Prázdniny a otravný bratr díl 5. - Vysvětlení
Vysvětlení
Když jsem se druhý den vzbudil, tak jsem myslel, že umřu. Ruka mi přez noc natekla a taky pekelně bolela. Co bylo ale horší bylo to, že když jsem chtěl vstát z postele tak jsem se v bolesti svalil zpět.
No to je super! Vážně to začíná teda úžasně. Ono nestačí, že mě bolí ruka ale já si musel udělat něco se zádama. Jakmile jsem se pohnul tak mě chytla neskutečná bolest v kříži a vystřelovala až do pravé nohy.
Michal ještě spal a jelikož jsem ho nechtěl budit, tak jsem se s velkým přemáháním donutil potichu vstát. Velice pomalu jsem se došoural do koupelny a pustil na sebe horkou sprchu. Nechal jsem si proudem vody masírovat záda a díky tomu to trochu polevilo. No žádný zázrak to nebyl ale dost na to abych mohl chodit. Vůbec se mi nechtělo z té sprchy vylézat a zvlášť ne proto, že jsem věděl, že jakmile sejdu dolů budu muset bratrovi začít vysvětlovat co se stalo. No co, byla to moje vina a moje blbost, že se to stalo, tak teď budu muset s pravdou ven a jednoduše to přetrpět. Neohrabaně jsem lezl dolů po žebříku a sotva jsem se dotknul špičkou nohy podlahy tak už na mě vyběhl bratr.
„No to je dost. Jsem už myslel, že snad nikdy neslezeš. Tak je čas abys mi vysvětlil co se vlastně včera stalo a proč jste dorazili tak pozdě, špinavý a ty sedřenej a od krve.“
„Jo. Vždyť jsem ti slíbil, že ti to všechno řeknu. Ale mohl bys mě taky nejdřív nechat se si sednout a nasnídat.“
„No tak ale dělej. Nebo si začnu myslet, že se z toho chceš vykroutit.“
Snažil jsem se jít co nejnormálněji aby nebylo poznat, že mi dělá problém i obyčejná chůze. Protože kdyby si toho brácha všimnul, tak by zase začal vyšilovat. No bohužel k mé smůle, jak jsem hnedka zjistil, se mi to moc nevedlo a bratr to hned poznal.
„Co je s tebou? Máš něco s nohou?“
„Nic, to je v pohodě.“
„Jo jasný. Naprosto v pohodě. To je v takový pohodě, že z toho sotva chodíš.“
Sotva jsem se dobelhal do obýváku, kde byli i všichni ostatní, tak mě pomalu ani nenechal sednout a už se mě snažil prohlédnout jestli mu neskrývám náhodou nějaké vážné zranění. Nevim co si myslel, že vykouká ale jednoduše nic nenašel a tak si jen sednul naproti mně a propaloval mě pohledem.
„Pojedem do nemocnice a nechám tě tam prohlídnout. Něco ti musí být, když nemůžeš ani pořádně chodit.“
„Tome, nech toho. Jsem v pohodě. Jenom mě trochu bolí záda. Asi jsem si natáhnul sval nebo něco. Určitě to nic není. Nešil z toho hned.“
„Jo tak já nemám šílet. Tak to teda pardon. Kdyby tohle věděla máma, tak jsem na místě mrtvej.“
„Ale neví a ani se to nedozví. Já jí to říkat nehodlám. Ty snad jo?“
„Ne. Ale to jedno. K tomu doktorovi stejně půjdeš.“
Viky
„No Tome je to sice skvělej nápad ho odvézt do nemocnice ale je tu menší problém. Všichni tu už od rána popíjíme, tak mi řekni kdo ho tam odveze.“
Tom
„To je pravda. No tak co. Pojedu i tak. Nejsem na tom tak špatně abych nemohl řídit.
Deny
„Ty ses zbláznil. Přijdeš o papíry a nedej bože co by se mohlo stát. Neblbni, sám víš, že hned za vesnicí pořád stojej benga a protože tady nejezdí moc aut, tak vždycky zastaví každý auto, který tam tudy projíždí. Počkáme až se vzbudí Michal a ten ho tam když tak odveze. Mezitím ti může brácha alespoň vysvětlit co se včera stalo.
Tom
„Hm. Dobře. To by šlo. Tak a ty se pusť do vysvětlování.“
Radek
„No jo pořád. No tak abych to vzal od začátku. Prostě po nějaký době jsme zastavili na benzínce, že si koupíme něco k jídlu a nějaký to pití. Měl jsem dost velkej hlad. No a měli tam poslední balení tuňákovýho sendviče. Tak jsem si ho vzal. Michal mi říkal ať si ho neberu a vemu si něco jinýho, že prej aby nebyl zkaženej. No já ho neposlech a stejně jsem si ho vzal a skoro celej sem ho snědl. No bohužel pozdě jsem si uvědomil, že vážně chutná divně a proto jsem ho radši nedojedl. V autě se mi pak udělalo pekelně blbě a Michal mi musel v rychlosti někde zastavit abych mu jednoduše nezeblil celý auto. Naštěstí jsme zrovna projížděli takovým malým lesíkem tak zajel na nějkou malou lesní cestičku. Všechno jsem vyklopil a když jsme chtěli zase jet, tak bohužel tam asi někde bylo dno od nějaký rozbitý fašky a tak jsme píchli. To jsme samozřejmě ale nevěděli hned ale až trochu později po několika metrech. Michal musel znovu zastavit, tentokrát aby se podíval co se děje a když zjistil, že píchnul, tak začal vyměňovat kolo. Chtěl jsem mu s tím pomoct ale byl docela dost nevrlej a naštvanej, že k vůli mě musel zajíždět do toho lesa a že vlastně kvůli mně píchnul. Jednoduše mi řekl ať radši někam na chvíli, než to vymění, vypadnu. Šel jsem se projít a narazil jsem na takovej sráz byl opravdu hodně prudkej ale bylo tam odtud vidět úplně všude. Fakt pěknej výhled. Nějak jsem se tam zapoměl a ani jsem neslyšel, že mě mezitím Michal volal. Celou dobu mě hledal a volal kam sem šel ale já ho neslyšel. Pak mě našel, jak tam stojim a vydal se ke mně. Když na mě znovu zavolal byl už dost blízko mě. Vlastně byl hned za mnou a já se ho jednoduše lekl prudce jsem se k němu otočil ale sklouzla mi noha po blátě. Všude tam byli louže tak, že tady asi předtím hodně pršelo. No a jak mi sklouzla noha, tak přesně pod ní se kus utrhl a já letěl dolů. Michal byl naštěstí dost pohotovej a okamžitě po mě skočil a chytil mě abych nespadl dolů a druhou rukou se stačil zachytit nějakýho vyčnívajícího kořene na boku. Byl ale docela dost kluzkej a já se při tom nárazu praštil do hlavy a byl jsem trochu mimo, takže mě jen tak držel. Jenže jak to klouzalo, tak nás oba neudržel a začaly jsme zase padat no a přitom sem si právě sedřel tu ruku ale taky jsem se díky tomu probral a Michal se mezitím stačil chytit dalšího kořene. Naštěstí už jsem byl v pohodě takže jsem se chytl taky a protože už mě nemusel džet tak se chytl i druhou rukou a začal se škrábat nahoru. Mě to šlo hůř protože mě bolela ta ruka a nemohl jsem se s ní pořádně chytnout a přitáhnout. Musel se pořád zastavovat aby mi pomol. Jednou sem málem znova sletěl a Michal mě zase stačil chytnout. Nakonec usoudil, že bude lepší když polezu první aby mě mohl podpírat a abych zase nesletěl dolů. Když jsme se dostali nahoru, tak byl docela vyděšenej jestli mi nic není. Když jsem ho ujistil, že jsem v pořádku a poděkoval mu, tak se uklidnil ale taky začal doslova běsnit. Řval na mě, že jsem úpnej kretén. Že jedině naprostej debil by lezl na kraj podmáčenýho srázu aby se pokochal výhledem a pak už semnou nemluvil. Dotáhnul mě do auta a znovu jsme vyrazili. Na tom srázu jsme byli docela dost dlouho, než jsme se dostali nahoru a proto jsme přijeli tak pozdě, od bláta a já trochu odřenej a přitom si asi něco Michal udělal s tou nohou, tak proto asi kulhá. No prostě a jasně mi Michal zachránil život. Jelikož kdyby mě nechytil tak bych letěl dolu a skončil bych tam rozmázlej. Toť vše a teď můžeš začít nadávat.“
Za celou dobu co jsem mu popisoval co se stalo jsem se na něj ani jednou nepodíval a zíral jsem před sebe na zem a tak jsem nevěděl jak se tváří. Pořád jsem čekal, kdy mi začne nadávat ale nic se nedělo. Zvedl jsem hlavu abych se na něj podíval. Všichni na mě civěli doslova s hubou dokořán a z očí jim byl vidět údiv. Kdybych měl slovy popsat co jim bylo vidět na očích tak bych musel říct něco jako: „Ty krávo. No to si děláš prdel! Buď rád, že žiješ.“
V očích bráchy bylo ale víc než jen údiv byl tam i strach a úleva, že jsem v pořádku a v tom vešel Michal. Všichni se na něj podívali a začali těkat očima z jednoho na druhého. Jenom brácha se na něj bez jakéhokoli pohybu díval. Pak na jednou vyskočil a se slzama v očích ho náhle objal.
„Díky. Strašně moc ti děkuju. Děkuju, žes mi zachránil bráchu. Bože já nevim co bych dělal. Budu ti navždy vděčnej. Něco takovýho ti nikdy nedokážu oplatit. Ježiši já jsme z toho úplně v prdeli. Já si asi budu muset dát panáka. Jinak to nerozdejchám.“
„V pohodě Tome uklidni se. Nic moc se nestalo. Asi trochu při tom popisování přeháněl. Včera jsem byl jenom trochu vytočenej. Jinak to vážně nebylo tak hrozný.“
„Že to nebylo tak hrozný? Bože vždyť můj malej brácha padal z nějakýho podělanýho srázu a ty jsi ho chytil a málem jsi s ním sletěl dolu taky. Bože ty jsi prostě nejlepší. Zachránil si mi brášku, tak to nezjednodušuj. Děkuju.“
Stejně náhle jako ho obejmul se přesunul ke mně a začal mě drtit v náruči a teď už se vážně rozbrečel. A při tom mi pořád dokola říkal, že jsem debil a že jsem úplně blbej a ať už nikdy nic takovýho nedělám a taky že nikam nikdy nepůjdu sám. Když mě konečně pustil tak mu kluci nalili panáka. Kopnul do sebe 5 velkejch vodek a svalil se na gauč. Jednou rukou si zakryl oči a druhou pořád držel flašku jako oporu i když z ní už nepil.
Asi jsem mu neměl říkat pravdu. Měl jsem říct jenom, že jsem sletěl do nějaký díry a že mě musel Michal vytáhnout. Tak by teď byl v pohodě. Dost jsem ho tím vyděsil.
Já když to tak vezmu tak jsem to vlastně ani nevnímal. Byl jsem docela v šoku. Vážně jsem mohl bejt mrtvej. Nebejt Michala, tak už tu nejsem. Pomalu mi začínalo docházet co všechno se mohlo stát a jak se asi cítil Michal. Pro něj to taky muselo bejt hrozný. Pomalu jsem otočil hlavu podíval se na něj. Nic jsem neříkal, jenom jsem se mu upřeně díval do očí.
---//---
Pořád jsem stál ve dveřích a sledoval Tomáše jak k sobě tiskne bráchu a při tom mu s brekem nadává jakej je blbec. To je slabý slovo podle mě. Bylo to vážně hrozný. Když si vybavim ten okamžik jak se na mě otočil když jsem na něj znova zavolal a jak mu podlouzla noha a on začal padat. Bože bylo to hrozný. Ani nechápu že jsem dokázal tak rychle zareagovat a chytit ho. Pomalu ani nemůžu uvěřit tomu, že jsem nás oba udržel jednou rukou abychom nespadli. Kdyby mi to někdo říkal, nevěřil bych, že ze sebe dokážu dostat takovou sílu a udžet nás. Cítil jsem na sobě něčí upřený pohled a podíval jsem se na Radka, který se mi upřeně díval do očí. Jen prostě seděl a díval se mi do očí. Ani nedokážu popsat co všechno jsem v tom pohledu viděl. Vděčnost za to že jsem mu zachránil život? Určitě ale bylo toho mnohem víc co mi tím pohledem říkal. Chtěl jsem před tím párem neskutečně modrých očí utéct ale nešlo to jenom jsem tam stál a jeho pohled mu oplácel. Ostatní o tom živě debatovali a probírali to pořád dokola a tak nám nikdo nevěnoval pozornost a nikdo si nevšiml toho jak na sobě navzájem visíme očima.
Bože, to mi nedělej. Nedívej se na mě tak. Já tě přece nesnášim a pořád ti to dávám najevo a jenom ti nadávám, tak proč se na mě tak díváš. Proč to děláš?! To prostě nesmíš. Podkopáváš tím moje rozhodnutí tě navždy nesnášet. Když už ten pohled nedokážu dál snést, tak se jednoduše otočím a odejdu do kuchyně.
Když Michal odcházel nemohl už vidět jak se v Radkových očích vystřídali snad všechny pocity než se tam jeden usadil. Smutek. Neviděl už jak Radek s neskutečným smutkem v očích a zároveň i bolestí zavřel oči a sklonil hlavu a hned ji schoval do dlaní. Nic z toho neviděl a ani netušil co všechno teď Radek cítí a jak hrozně a provinile se cítí. Nevěděl, že mu to, že se jen tak otočil a odešel málem roztrhlo jeho srdce trápící se již několikaletou neopětovanou a tajnou láskou k němu. Kdyby to věděl, tak by se mu to jeho rozhodnutí asi okamžite zhroutilo jako domeček z karet.
Když už to všichni dostatečně prodiskutovali a Tomáš začal taky konečně normálně vnímat i když teď už v dost podmapilém stavu. Vstal a vrávoravým krokem se vydal za Michalem.
„Ty, Miky? Já vím, že ti teď pořád způsobuju jenom problémy a jsem ti opravdu moc vděčnej, žes mi zachránil bráchu ale mohl bych tě ještě o něco poprosit?“
„To je v pohodě. Co potřebuješ? A už prosím tě přestaň opakovat jak si mi vděčnej. Jo? Prostě to nech bejt. Za to ti budu zase vděčnej já.“
„Dobře. Promiň. Je mi vážně blbý tě o něco zase prosit. Ale víš jsem tak trochu opilej.“
„Jo, tak to jsem si všimnul.“
„No víš. Brácha....“
„Zase on. Tyhle prázdniny asi vážně budou jen o něm.“
„Promiň. Ale mohl bys ho prosím tě odvézt do města do nemocnice? Víš mi sme pili všichni a ty jsi jedinej kdo nic nepil.“
„Cože? Do nemocnice? Je mu něco?!“
Už jsem se chtěl rozeběhnout do obýváku za ním, když jsem se zarazil. Jen jsem si v duchu nadával co to dělám. Co je mi po něm. Je mi ukradenej a nemám ho rád. Ale co mu sakra je proč musí do nemocnice.
„Nevím co mu je. Asi bude mít něco se zádama. Nemůže pořádně chodit a sotva se hejbe. Prosím. Já už tě pak o nic v jeho spojitosti nikdy žádat nebudu a budu se snažit aby se ti nepletl do cesty, jen pro teď prosím. Vem ho tam ať se na něj někdo podívá. Jinak nebudu klidnej.“
„Jo dobře. Odvezu ho tam aspoň si nechám kouknout na tu nohu. Docela dost to bolí.“
„Děkuju.“
„V pohodě. Neděkuj pořád. Myslím že na dnešek bylo děkování už dost.“
Šel jsem se převlíknout a Tomáš mezitím, řekl Radkovi, že s ním pojedu do nemocnice aby ho tam zkontrolovali. Když jsem se vrátil převlečenej, Radek už pomalu za pomoci svého bráchy šel k autu. Ten mu otevřel dveře a pomáhal mu i si sednout. Když jsem viděl jak se mu při tom co chvilku skřivil obličej bolestí, došlo mi, že až tam dojedem, tak tam s ním budu jen já a on se bez pomoci z toho auta nevyhrabe. Už jen představa toho jak má svoji ruku okolo mých ramen a já ho jednou rukou za ni držím a druhou ho objímám v pase abych ho dostatečně podepřel mi nahání husí kůži. Když si mě Radek všiml jak na něj zamyšleně koukám, zase se mi podíval přímo do očí ale jen na chvíli. Hned uhnul začal odpovídat na něco bratrovi a pohledu na mě se tentokrát vyhýbal on. Ale ten jeho pohled. Co to mělo znamenat? Proč byl tak smutnej a plnej bolesti ale ne té fyzické. Nechápu to. Nechápu nic co má jakoukoli spojitost s tím klukem a nechci to chápat. Prostě nechci a hotovo. Ani jsem si nestačil uvědomit, že mé rozhodnutí ho nesnášet se pomalu ale jistě bortí a já k němu necítil nesnášenlivost. Jenom jsem si to namlouval. A pořád dokola jsem sám sebe přesvědčoval, že ho nemám rád a tím to končí.
V autě bylo zase hrobové ticho. Jediné co bylo slyšet byla píseň od R.E.M. - MAD WORLD
Tak nějak se ta písnička k náladě, která panovala v autě hodila. Radek jen tiše seděl v autě se sklopenou hlavou se díval na své ruce. A na mě se nepodíval ani jednou.
„Děkuju“
„V pohodě. Alespoň si nechám zkontrolovat tu nohu. Asi bych tam stejně jel.“
„To jsem nemyslel. Ale za to taky díky.“
To bylo všechno. Nic víc neřek a ani při tom se na mě nepodíval. Spíš naopak ještě odvrátil hlavu a díval se z okýnka. Samozřejmě jsem věděl, že mineděkuje za to, že ho tam vezu ale za to, že tady vlastně díky mě ještě je.
Na začátku tohohle, zatím dost šíleného výletu, bych byl za to ticho rád ale teď mi to vadilo. Proč se na mě sakra ani nepodívá?! Já mu přece nic neudělal. No dobře, dost krutě jsem mu nadával ale tak kdo by v tu chvíli nenadával. Měl jsem strach. Vždyť se mohl zabít. Bože já ho nechápu. Nejdřív na mě visí očima. Hází po mě takový pohledy, který jakoby mi měly něco říct a pak se na mě ani nepodívá. Vadí mi to. Chci aby se na mě podíval. Nevím proč to chci. Chtěl jsem ho nesnášet a místo toho teď chci aby se na mě díval a taky chci vědět co ty pohledy měly znamenat. Sakra už se nevyznám ani sám v sobě jak mám pak chápat někoho jinýho. Když jsme dorazili do nemocnice, tak ve stejně mučivé tichosti jsem mu pomohl z auta a odvedl ho na pohotovost. Naštěstí tam nikdo nebyl, takže šel hned dovnitř. Když se po dlouhé chvíli otevřely dveře vyšel z nich Radek už normálně. Doktor mi ještě mrkl na nohu ale to bylo v pořádku jenom mi ho stáhl a doporučil mi ať to nosím buďto stažené nebo ať si koupím ortézu. To můžu prej v lékarně. Mají tam takové obyčejné, které koleno jen stáhnou. Naštěstí nepotřebuju žádné s výztuhama ale stačí úplně obyčejná.
Radek je prý taky v pořádku ruka je úplně v pořádku jen to vyčistila zavázal a prý si jen špatně hnul se zádama. Měl je bloklé a při tom si skřípnul sval. Záda mu odblokoval a píchl mu nějakou injekci přímo do svalu aby ho to uvolnilo. Předepsal mu na to nějakou mast a prášky proti bolesti. Prý ho to bude asi 14 dní bolet a ta záda by se měly ráno a večer před spaním promazat a promasírovat což mu pomůže od bolesti. Zašli jsme tedy do lékarny nakoupili jsme všechno potřebné a vyrazili jsme zpět. Jen co jsme dorazili tak už k nám běžel Tomáš a hned jsme museli podat hlášení co nám řekl doktor. Vše jsem mu vylíčil i za Radka. Ten se na mě samozřejmě opět ani nepodíval. S Tomášem i s ostatníma se bavil úplně normálně a mě se celej den jen vyhýbal.
Večer už mě to vážně začínalo štvát a byl jsem dost protivnej, že si toho všimli i ostatní. Zatímco všichni se tam bavili a ve velmi dobré náladě do sebe házeli jedno pivo a panáka za druhým, tak já jsem se jednoduše zvedl a odešel jsem do podkroví. Spát jsem nemohl a tak jsem vytáhl knížku a četl si.
Komentáře
Přehled komentářů
šílím, žešílím! michal !!!! radek!!!!!!!!!! jooo ! to ej parádička největší ! :RT radek je teda vážně číslo :D čekala jsem hromadu katastrof ale toto :D no toto .. :D bylo to vskutku dobré :) bodře jsem se zasmála jako :) jak dopadnou ty dva a i ostatní .D už se těšímmm :D
Re: ááááááááááááááááááááááááááááááááá
(xXxIchigoxXx, 25. 3. 2011 16:15)Tak to jsem ráda, že tahle povídka slaví takový úspěch. :-) No jelikož se těšíš na pokračování, tak tě určitě potěší zpráva, že další díl bude v neděli. :-) a malá ochutnávka nebo spíš náznak toho co se bude dít: BUDE MASÁŽ!!!!! :-)))
Re: Re: ááááááááááááááááááááááááááááááááá
(nagi, 25. 3. 2011 19:56)masaz se zmeni v erotickou masaz? uz se tesim
Re: Re: Re: ááááááááááááááááááááááááááááááááá
(xXxIchigoxXx, 26. 3. 2011 12:08)No nebudem to brát, tak hopem. To by měl pak Radek až moc lehké. :-p Ale dejme tomu, že to s Michalem malinko zamává a dá mu to dost zabrat. :-))))
Re: Re: Re: Re: ááááááááááááááááááááááááááááááááá
(nagi, 26. 3. 2011 12:38)ja nechci, aby jsi to brala hopem, to by se mi po nich pak styskalo, ale jeden nikdy nevi, co se muze stat :-)
Re: Re: Re: Re: Re: ááááááááááááááááááááááááááááááááá
(xXxIchigoxXx, 26. 3. 2011 16:30)To je taky pravda =D No každopádně si Michal sebou už nebude asi tak jistej a bude ze sebe samého čím dál víc zmatený. No a náš milý Ráďa bude vyúžívat veškeré možné i nemožné situace ve svůj prospěch. No a možná se mu to povede a možná nepovede a možná všechno dopadne úplně jinak a možná taky ne. Kdo ví co mi moje hlavička postupem času vytvoří. XD
Re: Re: Re: Re: Re: Re: ááááááááááááááááááááááááááááááááá
(nagi, 26. 3. 2011 16:34)to vymyslej, co chces, treba jim do toho pridej nejakeho zahadneho pritele Radka bo tak, ale nech je na konci spolu
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ááááááááááááááááááááááááááááááááá
(xXxIchigoxXx, 26. 3. 2011 17:54)No dobře, že jsi to ty. :-) To bych jim přece neudělala je od sebe rozdělit. :-) Přece jen vděčí Radek Michalovi za svůj život :-))))
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ááááááááááááááááááááááááááááááááá
(nagi, 26. 3. 2011 18:06)dobre, beru te za slovo a ne, ze to dopadne jinak
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ááááááááááááááááááááááááááááááááá
(xXxIchigoxXx, 26. 3. 2011 20:27)Slibuju a přísáhám nedopadne to jinak. :-) Teď se musím zase rychle vzdát všech svých možných i nemožných fantazií a budu se muset krotit. Ne dělám si srandu. Zas tak moc je trápit nehodlám. Možná trochu jestli mě něco napadne a snad nic zásadního co by mohlo změnit vývoj tím správným směrem. XD
Re: :-D
(xXxIchigoxXx, 26. 3. 2011 16:27)Další díl FP bude přidán dnes večer. Právě na něm začínám pracovat. No a jelikož si Ichi trošičku zranila ručičku a má jí zavázanou, tak jí jde psaní poněkud pomaleji než jindy. I když já většinou přidávám večer, takže to vyjde na stejno. :-)))
----
(Reizo, 21. 3. 2011 17:35)jsem lenoch...nechce se mi přemýšlet...tak jen napíšu,že mi Nagi sebrala slova z úst a že děkuju za kapitolku a také,že se velmi těším na pokračování...xD čehokoliv..
Re: ----
(xXxIchigoxXx, 21. 3. 2011 21:26)Nepřemejšlej stejně to bolí. XD Já už to přestala dělat dávno :-P a děkuju za komentík.
:-)
(nagi (www.elrianmanga.estranky.cz), 20. 3. 2011 23:33)Ah, cekani se vyplatilo, obchazim to tady uz od rana,ale to je vedlejsi :-) moc ti dekuju za pokracovani a vysvetleni, co se stalo...můžu říct po pravdě, že mě tahle možnost, ze by mohl spadnout ze srazu ani nenapadla, spis me napadlo, ze se jenom poprali, tohle mi priste nedelej, ja se bala spolecne s Tomasem...ale jinak jsem rada, ze zadne vazne zraneni z toho nevzniklo...ale uz jen tusim, kdo mu chudackovi bude natirat a masirovat zada, bo pochybuju, ze to chudak dokaze sam...ale jinak jeste jednou dekuji za kapitolku, jsi OPRAVDU NEJLEPSI...JEN TAK DAL
Re: :-)
(xXxIchigoxXx, 21. 3. 2011 8:24)Naprosto správná dedukce. :-) Jsem ráda, že se kapitola líbila. Děkuju za komentík :-)
ááááááááááááááááááááááááááááááááá
(sisi/ctenar, 23. 3. 2011 20:33)