Rumchalpa 27.9.2009
Pamatuju si jeden z článků o Rumchalpě v potápěčském časopise u nás doma na záchodě (kde jinde má člověk klid a čas se pořádně začíst, že?:-)). Nadpis láká k návštěvě sloganem -"Přijďte si zatančit se sumci v jednom z nejhezčích lomů v ČR". Přišlo mi to velmi odvážné tvrzení. Po tomhle víkendu vím, že ani moc nepřeháněl.
Nedělní počasí bylo jako na objednávku. Sluníčko svítilo, list se ani nehnul... navíc, podle meteorologů, prý jeden z posledních letošních pěkných dní... Janě se sice z vyhřáté postele v sedm ráno opravdu nechtělo, ale nakonec vstala a udělala myslím moc dobře.
Sraz jsme si s Mikim a jeho skupinou dali tentokrát na benzince hradecké dálnice D11 už kolem půl deváté. Vláďa pak čekal na naše cachtací komando až přímo na místě, jelikož to měl blíž z chaty. Nevím jestli to bylo tím ranním kafíčkem a snídaní na dálničním odpočívadle nebo tím sluníčkem za oknem, ale cesta utekla jako voda a tak jsme plus, mínus v deset, tedy podle plánu, parkovali už u lomu.
Bohužel jsme tam nebyli zdaleka jediní, tak jako na Bořené hoře, ale i při všech těch lidech, které pěkné počasí vytáhlo z pelechů, bylo nakonec ve vodě vidět parádně.
O tom jaký pohled se nám naskytl na hladinu hned od zábradlí u vstupu nejvíc svědčí asi následující krátké video. No, nětěšte se pak do vody jak malý Jarda. A to nás to nejlepší teprve čekalo.
Podařilo se nám naštěstí obsadit nastrojovací plato hned u vody, takže žádné dlouhé štreky s výstrojí, žádné zbytečné prostoje a zdržování. Nastrojit, probrat trasu a hup do vody. Díky rychlosti s jakou jsme to všechno zvládli jsme skákali do vody mezi prvníma a užili si tak minimálně rozkopané vody. Viditelnost na hranici 7 metrů byla v kombinaci se sluničkem, které prosvětlovalo vodu až ke dnu, opravdu za odměnu i pro Janču, které se ráno nechtělo. Baterku jsem tak používal jen výjmečně a spíše jako ukazovátko Janě a Vláďovi, kteří se mnou tvořili skupinu.
Co se týká navigace a dalších informací pro potápěče, nemá Rumchalpa chybu. Jasná orientační tabulka s vyznačenými zajímavými body, ukázkově zabojkováno, natáhnuté šňůry od jednoho bodu k druhému, info tabule u vstupu s teplotou na hladině a v hloubce... prostě super servis. Stejně tak potěší i rychlý kompresor a jednoduchá restauračka 20 metrů od vody.
A to největší bohatství čeká teprve pod vodou. Krásně zarybněný kamenný lom (s obvodem asi 550m) s příjemnou průměrnou i maximální hloubkou (18m) a relativně bujnou vegetací... největší pýchou je pak asi místní skupinka sumců a ohromných kaprů, kteří jsou tak ochočení, že jim ani bublání potápek nevadí a nechají se fotit a natáčet ze všech stran. A potkat více jak metrového sumce - albína, to je raritka, která se nestává každý den.
Když se k tomu přidá potopený trup od plachetnice, kajak, lebku, výcviková plata... hejna okounů a plotic, štiky, raky a škeble... sošku ukrytou ve skále a trsy všech možnách rostlin... člověk si místy připadal jak v moři:-) Prostě to vyšlo se vším všudy a hodinka pod vodou utekla jak mávnutí protukem. Jen Janča měla potíže se zátěžákem, ze kterého jí bolely záda, takže vylezla o chvilinku dřiv než já s Vláďou. Přišla tak bohužel o naše setkání se sumci a kapříky, ale něco si přece na příště musí nechat.
Miki se rozhodl se svojí skupinkou (Petr a Zuzka) absolvovat ještě jeden ponor, takže za pár korun nechali opět nafoukat lahve a hurá zase do vody. Nás přemohl hlad a vidina mamčina rizota byla tak silná, že jsme pobalili věci a tradá do Chlumce na oběd.
V pondělí ráno mi jen přišla od Mikiho SMS - "I druhý ponor byl bomba, kdy tam zase zajedem...?". Co říct závěrem jiného, než že se tam už těším :-)
A logbook to viděl asi takhle:
Totální jasno, 23 stupňů Celsia, ani list se nehnul - tedy bezvětří, voda 16 stupňů na hladině, v deseti metrech 10, viditelnost 7 metrů, maximální hloubka 13,1 metru, doba ponoru 56 minut, čas zanoření 11:01
Náhledy fotografií ze složky Rumchalpa 27.9.2009