Bydlení a výběh

Zde jen velmi stručně – klec je nesrovnatelně lepší než akvárium, čím větší (a hlavně vyšší), čím víc pater a čím víc prolézaček a zábaviček, tím lépe. Jako podestýlka jsou vhodné hobliny (zakoupené ve zverimexu, ne odpad od truhláře!), ještě lépe kukuřičná vřetena (lépe absorbují vlhkost a zápach). V žádném případě nepoužívejte noviny, tiskařská barva sice už není tolik jedovatá, jako kdysi, každopádně ovšem zdraví dvakrát neprospívá. V rámci možností dbejte na bezpečnost potkánků – pozor na nedobře připevněné žebříky, běhací kolečka (ty radši do klece vůbec nedávejte) apod. Pozor též na velikost rozestupů mezi mřížemi, podle vlastních pozorování – pokud potkan prostrčí hlavu a do šířky má neomezený prostor, proleze. :) Klec je třeba čistit dle potřeby a radši ještě častěji – uvědomte si, že pokud už zápach cítíte Vy na dálku, co teprve její obyvatelé…

Důležitý je každodenní výběh (pouze pro již dostatečně ochočené potkánky), trvající alespoň půl hodiny, ale zde opět platí – čím déle, tím lépe. Poskytuje Vašemu mazlíčkovi možnost pohybu a prozkoumávat okolí, čímž také mimo jiné "bystří mysl". :) Potkan v malé kleci bez možnosti výběhu trpí!
Při pobytu potkana mimo klec je samozřejmostí hlídat ho (to neznamená, že mu celou dobu musíte dělat druhý ocásek, :) ale chce to být s ním v jedné místnosti a občas po něm mrknout) a odstranit nebezpečné a hodnotné věci z jeho dosahu. Nebezpečné věci (zejména jedovaté rostliny a elektrické kabely) kvůli potkánkovi a hodnotné věci kvůli sobě – potkan neví, kolik tyhle kalhoty nebo svetr s čerstvou dírou stály, nebo že tenhle parádní kus papíru je tisícovka od babičky. I tak se vám nejspíš někdy nepodaří chytrého a obratného potkana uhlídat, takže si hryzne do něčeho, co přece jen nějakou hodnotu má – v tom případě nehledejte vinu u "hloupého" zvířátka, které si jen bez zlého úmyslu pohrálo, ale u sebe – položte si otázku, zda jste mohli onu věc uklidit na bezpečnější místo. Mějte ovšem na paměti, že dosah potkana je relativní pojem, tento zvířecí filuta obratně šplhá (třeba po zácloně) a skáče na celkem velkou vzdálenost i do výšky (na postel zcela bez problémů). Můžete mu sice zakázat chodit na některá místa, třeba tam, kde elektrické kabely odstranit nejdou – takový "myšák" moc dobře ví, na která místa ve Vaší přítomnosti nesmí (podle tónu hlasu pozná, když se na něj zlobíte, resp. když se jej snažíte "vychovat"), ale ví zrovna tak dobře, kdy nejste poblíž a tedy, že zákaz odpadá. Zvláštní shodou okolností naši potkani vždy měli nejradši přesně ta místa, kam měli zakázáno chodit a vždycky našli způsob, jak se tam (hlavně nenápadně) dostat. :) Když jsme jim po čase ustoupili, tak je to přestalo bavit.
Pohovky, sedačky, křesla atd. jsou samotnou kapitolou – necháte-li v jejich blízkosti potkana delší dobu bez dozoru, začne si z měkkého materiálu pomocí zubů stavět pelíšek. Tvrdé části nábytku však většinou myšáci neohlodávají.

Pár bezpečnostních zásad kromě již zmíněných elektrických kabelů a jedovatých rostlin:
Při pobytu potkana mimo klec zapomeňte na domácí obuv – i když se budete neustále dívat, kam šlapete, může se Vám podařit myšáka nakopnout nebo dokonce přišlápnout, nikdo není dokonalý. Pokud budete obuti, nemusíte si (kromě vyděšeného jekotu kdesi dole) vůbec ničeho všimnout, naopak když pod nohou něco nepatřičného ucítíte, reflexivně ucuknete a na poslední chvíli "drtivý dopad" zmírníte. To samé platí při sedání kamkoliv – napřed se podívejte, kam svoje kosti skládáte (pokud používáte potahy, neuškodí dané místo i prohmatat) a vždy si sedejte pomalu, žádné "hupnutí" na křeslo před televizi!!! Další podobná kapitola – dveře. Dveřmi jednak můžete potkana přiskřípnout, jednak při otvírání odmrštit (pozor hlavně na otvírání směrem "tam", protože potkana ve vedlejší místnosti nemůžete vidět). Nepředpokládám, že by Vás snad napadlo vařit s potkanem na rameni, ale poté, co se mi hrůzou zježily všechny vlasy na hlavě, když jsem zahlédla sestru, jak s Myškinem na rameni zvědavě nahlíží do hrnce s vroucí polévkou, nepokládám za bezúčelné na podobné možné (kruté) nehody upozornit.

Při výběhu je také vhodné zřídit "záchod" i mimo klec (třeba složený starý ručník), ale někteří potkani (častěji samečci) se za žádnou cenu nenaučí vykonat potřebu na jednom místě k tomu určeném – u bobků to tolik nevadí, protože rychle vyschnou a jednoduše se posbírají, ale na loužičky je potřeba vlhký hadřík s mýdlem. Není pravda, že by potkaní moč nějak výrazně zapáchala – pár loužiček rozhodně po čichu nepoznáte.
Počítejte s tím, že některý potkan si rád na svých toulkách označkuje = počurá věci, které se mu líbí a které si chce přivlastnit, včetně Vás. Proto když na Vás udělá malou loužičku, tak se na něj nezlobte, nemyslí to nikterak zle – ba naopak, je to pocta. :) Nemusíte oblečení kvůli jedné loužičce hned prát, vysušte mokrou skvrnku toaletním papírem, nechte vyschnout a nikdo nic nepozná. Je dobré mít "potkaní" domácí oblečení – mně se osvědčily tepláky, rolák nebo tričko s dlouhým rukávem a na něm mikina (no, v létě to tak moc nejde, ale alespoň dvě trička na sobě :)). Potkani totiž obzvlášť zbožňují prolézání pod oblečením a na holé kůži jejich drápky moc příjemné nejsou. Taky u některých obzvlášť milujících mazlíků byste nedělali nic jiného, než se převlékali a prali. :)))