdných.
Koupání jsme si užili a nabyli falešného dojmu, že co se počasí týče, blýská se na lepší časy.
Podél pobřeží jsme dojeli až do Gijonu a ubytovali se v hotelu se zajímavým pneumatickým výtahem. Vešli jsme se do něho se Šárkou tak tak, byli jsme namačkáni jako v pražské tramvaji v ranní špičce (to berte s nadsázkou, pražskou tramvají v ranní špičce už jsem spoustu let nejel, možná už dnes tak nacpané, jako my dva v tom výtahu, nebývají). Se zvuky typu puf puf nás pomalu vytáhl do prvního patra. Rozhodli jsme se pro příští jízdy výtah ignorovat a použít schody.
Ulice před hotelem přímo ústila do komunikace podél nábřeží kolem dlouhé městské pláže San Lorenzo, konkrétně u vchodu na pláž číslo 14. Byla zase zima, hodně foukalo a poprchávalo, takže náš maximální zážitek z moře byl, když jsme se po pláži brouzdali s vodou po kolena směrem k historickému centru a staré pevnosti.
Uličky centra jsme si prošli a došli až na návrší ke staré pevnosti. Na pahorku svaté Kateřiny jsme byli u jednoho ze symbolů Gijonu – sochy „Chvála horizontu“. Viděli jsme historický palác Palacio de Revillagigedo, ale do muzea uvnitř jsme nešli. V centru jsme si i zašli do restaurace U Waldemara na večeři. Na LCD televizi běžel přímý přenos tenisového zápasu Petry Kvitové s Lucií Hradeckou. S Waldemarem byla obtížná komunikace, ale na dvou různých obložených talířích jsme se domluvili.
Po večeři jsme se vrátili do ulic. Foukal zde silný vítr, který i otevíral popelnice. Vrátili jsme se k hotelu a pěšky po schodech vystoupali do prvního patra. Předpověď počasí byla stále nepříznivá, studená fronta přecházela ze západu na východ. Na východním pobřeží Španělska je teď překrásné počasí, ale my tam dojedeme v době, až tam přijde tato studená fronta. Naopak tady na západním pobřeží bude v tu dobu překrásně. Inu, počasí se naplánovat nedá.