CHinaski
cesta
Svítá
Ticho se snáší v krůpějích
Na horkou tvář
Kolik zbývá
Včerejších zásob nadějí
Jdem křížem kráž
Kudy vede cesta z těch podivnejch míst
Kudy vede cesta ven
Kudy vede cesta z temnot města
Kde vlastně jsem?
Kudy vede cesta, kdo nás trestá
Zbloudilí, opilí, zakopnem co chvíli
O padlej kmen
Jsme opilé děti na školním výletě
Po nocích toužíme po velké odvetě
Ale svítá
Jsme opilé děti na školním výletě
S diplomem v batůžku bloudíme po světě
A stýská se nám
Svítá
Rozpaky ranních šlépějí
Nejistej směr
Ještě lítám
Přistát mám až později
Do jinejch sfér
Kudy vede cesta .....
Jsme opilé děti .....
Baletka
Když byla malá holka, říkali
Až budeš velká, budeš baletka
nebo modelka, jak doufali
Naše malá krásná Ivetka
Jenže to vzalo jinej směr
Nebylo dvakrát na výběr
Co bych zrovna tobě vyprávěl
Když byla větší, malá Ivetka
všem kolem bylo jasný, že
Až bude velká, musí do města
a tam potká svýho rytíře
Jenže to vzalo jinej směr
Nebylo dvakrát na výběr
Co bych zrovna tobě vyprávěl
Velká krásná Ivetka už ví
že se to vymklo mírně
Každou noc do rána protančí
v neónu výkladní skříně
Ale já jsem tady jen
Šestej rytíř tenhle den
Jenže to vzalo jinej směr
Nebylo dvakrát na výběr
Co bych zrovna tobě vyprávěl
Jenom je jasný, bohužel
že osud není vždycky fér
Mezi námi, na závěr
Svítá
Zvláštní chvíle
je na slova skoupá
tvoje chůze
mojí hlavou houpá
Houpá,houpá
nahoru letím pak zpátky
tvoje láska
jak zpátky do pohádky
Svítá,svítá
pokolikátý tě mám
svítá,svítá
pokolikátý,pokolikátý
nikdo nespočítá
Další ráno
až na dno si sáhnout
další týden
jen čekat než přijde
Ta zvláštní chvíle
mezi nocí a ránem
kouzelný výlet
a pak sbohempánem
Když potkám nad ránem
tvé vlnící se boky
pohledem pouhým,
když porážím své soky
nad ránem náhle poznám
jak je život krátký
Svítá,svítá
pokolikátý nikdo nespočítá
svítá,svítá
pokolikátý,pokolikátý
nikdo nespočítá
Vrchlabí
Jela jsem s Marcelou a Martou
po koncertě autem domů z Vrchlabí
milí páni, nemáte nejmenší zdání
co všechno tři holky pobaví
hustě sněží, cestu klikatou dlouhou
krájíme krok za krokem
Mobilní noční babí sněm
dvoustopá oáza,čtyřtaktní zázemí
nad námi Velkej vůz a my v něm
v Jičíně střídáme se v řízení
uprostřed noci zbloudilí
ať počítám jak počítám
Pořád jsem to já
pořád jsme to my
pár přátel na cestách
od jara do zimy
přes všechen čas
všechny ty dny
přes všechno to trápení
pořád jsme to my
Hustě sněží, cestu klikatou dlouhou
krájíme krok za krokem
náš tým neohrožených žen
vstříc novým Vrchlabím
vždy s úsměvem !
Pořád jsem to já
pořád jsme to my...
Zadarmo
Vzal si dva leasingy, dvě hypotéky
měl z toho nervy, tak začal brát léky,
do toho nějaký ?balantýry?, bylo to nad jeho síly.
Čeho je moc, tak toho je příliš,
než by se mu zkrátily žíly,
tak na to navíc nějaký srágory,
teď je to jedno, natáh bačkory.
Pořád makáme, na hubu padáme,
nic z toho nemáme, nevím co čekáme.
Bez velkých nadějí na směnu,
jsme jenom součástí systému
a s větší nebo menší nevolí,
jsme jenom součástí toho soukolí.
Myslím, že nám všem už z toho všeho hrabe,
už to nezvládáš, tak přiznej to srabe.
Tlak stoupá, přístroje se protáčí,
všichni jsme lovci a sběrači.
Myslím, že nám všem už z toho všeho šibe,
mě, tobě no a taky tady těm lidem,
jedno co máš, nikdy to nestačí,
všichni jsem lovci a sběrači.
Jsou věci, který miláčku,
nenajdeš v žádným letáčku
prostě se jednou ráno probudíš
a uvidíš věci, který nekoupíš.
Ne nejsem tady abych přednášel,
já tyhle kecy vždycky nesnášel,
ono se neříká nadarmo,
že ty nejlepší věci jsou zadarmo.
Myslím, že nám všem už z toho všeho hrabe,
už to nezvládáš, tak přiznej to srabe.
Tlak stoupá, přístroje se protáčí,
všichni jsme lovci a sběrači.
Myslím, že nám všem už z toho všeho šibe,
mě, tobě no a taky tady těm lidem
a přesně tak to mám nejradši,
všichni jsme lovci a sběrači.
Myslím že nám všem už z toho všeho jebe,
myslím tím tebe a myslím tím i sebe,
tak tleskáme, nikdo se nemračí,
všichni jsem lovci a sběrači