„Klenotnictví?" Zeptala se, když stáli před obchodem a četla nápis.
Itachi měl svou normální podobu, ale ochranou čelenku nechal v pokoji.
„Sice už jsi Uchiha, ale kde máš nějaký prstýnek? A ten co je z Akatsuki nepočítám."
„Nikde nic takového nevidím," usmála se a vešla dovnitř.
„Páni," bylo jediné na co se zmohla.
Všude ve vitrínách na ní "koukaly" spousty prstýnků, náramků a řetízků.
„Tak tady bych se dokázala ztratit na hodně dlouho. A ještě že s námi není Kakuzu a ty jeho nenechavý prstíky."
„Ještě máš možnost se tady na chvíli porozhlédnout a vybrat si cokoliv ti padne do oka."
„Ale vždyť..."
„A na cenu nekoukej."
„Víš co seš?" Přešla k němu a ruce mu obmotala kolem krku.
„Co jsem?"
„Můj malej blázínek," stoupla si na špičky a líbla ho na nos.
Mezitím co šel Itachi něco vyřizovat s prodavačem, rozhlížela se Kitou všude možně.
Zrak jí padl do jedné vitríny, kde byli dva stejné zlaté řetízky, akorát jeden byl jemnější.
Vzala je z vitríny a šla směrem za Itachim, který si právě něco prohlížel.
„Co tam zkoumáš?"
„Nemůžu se rozhodnout jestli ano nebo ne."
„A u čeho?"
Místo toho, aby jí něco popisoval, prostě jí ukázal na dva prstýnky.
„Chceš si taky zkrášlit ruku," popíchla ho.
„Už teď nad tim přemejšlim, protože jestli to na nás Pein uvidí, tak nás zaškrtí."
„Já bych tě nedala."
„Aspoň, že to vim."
„Ale co ty na to?"
„Jsou pěkný," usmála se. ( nebudu je popisovat, na konci bude obr.)
„Nikdy bych si nemyslela, že se toho dočkám a s tebou."
„A našla jsi už něco co se ti líbí?"
„Jo, našla. A nejspíš jsem tim vyřešila i nás malý problém."
Ukázala mu dva řetízky co měla v ruce.
„Myslíš tím nosit je na krku?"
„Přesně tak. Schováš to pod triko a nikdo nic nevidí."
„A co naše oblíbená hra-svlíkací pokr?"
„Na tu se můžu-ty víš co."
„A co když někdo navrhne líbací flašku?"
„To ste až takový děti?" ( bez urážky všem co to teď čtou a popřípadě tuhle hru hrajou-já sama nejsem vyjímka :-) )
„Sama víš jak se chováme, když jsme nametený."
„Vy jo, ale já ne. Včera jsem si to ujasnila až moc dobře."
„To je teď jedno, co když to někdo navrhne."
„A jak bys reagoval ty? Protože trochu mi vadí fakt, že krom Konan jsem v Akatsuki jediná holka a nedokážu si představit jak se třeba Deidara líbá se Sasorim." ( Já teda jo :-D )
„Jak bych asi reagoval, kdyby mi někdo před očima líbal ženu."
„Hm....připíchnul ho ke stěně?"
„A nejen to."
„Ou a jak bych dopadla já?"
„Zamknutá v pokoji."
„Dostala bych zaracha?"
„Něco na ten způsob."
„Ty nejsi můj manžel, ale rodič." Zasmála se.
„A svlíkací pokr je povolenej? Sám víš, že jakmile zbejvá spodní prádlo, tak se končí. A u mě to je jako kdybych měla plavky. To bys taky vyváděl, kdybych si zašla na pláž?"
„....."
„Mlčení je souhlas. Takže ti to nevadí."
„Protestovat nemůžu, protože by ses do mě pak pustila a byla bys k nezastavení."
„Takže ty prstýnky a řetízky berem."
„Co jinýho mám s tebou dělat?"
Jenom pokrčila rameny.
„Na to už musíš přijít sám."
„Já bych o něčem věděl," zablýsklo se mu v očích.
„Nech si to na večer."
„Tím chceš říct, že večer něco bude?"
„Když mi slíbíš, že si mě neoznačkuješ jako minulou noc, tak nad tím budu uvažovat."
„Nenapravitelná."
„To bych potom nebyla já."

Zaplatili nebo spíše Itachi zaplatil :-) a vyšli před obchod.
„Máš ještě něco v plánu," zeptala se, když provlíkala Itachiho prstýnek řetízkem."
„Ještě jednu věc ano."
„A to je?"
„No, jsi Uchiha a nemáš žádné oblečení s naším klanovým znakem."
„Ne! Nesnášim nakupování oblečení." ( Ta je divná :-D )
„Opravdu?"
„No je sice pravda, že když začnu jsem k nezastavení, ale než mě tak někdo dotáhne je to hotovej karambol."
„No, jestli budeš protestovat nebude mi dělat problém hodit si tě přes rameno jako pytel brambor."
„Abych se neurazila."
„To bys nebyla ty."
„Heeej! Nepoužívej moje slova proti mě!"
„Přinuť mě!"
„Kdyby bylo jak, tak možná  i jo."
Připla mu řetízek kolem krku a s tím svým udělala to samé a potom odevzdaným hlasem řekla:
„Fajn, veď mě k  tomu domu hrůzy."
„Aby se ti tam potom nezačalo líbit."
„Za chvíli budeš litovat, že sis na krk pověsil ženskou," pousmála se a políbila ho.
„Než abys mi tu vyhrožovala dávej radši pozor na jakoukoliv chakru."
„Neboj Kakashi a ostatní jsou stále v nemocnici."
„Ty jsi hotovej radar."
„A hlášení o počasí rovnou nechceš?"
„Když mi to nabízíš....," pousmál se.
„Fajn! Pokud budeš pokračovat budou se na zem snášet blesky až budou baráky padat a může se stát, že jeden spadne i na tebe."
„Mám si vzít deštník?"
„Nemusíš, pro lepší vodivost elektřiny si ho neber!"
Takhle se pošťuchovali než vešli do jednoho ochodu-pro Kitou to byla hrobka(zatím :-) )
„Přeji příjemný den," pozdravil je prodavač.
Itachi s Kitou jenom lehce přikývli hlavou a v obličeji měli ´nijaký výraz´ - ála jsem Uchiha a všechno je mi u pr....(vy víte :-) )
„Jak vám můžu pomoci?"
„Potřebuju, abyste nechal ušít několik stejných triček jako má tady slečna. A potom dva pláště celé černé, podobné tomuhle," vytáhl svitek a po chvilince měl v ruce plášť Akatsuki.
„Jeden pro mě a druhý pro ni," ukázal na Kitou.
„A ještě chci, aby byl u všech na zádech vyšitý znak tohohle klanu," podal mu papír, kde byl nakreslený znak klanu Uchiha.
„Uchiha," zašeptal.
„Prosím?"
„N-ne nic."
Itachimu se v očích objevil sharingan.
„O tomhle malém obchodu se nikdo nedozví."
„Jistě, a kdy to oblečení chcete?"
„Řekněme že si pro to příjdu zítra brzy ráno."
„A-ale já mám ještě jiné zakázky."
Kitou k němu přešla a výhružně se na něj podívala.
„Ať je to tu zítra připravené nebo se můžete spokojit s doživotním abstinováním, protože tam dole nic mít nebudete."
Prodavač nasucho polkl a přikývl.
„Jsem ráda, že si rozumíme."
Potom vzal Kitou a Itachimu míry a načrtl si jak co má vypadat a rozloučil se s nimi se slovy, že musí začít pracovat.
Potom vyšli zpět na denní světlo.
„Musela jsi tomu chudákovi vyhrožovat, že ho vykastruješ?"
„Kdo říkal, že to byly planý výhružky?"
„Já, protože bys na to neměla žaludek."
„Já možná ne, ale jestli jsi si nevšim mám okolo prstu omotanou skoro celou Akatsuki. Stačilo by říct Hidanovi a ten by skákal do stropu radostí.
A vůbec kam teď?"
„Teď jdeme na nákupy toho co máme na seznamu."
„Ještě že jsme v civilu, protože nakupující Akatsuki by byla pěkně komická fotka a ještě lepší titulek do novin."
„Co tě hned nenapadne. S tebou se člověk vážně nenudí."
„Ještě aby jo, když s Peinem je sranda jak v krematoriu."
„Když to říkáš."
„Neříkám-vim!"