Poslední repre zápas sezóny 13.10.2012 - Chorvatsko
K soupeři pro poslední reprezentační zápas sezóny jsme přišli jak slepý k houslím. Což nijak nesouvisí s nedávnou metanolovou aférou. V dresech historicky druhého zahraničního soupeře starých pánů nastoupili Chorvati žijící v obci Zablaće u Šibeniku a v nejbližším okolí a taky pár chorvatských emigrantů žijících v současnosti v Ostravě. Přijeli zrovna na zápas do Frýdku a protože měli kontakt na Tombu, domluvili jsme zápas.
Po několikadenních deštích byl trochu podmočený trávník, ale to nás nemohlo odradit. Akorát Rosťa naznačoval, že dneska bude hrát na lajnách, protože si včera čistil kopačky a nehodlá je hned zaprasit v bahně uprostřed hřiště.
Přestože jsme měli na přípravu jen asi 4 dny, dali jsme dohromady slušnou sestavu. Dorazilo nás 14, ale Ofo nás hned zkraje upozornil, že ráno stěhoval klavír a ruplo mu v zádech. Nezabraly ani 3 ibuprofeiny a tak jsme ho nominovali aspoň do role rozhodčího. Milan Bužek smutně přihlížel z tribuny a uvažoval o operaci menisku. Tomba a Tonda Látal byli na zápase na Viktorce, kde obdrželi pět banánů. Kdyby to byli věděli, tak by tam nechodili.
Na atraktivního soupeře přišlo i velké množství diváků. Prakticky kompletně obsadili……spodní lavičku na pravé tribuně.
Před zápasem jsme nastoupili před tribunu a poslechli si obě hymny. Což u kvalitního mezinárodního zápasu nikoho nepřekvapuje. Na zpěvy nedošlo a to překvapivě přesto, že byl mezi námi Kovář. Někteří diváci chorvatskou hymnu nikdy neslyšeli a tak se postavili až při refrénu. Příště už budou vědět.
Soupeř byl věkově i kvalitativně na naší úrovni. Zápas byl vyrovnaný, ale po chybách v obraně jsme dostali poměrně brzo dva góly. Oba nešťastně z nulového úhlu skoro z lajny. Ještě v prvním poločase jsme ale korigovali na 1:2, když jsem se trefil obloučkem po nádherné přihrávce Petra Václavíka.
Ve 2. poločase jsme zlepšili hru a měli několik slibných gólovek, ale nedařilo se v koncovce. Mazur se párkrát dostal do dobré pozice, ale buď netrefil bránu anebo trefil soupeře. Obzvláště po nůžkách prošel míč snad
Pak jsme postupně přišli o možnost střídání, když se nejprve zranil Milan a o něco později se nasral Kovář. Když už téměř vypršel čas druhého poločasu, dohodli jsme se, že je škoda končit a k dohodnutým 30 jsme přidali ještě 15 minut. Po 5 minutách nastavení dostal nikým nehlídaný Lumír nádherný centr na pětku a hlavou krásně zavěsil. Když už to vypadalo na remízu a začínali jsme uvažovat o penaltovém rozstřelu, zavěsili nám hosté 3. gól a bylo vymalováno.
Po zápase jsme soupeře pozvali na pozápasový brífink v baru místní Sokolovny. Chorvati vytáhli rakiji, my jsme přitvrdili Lumírovou slivovicí. Někteří hosté jedli poprvé v životě bramborové placky, ale bylo vidět, že jim chutnají. Nečekaně se projevila jazyková bariéra, kterou ale lehce řešil pan Karel Krejčí, který tady byl jako soupeřův vedoucí mužstva, vedoucí zájezdu a překladatel v jedné osobě.
Družná jižanská povaha se projevila po 2 pivech a 3 slivovicích, kdy jsme si poslechli několik chorvatských národních písní. Těžko jsme hledali odpověď, dokud nedorazil Kovář a nezapěl, jak jinak, „Kde domov můj“.
Ve zbytku večera jsme postupně konzumovali a po dopití slivovice bylo po jazykových bariérach, protože už nebylo poznat, kdo mluví česky a kdo chorvatsky.
Předběžně jsme domluvili odvetný zápas u Jadranu na jaro 2013.
Naše barvy vzorně reprezentovali: Kaliský, Pěčonka, Václavík, Mirek Kovařík, Macura, Košč, Gábor, Sebera, Grabovský, Brak, Pražan, Ďurkáč, Mazurek.