„Fajn, takže jak to provedeme," zeptal se Sasuke už ve své normální podobě.
„Už jsem nad tím uvažovala a než začneš něco namítat-chci si to vyřídit z Danzouem."
„Proč zrovna s nim," snažil se zachovat klidnou tvář, ale Kitou na něm poznala, že zuří.
„Sám víš, že jsem byla nějakou dobu v Akatsuki."
„To věděj snad všichni shonobi."
„Právě-a Pein mě nejčastěji posílal na mise kam jsem se musela někam nepozorovaně dostat a někoho hned odkrouhnout bez toho, aby na naší organizaci padlo podezření."
O tom nic nevím."
„Přesně tak-nikdo nás nepodezříval. To poslední co potřebujeme je, aby po nás šli všichni z Rootu jakmile bude po tom prašivym dědkovi."
„Pořád trvám na tom, že ho chci zabít já."
„A co když ti řeknu, že větší slovo než Danzou měli u Třětího jeho bývalí týmoví partneři."
„Ti dva?"
„Ano, i dneska se neustále motají do Tsunadiny funkce. Chtějí mít moc."
Chvíli bylo ticho jak se Sasuke rozhodoval.
„Tak? Pořád chceš jít do jámy lvové, kde se ti to s největší pravděpodobností nepovede," popíchla ho.
„A jak jsi si jistá, že se to povede tobě?!"
„Danzou je sebejistý-sice má "domov" v ústřědí Rootu, ale nebude střežený tolik jako Feudální pán."
„Feudální pán?! Tím chceš říct, že to ty jsi za tím vydíráním?"
„Možná," řekla neurčitě, ale pobavení v jejích očích se dalo jen těžko zamaskovat, takže se Sasuke nemusel ani ptát.
„Ty jsi neuvěřitelná," zakroutil hlavou.
„Nemusíš mi říkat nic co už sama dávno nevím," řekla samolibě a následně se začala smát.
„Měli bysme se trochu prospat než zapadne slunce," navrhl Itachi.
„Máš pravdu," přitakala a setřela si slzy smíchu.
Uvelebila se Itachimu na klíně a ještě před tím než usnula, podívala se varovně na Sasukeho a řekla:
„Ne, že se o něco pokusíš! Druhou šanci mít nebudeme."
Potom položila hlavu na Itachiho rameno a po chvíli usnula.

Jakmile se setmělo, obejvily se na střeše budovy Hokageho tři postavy celé zahalené v černém s kápěmi na hlavě, nicméně kdyby se někdo podíval blíže všiml by si, že všem září v očích sharingan-kekkei genkai slavného klanu Uchiha.
„Root mají základnu na druhé straně vesnice-půjdu teda tam. Vy dva se postarejte o ty z rady starších."
„Nemá jeden z nás jít přece jenom s tebou?"
„Tak teď nevim Sasuke, jestli se bojíš o mě nebo o to jestli se mi to povede," pomyslela si pobaveně.
„Když půjdu sama dostanu se tam spíš než když nás půjde víc. Sejdeme se tady dokončíme svoje úkoly."
Potom na sebe pouze kývli ve znamení, že těm ostatním přejí hodně štěstí a rozdělili se na dvě skupiny.

„Takže musim předpokládat, že dostat se tam nebude jen tak. Postraní vchody budou málo zabezpečené, ale bude tam víc zařízení pro upozornění na cizí přítomnost. Musí spoléhat na to, že nikdo nebude tak šílenej, že se tam bude chtít dostat hlavním vchodem....Ale to ještě nepotkali mě!"
Sharinganem kontrolovala jestli někde blízko ní není nějaký skrytý člen ANBU.
„Dneska stojí všichni svatí při mě-snad."
Potichu se blížila ke vchodu do hlavní budovy Root a stále jí nikdo nenačapal.
„Buď o mě vědí nebo si myslí, že když je Tsunade a většina jejích ANBU pryč nebude tu nikdo slídit...teď jenom doufat v tu druhou variantu jinak mám problém...!"
Dostala se k hlavní bráně a skryta ve stínu počítala kolik ninjů tam je.
„10...procházka růžovým sadem," ušklíbla se.
Připravila si deset jehel, které měla předem namočené v jedu, který každého člověka vyřadí minimálně na dvanáct hodin a shinobiho na tu dobu připraví i o chakru.
„Takže-teď všechny najednou jinak mě objeví."
Snažila se najít pozocí při které když by zaútočila nikdo pohyb nezaznamenal než by bylo pozdě.
„Teď nebo nikdy," řekla si, když k ní byli všichni ANBU otočení zády.
......
„Teď ještě zjistit, kde ten dědek nocuje,"škrtla si bod v pomyslném seznamu úkolů: zbavit se stráží a přeměnit své klony místo nich.
.....
„Tady všude to vypadá jak ve zrezivělym parníku....nedivim se, že jsou všichni tak bledý a nesmějou se-taky by mi z tohohle nebylo do smíchu. Chudák Danzou by se návrhářstvím živit nemohl......Tohle už jsou snad miliontý dveře!"  Nadávala v duchu.
„Jestli není tam-kašlu na plán a prostě na sebe upozornim!"
Potichu otevřela další dveře a ve škvíře ve dvěřích si všimla, že to je pokoj Danza.
„Bingo!"
Dveře znovu zavřela a použila zemní styl, načež se objevila v nejmavším rohu jeho pokoje.
„Zlatej Zetsu," usmála se.
Posadila se na čelo postele a špičku katany namířenou Danzouovi přesně mezi oči.
„Danzou," řekla jen a oslovený otevřel oči.
Poslední co zahlédl bylo světlo pochodně odrážející se od katany.
„Klon?!"
„Čemu se divíš?" Ozvalo se jí za zády.
„Chováš se až moc neopatrně."
„Za to ty až moc opatrně," odvětila.
„Ale říkala jsem si, že by to takhle bylo až moc jednoduché," ušklíbla se, ale to Danzou nemohl vidět kvůli kápi co měla na hlavě.
„Kdo jsi?"
„Jasně budu tak pitomá a řeknu ti to," poklepala si ukazováčkem na čelo.
„Jsi dost naivní na to, aby jsi se pokoušela dostat až ke mě."
„Naivní?" Odfrkla podrážděně.
„Proč si tu?"
„Není to jasné? Podle mě jsi na tomhle světě až moc dlouho dědulo...." a zmizelna v obláčku kouře.
„....takže by jsi měl říct sayonara a jít na věčný odpočinek," ozvalo se Danzouovi za zády a než se stačil otočit měl v rádech zabodutou katanu.
„Kdo...."
„Uchiha," zašeptala mu do ucha a prudce vytáhla katanu.
Když jí vytahovala dala si záležet, že přetne i míchu, aby byla pojištěná, že je Danzou opravdu po smrti.
„Tohle by bylo. Pak kdo je tu naivní!"
Potom zmizela skryta pod rouškou tmy. Když utíkala zpět k budově Hokage nechala zmizet klony ANBU.
.....
„Jak to proběhlo," zeptala se tiše Sasukeho a Itachiho, kteří tam už stáli.
„Bez problémů," ujistili jí.
„A u tebe?"
„Ten dědek o mě věděl, ale myslel si, že ho nedostanu. Měli ste vidět ten jeho překvapenej výraz, že jsem stejně jako on použila klona a potom se mu objevila za zádama," zasmála se potichu.
„Akatsuki se v tobě nezapře," konstatoval Sasuke.
„Zkus si s nima chvíli bejt a pak něco mel. Aspoň se tam naučíš nenosit růžový brejličky a postavíš se realitě. A teď musíme zmizet než se příde na to co se stěma třema stalo. Nechte tu svoje klony přeměněné do podoby jak jsme přišli ráno, aby neměli podezření."
Když tak učinili udělala Kitou znovu několik pečetí a už po nich nebyla ani stopa.

Další den hned ráno se po vesnici rozneslo, že dva členové rady starších a velitel jednotky ANBU Root byli zavražděni a okamžitě se začao pátrat po viníkovi.
Předpokládalo se, že dotyčný nebo dotyční byli ninjové, takže obyčejné lidi se ani nepokoušeli zastavovat, když odcházeli z vesnice.
.....
„A to bylo před tím řečí, jak se budeme muset znova podepisovat až budeme odcházet," odfrkla si Kitou, když jejich klony co nechali ve vesnici zmizeli.
„Buď ráda, že to tak je. Teď budou nějakou dobu hledat viníky."
„Tsunade bude hned jasné kdo to udělal," zamyslela se nahlas.
„Ale bude nás krýt. Ví že na to co jsme udělali jsme měli právo a navíc by jí to stížilo šanci nás očistit a zbavit titulu nukenin. Nejspíš to zametou pod koberec a řeknou, že to udělali nájemní zabijáci."
„Nelámeš si sa tím hlavu, co?"
„Nevim proč bych měla," odpověděla Sasukemu a seskočila z větve na zem, která byla přes noc jejím lůžkem.
„Pořád nemůžu pochopit, jak na tom stromě dokážeš usnout," kroutil nevěřícně hlavou Itachi.
„Každýmu se spí dobře jinde. Já bych zase neusla na zemi, takže si nemáme nevzájem co vyčítat," pokrčila rameny.
.....
„Co budeme dělat teď?"
„Duben je za pár dní. Nekde počkáme a potom se v klídku vydáme do vesnice. Nejlepší bude, když si pohlídáme, až se vrátí Naruto s Jiraiyou."
„Proč?"
„Bude snažší je uhlídat a když příjdeme po nich-nepustí tě ten blonďák z očí, abys náhodou zase někam nezdrhnul," zasmála se.