BEZVA  PARTA

    V dnešním světě lží a násilí,
    každý slušný člověk vnímá kladně všechno,
    co jej zrovna  posílí.

    Hledá, doufá, uši natahuje,
    chápe dost a téměř všechno,
    jen ne politické techno.

    A když nejvíc po normálu lační, potají i po lepším,
            vzpomínky se z hlavy derou, pochybuje nade vším,
    stačí ale párkrát enter stiskout, potom poštu odeslat,
    je to rychlý jako nikdy, parta je hned na dosah.

    V kamnech praská, prohříváme klouby,
    jíme, pijem, chybí snad jen houby.
    nádivka je kopřivová, štrůdl, hambáč, buřtík, kafíčko,
    Lomeček jsme vynechali, mrkneme se na íčko.

    Každého z nás v našem věku leccos v srdci bolí,
    díky za ty šťastné dny, kdy radost smutky skolí.
    Bezprostřednost s upřímností jemně hladí duši,
    to se prostě koupit nedá, to se prožít muší...

          Vyjádřené pocity z mimořádně rychlého setkání u mne na zahrádce 22.10.2012
--------------------------------------------------------------------------------------------

 22.10.2012 Setkání v Klatovech.

Vše začalo v pátek 19.10.12 příchodem "horké" zprávy: v pondělí 22.10.12 ve 12 hodin sraz v Klatovech na nádraží, spolužák Lojzík nás zve na jeho zahrádku, návštěva by měla být spojená s malým výletem po okolí s cílem dojít až k Lomečku. Nutno dodat, že jedno pozvání přišlo již v létě, ale přestože jsme již všechny v důchodu tenkrát jsme se nesešly, termín se jaksi nehodil. Nyní je vše OK a opravdu v pondělí ve 12 hod. se nás schází 8 v Klatovech na nádraží. Jdeme již pro nás známou cestou, počasí je klasické podzimní, po sluníčku ani památky. Nám to ale nevadí, jsme rády spolu a podělit se o své radosti, ale i starosti s někým, kdo nás chápe, je prospěšné pro obě strany.

Ale to již přicházíme do zahrádkářské kolonie, Lojzík nám jde naproti, to je radosti, smíchu a štěbetání, dochází i na společné foto. Z okolních zahrádek nás pozorují oči zvědavých sousedek, je to událost pro celou osadu, vždyť 8 žen tam nechodí navštívit jednoho muže každý den. Za smíchu a vtipkování přicházíme na zahrádku, připíjíme si dobrým domácím vínem z loňské úrody. Lojzíkova zahrádka vydá každoročně hodně produktů a domácí pán z nich připravuje lahodné vínečko. Po malém občertvení následuje prohlídka obrázků vlastnoručně namalovaných. Věděly jsme, že Lojzík je v tomto směru nadaný, ale co jsme viděly nás mile překvapilo - příroda, vesmír, portréty, nic není pro něho nemožné.

Po exkurzi na zahrádce, dává se do nás trochu zima, počasí je čím dál sychravější. Nápad na vycházku rušíme ( Lojzík nám lomeček namaluje) a  raději přijímáme pozvání do útulné a příjemně vytopené chatky. Tam již v rychlém sledu jdou po sobě špekáčky," hambáče", káva a výborný štrůdl (poděkování Lojzíkovo manželce Danušce) a samozřejmě víno a někdo i pivo. Zkrátka pohoda jak má při takovém setkání být. Příjemně prožívaný čas rychle utíká a přichází 16. hod. - doba, kdy se musíme rozloučit, odjezd vlaku se blíží. Loučení probíhá za veselého smíchu, vliv  vína byl patrný, ale jen decentně. Spokojené z příjemně prožitého odpoledne jdeme zpět na nádraží.

Lojzík byl hlavní aktér tohoto mimořádného setkání, jemu patří velký dík za prožití tak kouzelného odpoledne. Opět jsem si uvědomila, že mám velké štěstí, že se mohu takových setkání účastnit. Díky, díky, díky. Eva.