Nezapomenutelná Denisa
15. 2. 2016
Je to tu stále a zase,
podlehl jsem myšlence,
podlehl kráse.
Prosím, ať mě odvezou
za tou jistou kráskou,
za tou jistou Denisou
Je to opravdu dobou dlouhou,
co srdce mě k ní táhne,
co srdce hoří touhou.
Každé ráno s tebou bez tebe
probouzím se a cítím chlad,
probouzím se a nic mě nezebe.
Byla by a byla vždy okrasou
má duše bez zármutku,
má duše i tělo s Denisou.
Tak moc miluji, občas k smrti,
však pohled naň mě drtí,
však ten pohled žít mě nutí.
Vše kolem mi ji připomíná,
ťatá ocel barvu očí,
vzdech lásku jejího klína.
Tolik bolu a překážek u pasu,
chci to všechno smazat,
chci pihatou Denisu.
Jak kámen mi hlavu otevírá,
když v ní zůstalo štěstí,
když z ní čpí má víra.
Stojím na žhavých kamenech,
uvnitř hořím, pálím svůj svět,
ona má vlasy rudé, v plamenech.
Jednou si ji stejně odnesu,
to krásné hebké potěšení,
vroucně milovanou Denisu..