tak jsme jednou si vzpomněli že jsme někam museli jít někam si hačnout a čekat až něco přijede.Tak jsme vystoupili a pak jsme ještě šli kousek dál jsme podívali jsme se rozhlídli jsme se a ono nic nejelo tak jsme šli a ještě jsme šli někam něco nakoupit to ještě bylo naštěstí ok ale pak to byla divočina to jsme museli čekat až se to vyčasí.Tak pak jsme šli na ten záchůdek na autobusovém nádraží co je tam blíž šel schovaný a ještě se mi chtělo tak ještě jsme čekali a pak už jsme došli a tak jsme šli na záchůdek já jsem přivřela dvířka a zdělala jsem je. Když jsem chtěla už odejít umejt si ručičky a usušit tak jsem to chtěla už se jít podívat někam. Jak se houbičky sušejí tak jsem to zavřela ke koupelničce a to se přece nemusí dělat a pak jsem to nakonec otevřela k vaně to bylo velké štěstíčko protože nám za chvilku musel přijet autobus do Prahy a kdyby jsme to nestihli autobus by někam ještě jel a pak jsme už šli konečně domů tak už jsem si došla jenom čurky to už bylo ok a ty si mamčo pamatuj že vždycky musím tam být a čekat až se vyčudneš pak už jsme vybalili věci tak ahoj pápá zuza.