Konec úseku L-2 Petrovice
Je obvyklé popisovat vše od začátku do konce, v detektivkách to má nesporně své opodstatnění. Tato pravidlo se obvykle dodržuje i v popisech linií "řopíků". Tady ale na čtenáře dramatické vyvrcholení na závěr nečeká, to se může skrývat kdekoli (jestli tedy tak lze nazývat např. okop střelce zaházený ojetými pneumatikami). Tzv. "normální" občan v takovém případě hledá číslo na Chocholouška......Nicméně v případě úseku L-2 Petrovice jsem se z důvodu nashromážděných podkladů rozhodl v popisu postupovat zcela obráceně-od konce k začátku, od východu k západu. Jedinou nevýhodou je nutnost postupovat při číslování objektů pozpátku, za což se laskavému čtenáři dopředu omlouvám.
Počátek popisu začneme u prvního objektu úseku L-1 Jitrava č. 47 A-160N. Při pohledu od něho vlevo nemůžeme přehlédnout odkopanou hranu svahu v pozorovacím průseku a dole pod svahem uvidíme i poslední objekt úseku L-2 Petrovice č. 46 A140N šl. Střelecký průsek se v horní části nedochoval, můžeme ho vysledovat až od místa křížení s pravým průsekem od č. 46. Není příliš patrný, indicií je zde hlavně rozdílnost stáří smrků-v bývalém průseku jsou mladší-a pro pozorného průzkumníka i důlky po překážkových kolících. To pravý střelecký průsek posledního objektu úseku L-2 č. 46 A-140N šl je ve svahu dostatečně patrný-mimo vlastní linie mezi stromy i upraveným terénem, který je v zadní části zpevněn kameny. Směrem vlevo bohužel už moc neuvidíme. Ještě v r. 2005 zde byl vysoký les s dobře patrnými průseky. Dnes je zde paseka s malými smrčky a tak oba průseky lze vysledovat až za ní. Lesní práce zahladily i střelecký okop za cestou. Podle tehdejšího snímku není jasná ani jeho orientace ani zda byl přístupný spojovacím zákopem vybíhajícím od vstupu a stáčejícího se k cestě.
Při postupu směrem vlevo můžeme ve vzrostlém lese dobře vysledovat všechny průseky. Kříží 2 lesní cesty a před první se snad nalézá okop střelce (možná to ale bylo jen moje přání a je to jen obyčejná díra v zemi). Za druhou ale o okopu není pochyb, čelní palbou bránil postupu nepřítele po lesní cestě. Objekt č. 45 A-160N je už z dálky dobře patrný. Od jeho týlu vybíhají na obě strany přístupové zákopy ke střeleckým okopům směřovaným do střeleckých průseků. Levý je ještě ve vysoké trávě vysledovatelný, pravý je spíše předpokládaný. Do týlu pak od vchodu směřuje asi 60m dlouhý přístupový zákop. Směrem vlevo je pozorovací průsek dobře patrný, i když částečně zarostlý smrčinou mezi vzrostlými stromy.
Pokud zamíříme k nedalekému posedu, octneme se v levém střeleckém průseku č. 44 A-140N. Ten se dochoval docela dobře v celé délce. Nedaleko posedu jsem nalezl v r. 2009 důlky po překážkových kolících, o několik let později jsem po nich pátral ale marně. V průseku je výrazná úprava terénu a u ní střelecký okop pro čelní palbu. Pravděpodobně v těchto místech se křížily palby zbraní č. 44 a 45. Vlastní "řopík" je stejně jako jeho sousedé vpravo bez záhozu. Od týlové stěny se naskýtá pohled pozorovacími průseky na č. 45 a 46. Zajímavé je, že v opačném směru se tento pohled nenaskýtá. Od týlu směřuje do týlu krátký zákop k rozměrné jámě. Možná se jednalo o odolný úkryt, ale vzhledem k dále popsané konfiguraci mohlo jít i střelecké postavení pro kruhovou obranu. Pod levou střílnou terén prudce klesá několik metrů do prolákliny s křižovatkou cest. Toto je místo, kde zřejmě nebyla palebná návaznost mezi objekty. Prostor jsem několikrát prokřižoval, ale zdá se, že zde byla nějaká hluchá místa. Ani letecké snímky nevnášejí do problému žádné vysvětlení. Cestu přicházející z předpolí nemohl postřelovat objekt č. 45 a pravděpodobně ani č. 43. Možná zde byla plánována úprava teréne, ale patrná není. Nicméně obránci si této skutečnosti byli vědomi a tak je prostor zajištěn polním opevněním. Přímo u křižovatky cest se nachází střelecký okop. Jeho směr je sice směrován do spíše ve směru palby levé střílny č. 44, ale určitě mohl působit i čelně na příchozí cestu. Cesta do týlu pak byla přehrazena zákopem, z kterého obránci mohli zabránit průniku nepřítele do týlu I. linie. Pokud by jáma za objektem byla i střeleckým postavením, pak by zřejmě bránila i průniku po cestě od křižovatky do týlu. Svoji roli mohl sehrát i druhosledový objekt č. 247 A-140N. Se značným převýšením se ukrývá za skalním zakončením prolákliny. Do palebné přehrady u křižovatky sice nemohl působit zbraněmi pod betonem, ale konfigurace terénu umožňovala obráncům v polních postaveních ovládat týl prvního sledu. Uskupení skal zde tvoří přirozenou hradbu, takže případní obránci nemuseli ani nic upravovat. Z toho důvodu zde jsou stopy po polním opevnění dost diskutabilní, snad zde nějaký zákop byl, ale kdo ví.....
Tímto "řopíkem" jsme se přesunuli na II. sled a budeme se po něm vracet ke konci úseku. Jestli zde byly nějaké průseky, pak se nedochovaly a ani letecké snímky moc nenapovídají. Jak již bylo řečeno, tento sled je zde umístěn s převýšením a bočními palbami uzavíral cesty do týlu. V rozpacích jsem zůstal nad třemi jámami poblíž č. 248 A-140N. Jedna kruhová se nachází vlevo, na opačné straně je podobná druhá a před boční stěnou třetí, ale spíše obdélníkového půdorysu. Nejedná se přitom o střelecké okopy. Poněkud divoká teorie mi našeptává postavení dvou minometů s úkrytem. V okolí je sice terén vyloženě plochý, ale v předpolí stoupají členité prolákliny. Pak by takové postavení mělo opodstatnění, ale znovu připomínám, jde jen o teorii. Samotný objekt je postaven pod prudkým srázem umožňujícím "letecké" snímky.
Následující č. 249 A-140 je v tomto prostoru jediné v zesíleném provedení. Svojí pravou střílnou pokrývá prostor křižovatky lesních cest. Pravou část záhozu tvoří skála. Zbytek kryje mohutný zához s opěrnou zídkou z poskládaných kamenů u paty. V okolí jsem hledal postavení pro čelní palbu na cestu přicházející od č. 46, ale neúspěšně. Následující č. 250 A-160N je jediné v druhém sledu bez záhozu a těší se pozornosti turistů procházejících po cestě přímo před jeho levou střílnou. Přesto není vyloženě odpadkovým košem. Absence záhozu je zase problematická-nebyl dokončen nebo byl odstraněn?
V prvním sledu je poslední objekt pod svahem, ve druhém naopak nad svahem. Objekt č. 251 najdeme na skalnaté vyvýšenině. Okolo týlové stěny bylo nutné vysekat skálu, takže vznikla poměrně úzká nekrytá chodbička. Objekt byl do nedávna zamčen, dnes si můžeme prohlédnout i interiér. Postavení nad svahem se přimlouvá k nějakému polnímu postavení, ale nic jednoznačného jsem nenalezl. Možná zde byl ještě v r. 2005 vlevo pozorovací průsek, ale dnes to nelze prokázat, protože těžba ho zahladila.
Co říci závěrem? Nejedná se o prostor, kde by byl předpokládán nějaký masivní útok. Ale mělká palebná přehrada doplněná pouze několika střeleckými okopy by asi neodolala ani malému, zato rozhodně vedenému útoku. Možná se mýlím, ale tento prostor se mi zdá z hlediska obrany zkrátka slabý.....
PRAMENY:
-vlastní průzkum 1999-2014
-www.ropiky.net
-http://kontaminace.cenia.cz
-L.Stejskal, J.Stejskal-Drama 38, Knihy 555, 2003