„Naruto vstávej!"
„Ještě pět minut!"
„Ani minutu! Dneska jdeme poprvý do akademe a já netoužim přijít pozdě! Takže vstávej nebo tě tady nechám!"
„To bys neudělala," sedl si.
„Chceš se vsadit?"
„Radši ne," kapituloval a začal se hrabat z pod deky.


„Tak mě napadá, proč jsi seděl na tý houpačce, když jsme se poprvé setkali," zeptala se Naruta, když procházeli kolem oné houpačky před akademií.
„Ani už nevim. Nejspíš jak všude bylo plno lidí, tak jsem chtěl bejt sám."
Potom vešli do třídy, kde byli jako první. Všichni byli ještě venku a povídali si se svými rodinami.
„Kam si sednem?"
„Dozadu ne, tak je moc vidět, ale ani ne dopředu už vůbec, protože to jsi na učiteli na ráně, i když se říká, že pod svícnem je největší tma."
„Tak kam?"
„Já bych šla do předposlední lavice."
„Tak fajn."
Lavice byly uzpůsobeny pro trojce.
„Zajímalo by mě, kdo si k nám sedne."
„Stačí když bude zticha."
Potom už se do třídy začali přesouvat i ostatní. Jako poslední vešel Sasuke a hned upoutal pozornost všech ostatních.
Vypadal jako by někoho hledal a když mu pohled padl na Tsumi s Narutem na tváři se mu objevil lehký úsměv a zamířil k nim. Ignoroval všechny ostatní, kteří vedle sebe měli ještě místo nebo se ho kvapně snažili udělat vyhozením nějakého svého souseda jen aby si k nim sedl Uchiha.
„To je tak patetický!"
„Co?"
„To jak se všichni snažej vetřít do přízně Uchihům!"
„Ale sama víš, že oni za to nemůžou."
„Copak Sasukemu něco vyčítám?"
„Ahojte vy dva," pozdravil je Sasuke.
„Čau," pozdravili ho unisono.
„Tak co vaši včera, nevyváděli moc?"
„Ne ani ne. Nebudou mít nic proti tomu, abysme se přátelili."
„Aspoň něco."
„Máte tady ještě volno," zeptal se a ukázal na místo vedle Tsumi.
„Vidíš tu snad někoho sedět," povytáhla zvědavě obočí.
„Ne."
„Tak dělej než ti ho někdo zasedne a ty si budeš muset vybírat z né moc lákavých možností," popíchla ho a zadívala se na dvě volná místa. Jedno bylo volné vedle dlouhovlasé blondýnky s modrýma očima a druhé vedle holky s nezdravě růžovými vlasy.(Gomen těm co mají rádi Sakuru).
To už do třídy vešel zástup učitelů, který zakončoval Iruka s Hokagem.
Oba dva se podívali na trojci-Naruto-Tsumi-Sasuke a nevěřili vlastním očím. V duchu se sami sebe ptali jak se zrovna tihle tři dali dohromady.
„Jestli budou tak dobří jaké mají předpoklady, tak to bude ten nejsilnější tým z konohy. Uchiha s sharinganem, Naruto s Kyuubim a Tsumi-dcera jednoho z legendárních sanninů."
Potom měl svůj proslov, který všichni hltali slovo od slova, ale naše trojice začínala usínat.
„Dnes už začneme s tréninkem. Nejprve se budeme teoreticky zajímat o to, co je chakra a potom budeme trénovat hod shurikenem.
„Nudaaaaa!" Pomysleli si Naruto s Tsumi, ale Sasuke se už nemohl dočkat.
Po "záživných" dvou hodinách, kdy začali Tsumi s Narutem nebezpečně klimbat je Iruka zavedl na tréninkové hřiště za akademii, kde bylo několik svičných terčů.
„Všichni teď utvoříte trojice-nejlépe podle toho jak sedíte ve třídě v lavici a budete se pokoušet tréfit shurikenem do středu terče. Každá trojice obsadí jeden terč a bude se v házení střídat. Můžete začít!"
Každému dal shuriken a stoupl si dál od nich. Přeci jen už měl skušenosti jak doukáží být děti s těmihle věcmi nebezpečné.
„Sasuke?"
„Hn?"
„Tady máš naše shurikeny a trénuj."
„Ale vždyť vy to máte dělat taky."
„My už to umíme," usmála se na něj Tsumi a spolu s Narutem se šla posadit do stínu stromu.
„Sasuke?" Přistoupil k němu po chvíli Iruka, když začal skupinky obcházet a radit jim ,kde dělají chyby.
„Ano Iruka-sensei?"
„Kde máš své partnery?"
„Támhle," ukázal pod strom.
„Tsumi! Naruto! Okamžitě sem!" Zakřičel na ně naštvaně Iruka což upoutalo pozornost ostatních.
Když se k němu přiloudali, vypadali jako by je právě vyrušil z odpoledního šlofíka.
„Můžete mi laskavě říct, co ste tam dělali?"
„Spali?"
„Neprovokuj Naruto!"
„Ale on má pravdu sensei."
„A proč jste spali, když jste měli jasně zadáno, že se máte pokoušet trefit shurikenem do terče."
„Je to nuda," odpověděli dvojhlasně.
„Tak když jste tak chytří, tady máte shurikeny a laskavě nám to předvěďte!"
„Dámy mají přednost," pustil Tsumi Naruto.
„Jak galantní," ušklíbla se.
„Můžu poprosit o osm shurikenů, sensei? A pro Naruta to samé."
„Osm terčů-přesně moje číslo a Naruto už to taky bez problémů zvládá."
„Když myslíš," neubránil se Iruka lehce posměšnému úsměvu a každému z nich dal žádaný počet shurikenů.
Ze stínu stromu je pozoroval Hokage a byl na jejich počínání zvědavý(=další šmírák XD).
Všichni odstoupili od svých terčů a uvolnili tak Tsumi potřebné místo.
Ta jakmile přešla před terče-nijak zvlášť nezamířila-jenom se napřáhla a hodila shurikeny.
Jaké bylo pro všechny překvapení, když všechny zasáhly střed.
„Páni," ozvalo se obdivně.
„Jak se dalo čekat od Orochimarova dítěte. Nemůže si dovolit, aby jí někdo využil proti němu. Nicméně jsem zvědavý na Naruta. Podle hlášení se teď velmi často stýká s Tsumi."
„Naruto-jsi na řadě," řekl ještě stále omámený Iruka.
Sám by něco takového nedokázal. Ano strefil by se do terčů, ale přesně do středu?!
Naruto si počínal úplně stejně jako Tsumi a na Iruku šly mdloby.
„Zdá se, že má na něj vážně dobrý vliv," pousmál se Třetí a potom nepozorovaně odešel.

Když jim skončila výuka, rozešli se všichni domů.
„Naruto! Tsumi!" Ozval se za nimi čísi hlas a když se ohlédli viděli za sebou Sasukeho běžícího k nim.
„Co potřebuješ Sasuke?"
„Jenom jestli byste na chvíli nezašli k nám a....."
„A?"
„Neporadili mi s těma shurikenama."
„Není váš klan snad plnej ninjů?"
„To jo, ale nikdo na mě nemá pořádně čas. Tak půjdete?"
„Pro mě za mě. Jdeš taky Naru?"
„Klidně," pokrčil rameny.
Spolešně se tedy vydali ke čtvrti Uchiha a Tsumi se už přeme podvědomě uklidňovala, aby nedostala další výbuch vzteku.