Každé ráno se Naruto probudil časně, oblékl se a nechal Sasukeho se pořádně vyspat.
Nechal v pokoji svůj klon, přeměněný třeba na budík a pokaždé zmizel v dobu, kdy se Sasuke probudil.
Nasnídal se a zamířil za vesnici, kde dál trénoval svou mysl, aby byla schopna přijmout chakru Kyuubi.
Uchiha se budil vždy mezi půl jedenáctou a jedenáctou. Pokaždé našel na svém nočním stolku lístek od Naruta kde je a další drobnosti např. že snídani má schovanou v kuchyni.
Nerad tam chodil, protože po něm vždycky všechny dívky pokukovaly.
Typoval, že to Naruto dělá naschvál, ale pokaždé, když se ho na to zeptal, dělal že o ničem neví.
„Jak dlouho plánuješ ještě trénovat v téhle poloze?" Chtěl vědět Sasuke, když našel Naruta znovu sedět na kameni s pěvně zavřenýma očima.
„Za chvíli tam prosedíš díru."
„Tak jak dlouho bude potřeba," odvětil nezaujatě.
„Můžeš ustoupit?"
„A na jak dlouho vidíš to ´jak bude potřeba´?"
„Na teď!" Zprudka otevřel oči a kolem něj začala vířit rudá i modrá chakra.
Vzduch se tak oteplil, že Sasuke musel ustoupit a daleko větší vzdálenost než vždy.
Kdyby přímo neviděl to co tu před ním dělo, nikdy by tomu nevěřil.
„Naruto!"
„Co?"
„Strhni tu pečeť...TEĎ!"
Kolem Naruta se udělala červená kopule z Kyuubiho chakry a do ní se postupně přimíchávala ta modrá.
„Co se to s těma chakrama děje," žasl Sasuke, když to pozoroval svým sharinganem.
„Dvě naprosto rozdílné chakry se spojují a vzniká z nich úplně jiná."
Všechno to netrvalo snad ani minutu, když se kopule kolem Naruta začala rozdvojovat.
„Ta chakra jako by se zkopírovala. V obou je stejně množství jako bylo před chvílí v té jedné," stále si pro sebe mumlal Sasuke.
Chakra se znovu začala formovat do jakési podoby ocasů.
Všechno skončilo stejně rychle jako začalo.
„N-Naruto," řekl opatrně Sasuke.
„Co?" Zavrčel Naruto a podíval se na Sasukeho, který se pod jeho pohledem nechtěně zachvěl.
Jeho levé oko bylo červené a to modré blankytně modré. Normálně by to nic nebylo, kdyby v jeho výrazu vyčetl i něco jiného než vztek a chuť zabíjet.
„Tak co si chtěl?" Zavrčel znovu.
„Jak ti je?"
„Fajn."
„Promiň jeho chování, uklidní se během pár dní," promluvila druhá osoba, které si Sasuke do teď nevšiml.
„A ty jsi kdo?" Chtěl vědět, když se díval asi na stejně starou dívku, s dlouhými blond vlasy staženými do dvou culíků. Měla pravé oko červené a levé modré, ale v jejím výrazu nebyla taková agrese jako u Naruta.
„Hádej," usmála se.
„No vypadáš přesně jako Naruto, když provádí to svoje zvrhlý jutsu."
„Myslíš Oiroke no Jutsu?"
„Jo. Tak kdo jsi?"
„Narutova druhá polovička."
„Nechápu."
„A pak že jsou Uchihové geniální."
„Nech si to rejpání."
„Své jméno už neznám, ale do teď mě všichni nazývali Kyuubi no Youkou," řekla s úsměvem a udělala menší poklonu.
„Ky-Kyuubi?"
„Jo a můžeš přestat koktat?"
Sasukemu se tohle stalo vlastně poprvé co nemohl odtrhnout zrak od nějaké dívky.
„Aby ti ty oči nevypadli," pošklebovala se mu.
„Můžeš ho tam přestat nabalovat," zavrčel Naruto a vstal.
Protáhl se, až mu zakřupaly klouby.
„Nikdo tady nikoho nenabaluje a ty se koukej uklidnit," řekla Kyuubi Narutovi.
„Promiň," změnil se najednou jeho výraz v kajícný.
„Jak dlouho to bude ještě trvat?"
„Maximálně pár dní," usmála se na něj.
„Proč máš zrovna tuhle podobu? Vždyť vypadáme jak dvojčata."
„Za ty tisíce let už jsem zapomněla jak vypadám."
„Takže sis vzala podobu po který se každej chlap otočí?"
„Jop!"
„A jak ti mám říkat? Protože o jméno Kyuubi by jsme se teď mohli klidně hádat," ušklíbl se.
„Jak to myslíš?" Nechápal Sasuke.
Oba dva jako na povel začali soustředit svou chakru a objevilo se za nimi devět ocasů.
Kyuubi je měla z větší části červené, ale konce šli do modra a Naruto to měl přesně naopak.
„Možná se můžeme přít o "jméno" Kyuubi no Youkou, ale já jsem ohnivý démon a ty zase větrný.
„Detail," odfrkl si.
„Tak jak se teda hodláš jmenovat?"
„Hm....co třeba Ame?"
„Déšť?"
„No co, mám ho ráda."
„A támhle si nadávala na vodu."
„Uvědom si, že jsem měla kožich ty pako!"
„Komu říkáš pako ty pytle blech!"
„A dost! Oba dva!" Zarazil je Sasuke, protože tušil, že se schyluje k nepěkné hádce ne-li ještě ošklivějšímu souboji a to už by Kamenná vesnice nemusela přežít.
„Promiň," řekli oba najednou.
„Měli bysme se všichni vrátit do hotelu."
„Proč?"
„Protože si někdo určitě všimnul toho chakrovýho "divadla" a dřív nebo později sem někdo příjde."
„Taky pravda," řekli nastejno.
„Vážně nejste dvojčata?" Žasl.
„Ne, ale zkus si být s tím hyperaktivistou Non-stop sedmnáct let a pak něco říkej."
„Tak se hned nečerti!"
„Jdete vy dva? Nebo se tady ještě pozvete na rande," dobíral si je Naruto, který už byl značný kus od nich.

Akatsuki pořád marně hledali, ale nenarazili na jedinou stopu!
(Chudáčci XD)

Konoha!
Kiba, Shino a Hinata se mezitím po několika úmorných dnech dostali do Konohy.
Chakra se jim sice postupně vracela, ale ne dostatečně rychle, takže když se dostali k branám jejich rodné vesnice všichni zkolabovali.
Akamaru jenom smutně zakňučel a oblízl svého pána.
Všimla si jich hlídka a okamžitě jim přispěchala na pomoc.
„Kdo je to?" Zeptal se jeden.
„To jsou Hyuuga, Aburame a Inuzuka."
„Ti co měli jít prozkoumat místo, kde byl údajně spatřen Uzumaki?"
„Jo."
„Zavolám zdravotníky a ty dej mezitím vědět Hokage-sama."

„Tsunade-sama."
„Co se děje Shizune?"
„Už se probrali, všichni."
„Jak jsou na tom?"
„Podle testů byli jenom velmi vyčerpaní. Nikde neměli žádná zranění."
„To nedává žádný smysl," nakrabatila čelo.
„Půjdu za nimi."
......
„Tak jste se probrali," vešla do jejich pokoje.
„Hai, Tsunade-sama."
„Jak to probíhalo?"
Slova se ujal Shino.
„Po několik dnech jsme překročili hranice Země Země a nedalo nám ani moc práce ho najít. Jako by na nás čekal, protože ho vůbec nepřekvapil náš příchod."
„Předpokládám, že jste se ho snažili dostat zpět."
„Jistě že, ale nešel s námi. Kolem něj se něco objevilo-něco jako ocasy z chakry a potom nás to uchopilo. Nemohli jsme se pohnout a téměř okamžitě jsme pocítili jak slábneme."
„Kyuubiho chakra," vydechla zděšeně Shizune.
„Ale říkal, že se vrátí." Řekla Hinata se sklopeným zrakem, protož nechtěla, aby ostatní viděli slzy stékající jí po tváři.
„Říkal, že jak mile to půjde vrátí se a příjme jakýkoliv trest."
„Tohle že řekl?" Divila se Shizune.
Tsunade za tu dobu neřekla jediné slovo a pomalu jí začalo docházet, proč Naruto odešel.
„Ale chtěl, abychom vám něco vyřídili," vzpomněl si najednou Kiba.
„A co?"
„Že až se vrátí, tak nebude sám."
„To je vše?"
Přikývli a tak je Tsunade se slovy, že za pár dní budou moci jít domů, propustila.
.... 
„Co se děje, Tsunade-sama," chtěla vědět Sakura, která na ní čekala v její kanceláři.
„Slyšela jsi, že se vrátili Hinata a ostatní?"
„Ne. A vrá-vrátili se i s Narutem?"
„Bohužel," zakroutila hlavou.
„Teď jsou v nemocnici."
„Udělal jim něco," zděsila se.
„Nic vážného, jenom jim z pomocí Kyuubiho odebral chakru, aby ho nemohli sledovat."
„S pomocí Kyuubiho?"
„Nejspíš už vím, proč Naruto odešel."
„A proč?"
„Už delší dobu se pokoušel s Kakasim a Yamatem pořádně ovládnout chakru toho démona, ale nedařilo se a ošklivě je oba zranil. Už jsou sice v pořádku, ale oba budou ještě nějakou dobu bez misí. Den na to co se to stalo, Naruto utekl."
„A proč tedy zmizel?"
„Aby mohl pořádně ovládnout tu sílu. Proto říkal, že odchází pro dobro vesnice. Nechtěl nikomu ublížit."
Tímto proslovem obě dvě své studentky naprosto odrovnala a museli se posadit nad tím návalem informací.
„Jenom doufám, že se vrátí co nejdříve," otočila se k oknu a zadívala se ulice plné lidí.