17. zápas 26.8.2011
Letošní zblázněné roční období se rozhodlo, že léto začne tento týden. A na fotbalový pátek vyšel nejteplejší den celého roku.
Nad tím se ale nikdo ze zkušených starých pánů nepozastavil, protože sportovní duch lehce zvítězí nad strachem z infarktu. Bez problému vyběhl i kardiak Pepa. Připálení kůže na sluníčku se taky neobáváme, protože jsme už všichni ošlehaní větrem. Někteří od rychlých sprintů, ostatní od ventilátoru v Sokolovně.
Jedinou výjimkou byl čerstvě přijatý Petr Kaleta, který se mě v průběhu dopoledne nesmělou smskou zeptal, jestli se v tomhle počasí bude hrát. Kdyby věděl, v jakém počasí jsme v uplynulých letech bez problémů a s radostí vybíhali na hřiště, neptal by se. Na to časem přijde. Počasí mělo naopak dvě nezanedbatelné výhody. Nikomu nebylo zima a všichni získali nádhernou žízeň.
Branky jsme chtěli umístit na tu polovinu hřiště, kde byl stín. To však zamítnul Jenda, který tvrdil, že tam budou komáři. Tomu ale moc nevěřím protože bylo 36 stupňů ve stínu, takže byli všichni komáři nejspíš někde u vody, stejně jako všichni normální lidé, kromě starých pánů. Ke hřišti jsme umístili aspoň kýbl s vodou, když se nám nepodařilo sehnal přenosný bazén. I tak se našlo několik borců, kteří se v průběhu zápasu pokoušeli vlézt aspoň do toho kbelíku.
Sešli jsme se v lichém počtu a tak nás zachránil host - Tonda, který dokulhal do šatny, půjčil si kopačky od jednoho hráče z žákovského mužstva a svižným krokem se zapojil do hry. Nutno říct, že to bylo poprvé v jeho sportovní kariéře, kdy měl na nohách kožené kopačky. Mluvil o tom s nadšením po celý zbytek dne. Asi řeknu Ivaně, ať mu je koupí na Vánoce. Tonda sice nepředvedl svou pověstnou otočku s míče, ze které se před 30 lety točila hlava všem soupeřům, ale psychicky výrazně posílil mužstvo. Při pohledu na jeho kulhající chůzi si každý připadal neuvěřitelně zdravě. Asi jako když si Jirka Pražan připadá mezi Pepou Ďurkáčem a Petrem Nadkanským zarostlý jak hippisák.
Zápas měl úplně jiný průběh než v posledních týdnech. Starší se poměrně rychle ujali vedení 3:0. Tady bych zmínil především jejich první gól. Bořík napálil míč takovou sílou, že jeho spoluhráč Pepa stínící před bránou sotva stačil uhnout a já jsem byl v bráně rád, že jsem do rány nestrčil nohu. Takhle mi míč jenom opálil kotníky. Přes ponožky. Míč pak prošel sítí jak David Copperfield Čínskou zdí a zastavil se až o vzdálený plot. Ještěže moje manželka dříve pletla svetry. Něco málo jsem od ní odkoukal a tak jsem síť svépomoci opravil.
Starší pak ještě vyhrávali 4:1, ale postupně jim došlo střelivo a mladší otočili zápas, takže se strany měnily už za stavu 4:5. Později zvyšovali až na 5:7 a starší v poslední sekundě jen korigovali na 6:7.
Hattrickem se blýsknul Marcel. Současně dal 100. gól mladších v této sezoně. Tato kombinace se na pozápasové konferenci ukázala jako vražedná. Přinejmenším pro jeho peněženku a ledviny ostatních.
Ze zajímavých momentů na hřišti bych ještě připomenul 3 Petrovy nastřelené tyče. Jednoznačně se od posledně zlepšil, protože už netrefil ani jednou síť ze zadu brány. Pokud bude pokračovat stejným směrem, příští týden se už začne trefovat do branky zepředu. Hlavním hrdinou byl Petr ještě při nádherně obdržených houslích od Jendy. Ale takových hrdinů máme pokaždé několik.
Jednou dnes skóroval i hostující Tonda. V hospodě se o tom mluvilo ještě několik dní.
Občas se stane, že se při souboji o míč při přišlápnutí otlačí špunt kopačky do nohy soupeře. Bořík by mohl vyprávět. Pepa Ďurkáč si ale dneska dokázal otlačit do nohy svůj vlastní špunt. Asi by měl uvažovat o výměně kopaček. Nebo nohou.
Je vidět, že se u nás Petr teprve rozkoukává, protože ho na hřišti překvapily hlasité připomínky spoluhráčů, když se mu něco nepovedlo. Má štěstí, že se ještě při hře nepotkal s Kovářem, od kterého si například Marcel na hřišti udržuje třímetrové ochranné pásmo. To by Petr možná strávil část zápasu schovaný za stromem.
Na konferenci došlo ke zkapalnění hattricku, 100. gólu, narozenin Petra Gříbka, dobré nálady Tondy a kdovíčeho ještě.
Petr Kaleta rozšířil členskou základu Slovanu Záblatí podpisem přihlašovacího lístku. Po odchodu z Lidových Milicí je to momentálně nejdůležitější členství v jeho životě.
Sehnali jsme 3. sponzora pro výrobu novým dresů a dokonce jsme se už dohodli i na jejich vzhledu.
Domluvili jsme se, že se budeme příští pátek fotit, abychom aktualizovali fotky na www stránkách. Tak to budou ve čtvrtek odpoledne v Bohumíně plné salóny krásy, kadeřnictví a pedikérny. Některé spoluhráče bych tipoval i na pleťové masky.
Pepa Kaliský se dnes opět dostal do skvělé konferenční formy. Diskutoval hlasitěji než já, což je samo o sobě překvapivé a v dobrém rozpoložení slíbil Pepovi Ďurkáčovi, že mu koupí nové kopačky. Takže je vlastně dalším sponzorem starých pánů.
Velice krátce jsem s Marcelem probíral náš poslední tenisový zápas. Když to trvalo asi hodinu, už to nevydržel Rosťa a obvinil nás, že už jsme probrali celou svou tenisovou kariéru a že už z toho mají okolo sedící hlavy jak vodní melouny za 4,90 z Kauflandu. Řekl, že bych měl míň radit a víc se činit. Tím mi chtěl asi naznačit, že nemám diskutovat o něčem, čemu nerozumím. To mě překvapilo, protože on sám docela často mluví o fotbale a tady mu to vůbec nevadí.
Na konferenci jsem pak ještě poznamenal, že Tonda byl dneska skvělý, ale nikdo po něm kvůli zdravotnímu stavu samozřejmě nechtěl, aby sprintoval za míčem.
Nato odpověděl Bořík: „Tonda? Ten za míčem nesprintoval nikdy!“
Výsledek zápasu: 7:6 pro mladší
Celkový stav: 9:4 pro mladší
Celkové skóre: 100:78 pro mladší
Soupiska starších: Bogumský, Noga, Hyrník, Kaliský, Bužek, Ďurkáč, Kaleta
Soupiska mladších: Sebera, Pekař, Košč, Brak, Gříbek, Dworník a jako host Václavek
Zapisovatel: Ivo Sebera