Lolita (Vladimir Nabokov)

Něco o autorovi:

Vladimir Nabokov (1899 – 1977)

- americký spisovatel ruského původu, jeden z největších spisovatelů 20. století

- skoro celý život žil v exilu, což se podepsalo i na jeho díle

- byl z bohaté ruské šlechtické rodiny, jeho otec významný předrevoluční právník

- bylo mu dáno nejlepší vzdělání – znalost jazyků, literatury

-V roce 1919 emigrovala celá rodina z Ruska.

-Nabokov vystudoval slavistiku a romanistiku v Cambridgi

-v letech 1922 - 37 žil v Berlíně, kde působil jako překladatel a spisovatel v rámci tzv. ruského Berlína.

-v roce 1924 se oženil a od roku 1937 žil v Paříži.

-živil se jako učitel jazyků překladatel a instruktor tenisu.

-má vytříbený styl založený na slovních hříčkách, intelektuálních narážkách, jeho dílo je záhadné a velmi složité a mnohovrstevnaté, plné záměrných mystifikací

- do jeho knih se promítá jeho šťastné dětství, celoživotní emigrace, vynikající paměť, vzdělání, mimořádné ovládání jazyků i jeho záliby

- Byl také vynikajícím literárním historikem, píše o ruské literatuře (překlad Evžena Oněgina a podrobný literárněhistorický rozbor)

- další díla: Lužinova obrana, Pozvání na popravu, Zoufalství, Dar, Skutečný život Sebastiana Knighta

Literární druh a žánr:

Velká epika – román

Tematický plán:

Námět: zakázané, zvrácené city a závislost dospělého muže na malé dívce

Téma: milostný vztah ústřední dvojice

Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo, během příběhu nastává velký vývoj hlavních hrdinů

            Humbert Humbert – čtyřicetiletý profesor, trpící slabostí pro mladé slečny, které on sám označuje za „nymfičky“. Chytrý, mlčenlivý, majetnický (za žádnou cenu nechce o Lolitu přijít), žárlivý (zjišťuje, že Lolita má i někoho jiného, ale i když jí udělá scénu, hned se jí začne zase omlouvat a nedokáže se na ni zlobit).

Dolores Hazeová (Lolita) – dvánáctiletá dívka, krásná, divoká, drzá, v době kdy se seznamuje s Humbertem je ještě dítětem a vztah s ním jí přináší rozptýlení a zábavu, jak stárne stává se znuděnou a nespokojenou a hledá si za Humberta náhradu.

Charlota Hazeová – druhá manželka Humberta, nesnáší lidi, kteří se jí pletou do štěstí, snaží se odstranit i Lolitu, brzy umírá.

Clare Quilty – spisovatel a dramatik, který nakonec přebírá Lolitu Humbertovi  a v závěru je jím zabit.

Prostředí: Reálné (Francie a Amerika). Děj se odehrává od roku 1947 asi do 1954.

Jazykový plán:

1.            Ich formy, vypravěč – Humbert, přímá řeč (poměrně zřídka), nevlastní přímá řeč.

2.            Spisovný jazyk, slangový jazyk, francouzská slova a obraty (kurzívou) + vysvětlivky v zadní části knihy.

Oslovování poroty i čtenáře (Slovutná poroto, ctihodné porotkyně…)

Častá přirovnání, dlouhé popisy prostředí, objasňování Humbertových  pocitů, přesně popsaný cestovní plán.

Humbertovy pocity autor zaměňuje s Humbertovým příjmením (Humbert Krotký, Humbert Ohař…).

Kompoziční plán:

Retrospektiva – ze začátku poměrně nesouvislá, potom s jasnou dějovou liníí.

Rozdělení knížky na dvě části – první část: život bez Lolity po odvezení Lolity z tábora. Druhá část: život s Lo a zase bez ní.

Dvakrát zfilmováno (1962 a 1997).

Kníška Karla Kryla (Karel Kryl)

(Král a klaun)

Něco o autorovi:

Karel Kryl (1944 – 1994)

- písničkář, básník a potulný zpěvák

- zpíval o lásce a něze, ale především o své době poznamenané vpádem okupačních vojsk do Československa – písně plné antimilitarismu (poetické x protestsongy)

- narodil se v Kroměříži

- vystudoval střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni (vyráběl záchodové mísy v keramičce v Teplicích)

- vystřídal mnoho zaměstnání, ale hlavně psal poezii a texty písní, které sám zpíval.

- v roce 1969 vydal v Pantonu svou první dlouhohrající desku Bratříčku, zavírej vrátka

(titulní písnička o bratříčkovi v polobotkách vznikla naprosto spontánně 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na příjezd „železných maringotek”)

- ve svých pětadvaceti letech byl na podzim roku 1969 nucen emigrovat do sousedního Německa, kde později působil jako redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa

- do ČR se vrátil roku 1989

- zemřel 3. března 1994 na infarkt (v den pohřbu 11. března 1994 se před kostelem svaté Markéty v Praze - Břevnově tísnil mnohatisícový dav)

 Literární druh a žánr:

Lyrika – píseň

Tematický plán:

Námět: opakující se historie (středověk vztažený na dnešní dobu)

Téma: bezohledná vláda, možnost vzpoury zespodu – univerzální (nadčasové) poučení

Postavy: charakterizovány nepřímo, svým jednáním

král – jedná bez ohledu na názory poddaných, zatímco je zatahuje do vlastních problémů

klaun – loajální ke králi, jede s ním do války, ale zděšen královým počínáním kuje převrat

+ další – „lůza“ – jde za králem jako klaun, stejně tak síla použitelná proti králi

Prostředí: časově středověké – král, klaun, na mezku

     místně – bojové tažení, nejrůznější vesnice a města, veliká dálka – podrobně neurčeno

Jazykový plán:

Spisovný jazyk x prvky obecné češtiny (táh, stáh), latinský citát (Inter arma silent Musae) → navození atmosféry, básnické prostředky – např. rým – nejvýraznější, jinak moc ne

Kompoziční plán:

- 8 (popř. jinak) slok s nepravidelným počtem veršů

- rým – většina textu se rýmuje, různým způsobem:

- obkročný – nejčastěji (stáh / tváře / lháře / strach)

- sdružený (hrůze / Musae)

- místy něco navíc, bez rýmu (cinkal brněním)

- nebo se to nerýmuje (do boje táh / dobýval měst; odvetu kul)

Ostře sledované vlaky (Bohumil Hrabal)

Něco o autorovi:

Bohumil Hrabal (1914 – 1997)

- se narodil v roce 1914 v Brně - Židenicích, obecnou školu navštěvoval v Nymburce, kde jeho otec pracoval jako správce pivovaru. Gymnázium začal sice studovat v Brně, ale maturoval na reálce v Nymburce. Po ročním studiu latiny a doplňovací maturitě začal studovat práva v Praze, studia přerušila válka, a tak doktorát získal teprve v roce 1946 po znovuotevření vysokých škol. V průběhu války i po ní vystřídal řadu zaměstnání (úředník, skladník, dělník, výpravčí, obchodní cestující, balič starého papíru, kulisák v Divadle S. K. Neumanna. - Od roku 1962 pak byl spisovatelem z povolání.

- do literatury vstoupil poměrně pozdě, byl ovlivněn poetismem a surrealismem, z básníků jej ovlivnili zejm. A. Rimbaud, G. Apollinaire a V. Nezval

- psal surrealistickou asociativní prózu, v níž se objevují prvky naturalismu, z prozaiků jej ovlivnil zejm. Isaak Babel

Char. rysy Hrabalovy tvorby:            1. zvláštní vnímání světa

                                               2. jeho knihy nemají souvislý děj (využívá surrealistikou metodu

koláže, automatický text)

                                               3. využívá často princip kontrastu

                                               4. jeho hrdiny jsou často lidé z okraje společnosti

dílo: 1. sbírka povídek - Perlička na dně 1963

        2. sbírka povídek – Pábitelé 1964

        3. Hrabalova kniha - Taneční hodiny pro starší a pokročilé 1964 - tok vyprávění strýce Pepina, psáno jako jedna jediná věta

        4. Ostře sledované vlaky  1965 - novela, která má nejblíže k realistické próze, děj se odehrává v době války - zfilmoval J. Menzel, v hl. roli V. Neckář, film byl oceněn amer. film. akademií

         pozn. Hrabalovy prózy z 1. pol. 60. let byly většinou založeny na principu kontrastu (krásy - ošklivosti, života - smrti, surovosti - něhy)

         ve 2. pol. 60. let už převládala životní skepse, černý humor, životní krutost

         např. Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet

         publikovat začal znovu ve 2. pol. 70. let: Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny (vyšlo souborně pod názvem Městečko u vody, tzv. nymburská trilogie) hl. postavami jsou Hrabalovi rodiče a strýc Pepin

                                                                        Slavnosti sněženek - další portréty vábitelů

Literární druh a žánr:

Střední epika – novela

Tematický plán:

Námět: kritika 2.sv.v.

Téma: partyzánský odboj, sexuální trable hlavního hrdiny

Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo, v průběhu se vyvíjejí

            Miloš Hrma – citlivý, neprůbojný mladý výpravčí, který má problém se svou dívkou, v závěru umírá hrdinskou smrtí po vyhození do vzduchu ostře sledovaného transportu

            Výpravčí Hubička – sukničkář, dobromyslný, volnomyšlenkářský člověk, strůjce výbuchu

            Máša – Milošova dívka, která ho miluje a chce dojít ke společnému štěstíJ

            Pan přednosta – rázný, přísný muž se slabostí pro holuby, což se mu nakonec vymstí

Prostředí: stanice u Hradce králové v době protektorátu (konec děje 1945)

Jazykový plán:

Spisovná i nespisovná řeč, železničářský slang. Píše v duchu psychického automatismu (asociace, co ho zrovna napadne) – ovlivněn surrealismem. Ich-forma, přímá řeč, nevlastní přímá řeč, naturalismus, metafory a hodně poetický jazyk.

Kompoziční plán:

Kronikářská kompozice s retrospektivními prvky.

Zfilmováno Jiřím Menzelem.

Král Lávra (Karel Havlíček Borovský)

Něco o autorovi :

Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856)

- český novinář, básník, spisovatel a politik (poslanec říšského sněmu)

- Borovský je pouze přídomek, který je odvozen od místa narození (Borová u Přibyslavi), bývá často zaměňován za příjmení

- po studiu filosofie vstoupil do kněžského semináře, nelíbily se mu však poměry, které v kasárnách panovaly, proto jej roku 1841 opustil (od té doby byl kritikem církve) a vydal se do Ruska

- v Rusku působil jako vychovatel literárního historika Ševyreva

- nejprve byl Ruskem nadšen, ale brzy vystřízlivěl (zacházení s mužiky, chudoba a zaostalost na venkově,…) a po návratu ostře kritizoval české slavjanofily a jejich panslavistickou myšlenku

- založil časopis Slovan (1850), působil v Pražských a Národních novinách (zastánci austroslavismu), zde založil přílohu Šotek (epigramy, vtipy o vládě, parodické politické texty)

- kritizoval absolutistickou vládu, církevní hierarchii a veškeré orgány státní správy a moci

- proto ho vláda 16. 12. 1851 deportovala do tyrolského městečka Brixenu (neměl se tam vůbec špatně – jel zadarmo do AlpJ)

- 1856 (rok po návratu) zemřel na tuberkulózu

- další díla: Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra, Kapitola o kritice, přeložil Mrtvé duše

Literární druh a žánr:

Lyrika – satira (využívá komičnosti, výsměchu, karikatury a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů. Využívá se zejména v aforismech, epigramech, parodiích, pamfletech, komediích a fraškách)

Tematický plán:

Námět: satirická, optimisticky laděná báseň s prvky pohádky (převzato z Irska)

Hlavní téma: výsměch hlouposti korunovaných hlav a omezenosti absolutistického systému

Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo

Král Lávra – dobrotivý panovník, který má však jednu slabost – má oslí uši a aby toto

tajemství uchránil, nechá svého holiče vždy popravit – jinotaj cenzury

Kukulín – holič, který zná Lávrovo tajemství, původně měl být popraven, ale matka Kukulína krále uprosí, on se tak stává královým holičem, tajemství ho však velmi tíží, a proto jej dle rady poustevníka našeptá do staré vrby

Matka Kukulína – vdova, má pouze Kukulína, zachrání ho před popravou

Pan Červíček – hráč na basu, při cestě na bál ztratí kolíček, a tak ho udělá z vrby, která pak, když na ni hraje, vyzradí královo tajemství

Prostředí: skutečné, místně neurčené (ale „od Čech dál“), stručně načrtnuté, pravděpodobně Irsko, časově nezařazené

Závěrečná lidová moudrost:„Když tě co na jazyku svrbí, našeptej to jen do staré vrby, dceruško drahá.“ – opět narážka na cenzuru

Jazykový plán:

- autor používá zejména spisovný jazyk, můžeme se setkat i s nespisovnými výrazy (hlavně v řeči postav -  syn můj jedinej, futrál)

- dílo je psáno velmi archaicky (byltě, posud, jest, zdrávoť). Slova cizího původu ani citově zabarvená slova nenajdeme

- dílo je psáno er formou

- převládá řeč vypravěče nad řečí postav,ale báseň je oživena množstvím přímých řečí

- postavy jsou odlišeny jazykem – matka Kukulína mluví nespisovně, zatímco král používá spisovnou vznešenou mluvu

- básnických prostředků je použito velmi poskrovnu – přirovnání (jak roj včel), personifikace (basy),  řečnické otázky, inverzní pořádek slov, přesahy

- rým AABBA

Kompoziční plán:

Jedná se o krátkou satirickou báseň.

Báseň je psána chronologicky s prvkem retrospektivy – celý příběh je totiž vyprávěn.

Je rozčleněna do 37 strof, žádné další členění nenajdeme.

Pán prstenů: Společenstvo prstenu (J.R.R. Tolkien)

Něco o autorovi:

John Ronald Reuel Tolkien (1892 – 1973)

- narodil se 1892 na území dnešní JAR, zemřel 1973 v Anglii

- spisovatel, jazykovědec a univerzitní profesor (Oxford)

- jeho spisovatelskou prvotinou byl v roce 1937 Hobit, který byl původně jen knihou pro jeho děti a vydal ji na nátlak svých žáků

- na příběh Hobita příběhově navazuje Pán prstenů a další pokračování – Silmarillion či Nedokončené příběhy (dokončil po smrti JRRT syn Christopher)

- krom těchto zásadních děl stál také u zrodu oxfordského slovníku New English Dictionary/Oxford English Dictionary

Literární druh a žánr:

Velká epika – sci–fi román

Tematický plán:

Námět: smysl života a dějin

Hlavní téma: odvěký souboj dobra (svobodní lidé) se zlem (Sauron a jeho poddaní/spojenci)

Vedlejší téma: vztahy mezi lidmi, přátelství, soucit, filosofické otázky

Postavy: charakterizovány jak přímo (popisem vypravěče či jiné postavy), tak nepřímo;

Frodo Pytlík – mladý hobit, který nese Prsten;

Samvěd Křepelka, Smělmír Brandorád a Peregrin Bral – jeho hobití přátelé a společníci;

Gandalf Šedý – moudrý čaroděj, přítel;

Aragorn – Dúnadan, hraničář, gondorský král v exilu;

Boromir – syn správce Gondoru (země lidí);

Gimli – trpaslík, obávaný válečník;

Legolas – elfí princ, nejen smrtonosný lukostřelec;

Sauron – Temný Pán (Maia – nižší božstvo), vytvořil Jeden prsten moci, díky kterému mohl ovládat další prsteny moci;

Saruman Bílý – předseda Bílé rady, rady čarodějů, ve skutečnosti však Sauronův pobočník

Prostředí: nereálné, velmi barvitě popsané, zmapované - fiktivní svět Arda, konkrétně jeden jeho kontinent – Středozemě; ta se dělí na mnoho dalších území (země hobitů Kraj, elfská Roklinka, lesy Lórien a Temný hvozd, pohoří Mlžných hor), která jsou obývána různými rasami

Čas: děj je zasazen do Třetího věku, který začíná i končí porážkou Saurona

Jazykový plán:

- využívá dialogů formou přímé řeči, také mnoho básnických prostředků – metafory, hyperboly, … (na ukázce)

- hodně si s jazykem hraje – každá rasa má osobité vyjadřování a navíc se i postavy liší jazykem (Frodo mluví spisovněji než ostatní hobiti)

- pro zdůraznění dramatičnosti událostí používá citoslovce

- jeho láska k jazykům ho vedla k vytvoření asi 15 umělých jazyků pro toto dílo, každý i s jeho historickým vývojem

Kompoziční plán:

- kronikářská kompozice (děj se odvíjí chronologicky), avšak občas se využívá retrospektivy skrz vyprávění postav či básně nebo písně

- členění do dvou knih, které jsou ještě dělené na kapitoly (číslované i pojmenované na základě děje nebo místa)

- 12 kapitol v první knize, 10 v knize druhé

- motiv putování

- původně nebyl zamýšlen jako trilogie, stalo se tak kvůli špatným možnostem sehnání papíru

- člení se tedy nyní do tří svazku, přičemž každý z nich obsahuje ještě dvě „knihy“

- krom samotného příběhu obsahují i mnohá doplnění, vysvětlivky, dodatky (rodokmeny, letopisy, mapy, …)

Zfilmováno Peterem Jacksonem.

Spalovač mrtvol (Ladislav Fuks)

Něco o autorovi:

Ladislav Fuks (1923 – 1994)

- nar. se v Praze, vystudoval filozofii, psychologii a také dějiny umění, po válce pracoval na mnoha místech jako zaměstnanec Státní památkové péče a v Národní galerii

- v roce 1963 vyšla jeho knižní prvotina - Pan Theodor Mundstock

- dílo: 1. období tvorby - 60. léta - knihy s tematikou války, pro Fukse je charakteristický soucit

                        soubory povídek Mí černovlasí bratři, Variace pro temnou strunu

                        Spalovač mrtvol

            2. období tvorby - od konce 60. let - se Fuksova tvorba poněkud mění, nesoustřeďuje se už jen na období války, ale hledá obecně kořeny zla, často mísí minulost s přítomností, popř. s budoucností

                        soubor povídek Smrt morčete

román Myši Natálie Mooshabrové

pozn. po stránce kompoziční patří Fuksova díla mezi nejzdařilejší v české literatuře

Literární druh a žánr:

Střední epika – novela (označován za horor)

Tematický plán:

Námět: Smrt, atmosféra v ČSR před 2.s.v.

Hlavní téma: vliv války, politického tlaku a kariérismu na vývoj psychiky člověka

Vedlejší téma: dílo je protkáno lží a předstíravostí

Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo, kromě Kopfkingla se v zásadě nevyvíjejí. Většinou nijak nepopisuje vnější vzhled (pouze v řeči hlavního hrdiny).

Karel Kopfrkingl – Zaměstnanec krematoria, podivín, živitel rodiny, abstinent, neustále vše přehnaně romantizuje (manželce říká Lakmé, nechá si od ní říkat Roman, místo jmen používá výrazy jako nebeská, nadoblačná, něžná, čarokrásná), má velmi pozitivní vztah ke smrti a spalování (až nekrofilie). Vždy vystupuje jako velmi umírněný a tolerantní člověk, později však kvůli kariéře vyvraždí vlastní rodinu.

Marie Kopfrkinglová – Lakmé, manželka Karla, tichá, věrná. Židovská krev. Kopfrkingl zdůrazňuje stálost jejich vztahu (přes 17 let), sám navštěvuje nevěstinec.

Milivoj – čtrnáctiletý syn Kopfrkingla. Toulavý, bojácný.

Zina - šestnáctiletá dcera Kopfrkingla. Klavíristka, nadaná. Vyskytuje se spíše okrajově.

Willy Reinke – Dlouhodobý přítel Kopfrkingla, čistokrevný němec, člen NSDAP, nacistický fanatik, přemlouvá Kopfrkingla ke vstupu do strany. Sám židy přímo nepotírá, označuje je za starý národ trpící sklerózou.

Další: doktor Bettleheim, pan Strauss, pan Dvořák, personál krematoria (Vrána, Beran, Zajíc, Lišková…)

Symbolické postavy: růžolící dívka v černých šatech, dáma s kloboukem s pérem a malý tlustý muž, starší dáma v brýlích s půllitrem piva.

Prostředí: odehrává se v Praze v době Mnichova a okupace, podstatná část v bytě Kopfrkinglových a v krematoriu. V prostředí popisuje klíčové a symbolické prvky (někdy zobrazuje celé tabulky) jinak není nikterak detailní.

Jazykový plán:

Psáno v er-formě. Množství dialogů a vitřních monologů Karla Koprfkingla. Přímá řeč. Charakter je přímo úměrný tomu, kolik toho daná postava namluví (nejvíce hovoří Kopfrkingl).

Používá spíše knižní jazyk. Vyhýbá se citoslovcím. Většina postav mluví spisovně, Kopfrkingl neustále užívá květnatých, uhlazených výrazů.

Hojné užití symboliky, mnohovýznamových slov a absurdity. Neustále se objevují různé tabulky, objevují se stejné postavy na různých místech (růžolící dívka v černých šatech, dáma v klobouku s pérem a malý tlustý muž, starší žena v brýlích s půllitrem piva).

V přímé řeči jsou některé celé věty v němčině. Některá slova graficky odlišuje.

Kompoziční plán:

Kronikářská kompozice. 15 zhruba stejně dlouhých kapitol. Děj se odehrává zhruba v průběhu dvou let. Skáče v čase i z místa děje. Změnu musí čtenář většinou poznat až z kontextu.

Nejzdařilejší, nejpropracovanější Fuksovo dílo.

Zfilmována v roce 1968 Jurajem Herzem, Rudolf Hrušínský v roli Karla Kopfrkingla.

Přeloženo do několika jazyků.