MARCI JAN MARCUS (markus)
Česky Jan Marek Marků, český lékař, fyzik a filozof, vědec evropské proslulosti. Narodil se 13. 6. 1595 v Lanškrouně jako syn správce statků litomyšlského panství, zemřel 10. 4. 1667 v Praze.Gymnázium studoval Jan Marcus v Jindřichově Hradci, filozofii absolvoval v Olomouci a roku 1618 se odebral do Prahy, kde je již roku 1619 uváděn jako doktor lékařství. Životopisná data jsou však značně nejistá. Karlova univerzita tehdy prožívala hlubokou krizi a její jediná artistická fakulta vlastně sloužila jen jako ústav pro vzdělávání učitelů. Pokusy zavést úplná studia medicíny (jak roku 1611 navrhl Adam Huber z Riesenpachu) a práv (Jan Sudecius) záhy vzaly za své. Smrtelnou ránu zasadila univerzitě bělohorská porážka. Za politickou činnost rektora Jana Jesenia a za účast při stavovském povstání byla 14. listopadu 1622 odevzdána jezuitům. Ti se rozhodli neprodleně obnovit všechny čtyři fakulty a svému úkolu dostáli. V Praze usedlí lékaři byli okamžitě jmenováni profesory, jiní byli povoláni. Roku 1622 se mezi prvními objevil i Jan Marcus Marci, aby přednášel na lékařské fakultě, obnovené opět po dvou stech letech v plném rozsahu.
Byl znamenitě filozoficky a přírodovědecky vzdělán. Kromě úvazku univerzitního profesora vybudoval v Praze vlastní rozsáhlou lékařskou praxi a mnoho nocí věnoval astronomickým pozorováním. Ovládal řadu jazyků, kromě živých uměl i latinsky, řecky, hebrejsky, arabsky a aramejsky: Roku 1 626 byl jmenován fyzikem Království českého, roku 1639 doprovázel hraběte Šternberka do Říma, kde se seznámil s proslulým polyhistorem Athánasiem Kircherem. Roku 1648 organizoval Marci obranu Starého Města proti Švédům a vedl lékařskou službu přj bojích na Karlově mostě, za což byl jmenován císařským radou. Roku 1654 dostal hodnost falckraběte (comes palatinus), byl povýšen do stavu vladyckého a zemanského s titulem ,,z Kronlandu" (z Lanškrouna). Roku 1658 se stal osobním lékařem císaře Ferdinanda III., 1662 univerzitním rektorem. Celkem osmkrát byl děkanem lékařské fakulty. Roku 1662 údajně odmítl nabízenou profesuru oxfordské univerzity. Marci byl znamenitý, moudrý lékař. Neplýtval léky, odmítal tehdy všeobecně oblíbené pouštění krve, dávidla a projímadla. Byl výborný diagnostik a jeho léčebné úspěchy mu přiváděly pacienty i ze zahraničí. V Praze jej mezi jinými navštívil objevitel velkého krevního oběhu W. Harvey a přijal některé Marciho lékařské koncepce. Hlavní vědecký význam Marka Marciho však spočívá ve fyzikálních spisech, které jsou dodnes nedoceněny. Byl současníkem Galilea Galileiho a svými mechanickými (zákon rázu pružných koulí) i optickými (rozklad bílého světla, zákony lomu světla, pozorování barev tenkých vrstev) výzkumy se mu řadí po bok. Znamenitá jsou i jeho četná díla filozofická a lékařská. Marcus Marci si vychoval zdatného nástupce v Janu Jakubu Dobřenském z Černého Mostu (1623-1697), který se postaral o posmrtné vydání Marciových spisů a o zachování jeho písemné pozůstalosti.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář